Tomáš Sedláček: Tahle krize smrtelná nebude, další by mohla
Redakce | 9. Prosinec 2011 | Investice, Stojí za přečtení
Ekonomická krize potápí eurozónu i USA. Zatímco EU stahuje ke dnu především zadluženost některých jejích členů, za oceánem kromě deficitu bojují i s přetrvávající vysokou nezaměstnaností. Frustrace Američanů s vedením jejich země se přelévají do občanských hnutí na obou stranách politického spektra.
{+}
„Hnutí Tea Party i Occupy Wall Street přeceňují roli trhů.“ V rozhovoru, který poskytl deníku E15 to alespoň tvrdí ekonom Tomáš Sedláček. Vlády se z krize podle něj dostanou v okamžiku, kdy se naučí odkládat v tučných letech přebytky stranou a přestanou spoléhat na několikaprocentní koždoroční růst.
Největší problém spatřuje v „závislosti na růstu životní úrovně“. Upozorňuje přitom, že potřebu bohatnout jsme si vytvořili teprve v poslední generaci. Dříve bylo normální, že si lidé vážili své životní úrovně. V současnosti však setrvávání na stejné úrovni považujeme za „průšvih“. „A růst je navíc návykový. Byli jsme zvyklí, že nastartované trhy znamenaly pětiprocentní globální růst. Tak už to nikdy nebude, to bylo nastartované dluhově. Měli bychom být vděčni za jeden až dvouprocentní růst a zvyknout si na to, že umělý růst na úkor dluhu už nebude možný. Zpomalení na jedno procento nám ale pořád připadá jako problém. Když se podíváte na historii, děti si od nepaměti hrály se stejnými hračkami. Naši prarodiče by si s trochou nadsázky klidně mohli hrát s dětmi v Babylonii, protože hračky vypadaly víceméně stejně. Ale mému synovi by moje hračky připadaly jako z muzea. Po tisíciletí tu téměř žádný vývoj nebyl, pak v průmyslové revoluci jsme byli příjemně zaskočeni růstem. Zvykli jsme si na něj a teď, kdykoli se to neděje, máme pocit, že za to někdo musí pykat.“
Za hlavní potíž, která silně ovlivnila současnou nepříliš dobrou ekonomickou situaci jak v EU, tak také v USA, Tomáš Sedláček označuje fakt, že jsou volby tak časté. V ekonomice, která neroste, je totiž těžké zabránit standardními způsoby ve stagnaci či dokonce poklesu životní úrovně většiny obyvatel. A nespokojení obyvatelé stávající politickou garnituru znovu nezvolí. A tak se ekonomika „vylepšuje“ různými půjčkami. A nikdo tento postup dlouho nepovažoval za chybný. Jenže, jak upozorňuje Tomáš Sedláček: „Pokud si půjčíte deset tisíc dolarů, jenom blázen bude tvrdit, že jste o deset tisíc bohatší. Ale když to udělá stát, tak to takhle bereme…“ Problém je navíc v tom, že většina států si už půjčovat nemůže – tedy pokud nechtějí zabřednout ještě do větších problémů.
Zdroj: E15.
Co si o názorech Tomáše Sedláčka myslíte Vy? Je problém skutečně v „návykovosti“ růstu?
Další doporučené články:
- Co si myslel Tomáš Baťa o hospodářské krizi?
- Češi mají větší obavy z úsporných opatření vlády, než z loňské krize
- Investujeme.cz: Skutečná krize se blíží, co s investicemi?
- Krize trvá – Saxo Bank doporučuje obezřetnost
Loading ...
Problémů je mnoho, toto je jen jeden z nich.
Zvykli jsme si na blahobyt a na život v míru, obojí brzy skončí.
Souhlas nebo nesouhlas?
0 
2
Nevidím žádný důvod, proč by měl blahobyt brzy skončit. Jak píše pan Sedláček, dobře se už celkem máme, to o čem píše znamená, že přírůstky toho blahobytu budou menší. S touto částí jeho článku souhlasím.
Podléháme přílišnému pesimismu. Ta současná situace předlužení rozvinutého světa je nepříjemná a určitě se nevyřeší na příštím summitu EU, ale porovnání s oběma světovými válkami, korejskou válkou, vietnamskou válkou stále není srovnatelná.
V čem s panem Sedláčkem nesouhlasím:
v současné době rostou rozvíjející se ekonomiky tempem 5 -7% p.a. a jejich zadlužení je stabilizované nebo dokonce klesá, respektive klesá jeho podíl k HDP. ČIli část světa i bez růstu dluhů roste velmi solidním tempem.
Druhý bod, kde s p. Sedláčkem nesouhlasím je záměna pokroku a růstu HDP. V roce 1985 stál Škoda Favorit 84 000 korun, nyní se Renault chystá prodávat auto za €2500, tedy za nějakých 64 000 korun.
Z pohledu měření HDP je to určitě pokles (Favorit byl v reálných penězích 2 – 3 x dražší), přesto pravděpodobně Renault poskytne minimálně stejný užitek s mnoha technickými vylepšeními.
Tím chci říct, že kvalita života může růst i při stagnujícím HDP …
V poslední době se všichni upnuli ke stagnujícímu HDP jako k důvodu, proč bude rok 2012 z pohledu trhů špatný. Já to sice nevylučuju, ale tohle je logická zkratka, o které stojí zato něco napsat.
Souhlas nebo nesouhlas?
4 
0
Dobrý den,
řekl bych, že se na to oba (vy i pan Sedláček) díváte až příliš okem populárně naučné ekonomie. Celá problematika je o dost složitější. To, jestli nějaká ekonomika bude růst, pramení nejen z dluhů, jaké má, ale i z dalších faktorů.
