Představte si, že jste ředitelem společnosti vyrábějící letadla. Rozhodl jste se pro vývoj „neviditelného“ letadla, které by běžné radary nebyly schopné detekovat. Rozpočet výzkumu je 10 miliónů dolarů. Projekt je z 90 % hotový, když tu se dozvíte, že váš konkurent začíná nabízet neviditelné letadlo, které je podle všeho mnohem rychlejší a levnější, než bude to vaše. Měli byste investovat zbývajících 10 % zdrojů a projekt neviditelného letadla dokončit?
Právě takto zněla otázka v jednom ze série experimentů psychologů Hala R. Arkese a Catherine Blumerové, jejichž výsledky zveřejnili oba autoři v roce 1985 ve společném článku The Psychology of Sunk Cost. Ze vzorku 48 respondentů se 86 % osob rozhodlo zbývající částku investovat. Pouze 14 % respondentů poslalo projekt okamžitě k ledu a rozhodlo se tak zbývající desetinu neproinvestovaného rozpočtu ušetřit. Z hlediska předpokladů, na kterých stojí ekonomie, je tento výsledek šokující, protože pouze oněch 14 procent se rozhodlo hospodárně.
A podobně se rozhodují klienti, když jim vysvětlíte, že nemá smysl házet peníze do kanálu ... vlastně do ižp ;-))
A podobně se chováme my, když nám Ondřej něco říká ;-))
http://psychologie.cz/klam-utopenych-nakladu/
(doufám, že nebude chápáno jako reklama)
Souhlas nebo nesouhlas? 
3 
0
