Již delší dobu plánuje stát emisi státních dluhopisů, která by byla určena pro drobné investory. Jenže zatím se o důležitých detailech nic neví. Pokud by měl stát uspět, nejspíš se bude muset uchýlit k praktikám, které mohou privátní instituce vnímat jako nefér.

O státních dluhopisech pro drobné investory, o jejichž vydání uvažuje ministerstvo financí, se mluví hodně. Jenže detailů, které jsou pro posouzení celého projektu klíčové, na veřejnost zatím neprosákly skoro žádné. Jen z výroků ministra financí Eduarda Janoty, několika expertů a informací médií můžeme začít opatrně skládat informační puzzle. S jistotou víme jen to, že stát se snaží zalepit díry ve vlastním hospodaření vydáním dluhopisů. A tentokrát se obrací na drobné střadatele, kde se stát rozhodl konkurovat privátním bankám, fondům či pojišťovnám.

Profesionální investoři, kteří české státní dluhopisy dříve houfně kupovali,  totiž stát „prokoukli“ a požadují – vzhledem k žalostnému stavu českých veřejných financí – při vyšším kreditním  riziku státu vyšší úroky. A umí si také na trhu najít zajímavější alternativy, které jim nabízí vyšší výnos se stejným rizikem nebo stejný výnos s nižším rizikem (podle některých agentur je pravděpodobnost státního bankrotu v ČR 6,9 procenta v horizontu pěti let). Drobný investor k těmto alternativám nemá přístup a tak stát vidí šanci, jak si od něj relativně levně půjčit, když se jinde začínají kohoutky pomalu přiškrcovat.

Letos se již těchto státních dluhopisů nedočkáme. Takže snad na jaře. Půjde nejspíš o desetileté státní dluhopisy. A výnos? Dnes vynáší desetiletý státní bond (nabízený profesionálním investorům) zhruba 4,1 procenta p.a. Vzhledem k úmyslu financovat státní dluh levněji než prodejem profesionálům, můžeme u emise pro drobné investory očekávat ještě nižší výnos. Dále se mluví o záhadném poplatku 10 procent za správu celého systému. To už jsme na výnosu kolem  3,7 procenta.

Investor by měl mít možnost zbavit se dluhopisu i dříve než za oněch deset let a získat zpět minimálně původně investovanou částku, spekuluje se o záměrech ministerstva. To bude zase něco stát (cena tzv. prodejní opce). Časopis Fondshop tuto cenu odhadl při prodeji v prvním roce na 8,5 procenta. To se dostáváme se na výnos necelá 3,4 procenta. Z něj se ještě bude muset zaplatit daň 15 procent. Takže celkový roční výnos bude do 2,9 % při zpětném prodeji dluhopisu hned první rok (nebo 3,14 procenta bez prodejní opce).

O riziku státního bankrotu víme, za zmínění určitě stojí riziko inflace. Odhad inflace Ministerstva financí ČR pro rok 2010 je 0,9 procenta. Pro další roky experti varují před skokovým nárůstem. Ale to je možná to, s čím stát při emisi dluhopisů počítá a s čím také počítají profesionální investoři, kteří od státu požadují již dnes vyšší výnosy. Ale nemusí s tím počítat běžný drobný investor.

„Občanské“ dluhopisy zřejmě nebudou žádné investiční terno. Navíc si připočtěme administrativní překážky, ke kterým patří například nutnost založení účtu ve Středisku pro cenné papíry. Svoje kupce si však i tyto dluhopisy zřejmě najdou.

Janotovy dluhopisy evidentně míří proti bankovním termínovaným vkladům. Jednoduché to nebudou mít ani podílové fondy, zvláště ty, které investují velmi konzervativně (fondy peněžního trhu a fondy zaměřené na české státní dluhopisy).

Janota plánuje vydat tyto dluhopisy v objemu kolem 20 miliard korun, což by celkově nemělo výrazně ohrozit žádnou finanční instituci (minimálně na spořících účtech jsou úroky již dnes zajímavé a mohou pružně teoreticky růst při růstu inflace, navíc jsou do 50 tisíc eur za zákona pojištěné).

Jsem k investičnímu nápadu „kup si desetileté státní dluhopisy“ velmi skeptický (inflace, výnosy alternativních investic – zvláště akcií na delším horizontu) a považuji Janotovy plány v tomto směru za těžko splnitelné. Pokud ovšem stát nepřikročí k dalším praktikám, které by mohly zavánět nekalou státní konkurencí (inzerce dluhopisů za státní peníze, distribuce s pomocí státních podniků, které nemusí dosahovat zisku (Česká pošta), ad hoc úpravy zákonů, které distribuci státních dluhopisů umožní za jiných podmínek, než za kterých mohou podobné nástroje na trhu dnes prodávat privátní finanční instituce, mírnější regulace při prodeji těchto dluhopisů).

Dalším důležitým faktorem neúspěchu by mohla být slabá distribuce. Privátní instituce se silnou sítí poboček a vybudovanou další nutnou infrastrukturou (hlavně IT a lidské zdroje) jsou z distribuce vyškrtnuty. V sítích nezávislých finančních poradců a finančně poradenských firem se tyto dluhopisy také asi nepodaří prodávat. Jednak s tím stát nepočítá a jednak není prostor pro výplatu odměny za distribuci, která by byla konkurenceschopná vzhledem k dalším (snad i pro klienta zajímavějším) produktům. Kdo se vlastně postará o proškolení lidí, kteří budou Janotovy dluhopisy prodávat? Nějaký nový úřad? Nebo soukromá firma? V tom případě se hlásím… :-)

Pokud si stát musí půjčovat, ať k tomu využije existující kanály, postavené zejména na profesionálním investorovi a kapitálovém trhu. Stát by se neměl snažit konkurovat soukromému businessu. Jednak je to nefér (sám jej reguluje a žije z jeho daní) a jednak na to  – při vší úctě k pracovitým úředníkům – bez nefér postupů a bez cenového dumpingu za státní peníze prostě nemá. A navíc: celá záležitost je velmi riskantní experiment, který se státu v příadě neúspěchu (neupsání plánovaných 20 mld.) opravdu nevyplatí. Neúspěch by byl dalším negativním signálem, který by Česká republika ke svým investorům (věřitelům) na kapitálovém trhu vyslala.

Článek napsán pro Peníze.cz.

0 komentářů

Napsat komentář

Partneři


Chcete zde mít své logo?

nebo

Příhlásit se jménem a heslem

nebo    

Nepamatujete si své heslo?

nebo

Create Account