Namátkou:
- regulace finančních institucí
- struktura jimi poskytovaných úvěrů
- kvalita řízení kreditního rizika poskytovatelů úvěrů
- monetární politika
- fiskální politika veřejného sektoru
- míra přerozdělování HDP veřejným sektorem
- exportní/importní závislost na dalších zemích
¨-struktura domácího produktu podle ekonomických oborů
- závislost ekonomiky na kapitálu ze zahraničí
- produktivita práce
a mnohé další jsem jistě zapomněl. To všechno hraje roli. Něco hraje pro +, něco pro mínus. Vykalkulovat, co převáží, není sranda. Můj názor je, že proto se hodně ekonomů zabývá makroekonickými predikcemi. Mohou totiž naprosto beztrestně sdělovat pouze své pocitové vjemy, aniž by museli tvrdě analyticky pracovat jako při analýzách konkrétních firem.
To je věc, která mi fakt leze na NERVy. Skuteční odborníci to mají vždy podložené nějakými modely a čísly.
A co se týče toho příkladu s auty. Je velice diskutabilní, jestli roste bohatství, když díky rostoucí technologii výroby klesá cena výrobků, Dalším příkladem příkladem by například mohli být notebooky nebo mobilní telefony, jejichž dneší cena je pakatelem, ale to není podstatné. Bohatství totiž nespočívá pouze v poklesu investičních nákladů. Musíte do toho započítat i další faktory – provozní náklady (a ty u auta vzrostly mnohonásobně), spotřebu přírodních zdrojů, poškození životního prostředí či nižší atraktivitu zboží. Zcela jistě je to srovnání velmi nepřesné. 84 000 v roce 1985 sice bylo více než roční průměrný plat, ovšem majitel takového vozu si rozhodně nekupoval společenský status stejný jako dnešní kupující nejlevnějších vozů. A ta cena byla dána především tím, že poptávka několikanásobně vyšší. Kdyby tento vůz byl umístěn na globalizovaném trhu (tak jako dnes), tak jeho cena rozhodně není taková, protože by se musel potýkat s mnohem větší konkurencí. Srovnáváte tedy hrušky a jablka. Není možné srovnávat posun cenové hladiny u výrobků, z nichž jeden je chráněn protekcionistickou importní polikou a druhý je distribuován na globálním trhu s téměř volným pohybem zboží.
A k akciovým trhům. Za nejvýznamnější faktor nyní považuji především kondici finančních institucí. A to proto, že mají stále vysoké zastoupení v globálních indexech akcií. Zároveň tyto instituce jsou na tom s finančním zdravím nejhůře, neboť spousta finančních institucí má při reálném ocenění aktiv záporný vlastní kapitál. A já se ptám. Až tyto firmy bude potřeba podpořit z veřejných zdrojů, budou na to veřejné instituce mít? Půjdou emitovat nové dluhopisy v hodnotě x set miliard USD? Koupí od nich někdo ty dluhopisy? A pokud ano, tak budou schopné veřejné instituce to splácet? Jak dlouho?
Já to vidím tak, že stačí škrtnou zápalkou a banky krachují jak na běžícím páse. Ztráta úspor a příjmů může vést k sociálním nepokojům. Ty vedou ke střetům mezi sociálními vrstvami, etniky, státy. Většina válek je důsledkem těchto situací a ne příčinou, jak se mylně domníváte pane Maňáku.
Jen sociálně slepý člověk si nemůže nevšimnout celosvětových trendů jako je rostoucí rasismus, nacionalismus, klesající důvěra ve veřejný sektor, intersociální napětí a jejich souvistostí s tím, co se děje ve finančních institucích, které určují tempo běhu globální ekonomiky.
Já jsem tedy optimista. Tedy ohledně své osoby a mé rodiny. Ale zavírat oči před realitou a malovat si nereálné vzdušné zámky opravdu nehodlám. Každé očekávání a přání musí mít realistický základ. A stejné je to v poradenství. Když radím, tak přece nemůžu se zbavovat odpovědnosti s odvoláním na nějakou vyšší moc (systematické riziko) a prohlásit, když se to posere, tak stejně všichni budeme žrát trávu, jak říká jeden můj kamarád. To je prostě blbě. Investovat do fondů? Ano. Po pečlivé úvaze s horizontem o malém rizku nastání systematického rizika s tím, že jsem připraven na to, že to kdykoliv přehodnotím ze dne na den. Ale nějaké nesmysly typu investovat pravidelně 20 let, tak to je ekonomicky zcela iracionální.
Neberte to tak, že všechno, co píšu je myšleno přímo na Vás. Jsem si vědom, že spoustu toho, na co narážím jste nenapsal.
Souhlas nebo nesouhlas?
2 
2
Dobrý den Ondřeji,
přemýšlím, jestli mám na Váš příspěvek vůbec reagovat. Rozsahem jdete zcela určitě za rámec mého komentáře. Ale aspoň v několika bodech si dovolím reagovat.
V první řadě mě těší, že mě házíte s panem Sedláčkem do jednoho pytle. Nejsem stratég nějaké větší finační společnosti a nejsem povoláním makroekonom, jen si občas dovolím uporoznit na souvislosti, které mi přijdou zajímavé. Mé názory nejsou také vždy totožné s oficiálními názory firmy. Na tomto serveru vystupuji pouze jako soukromá osoba.
Souhlasím s Vámi, že růst bude záviset na mnoha faktorech a nikoliv pouze na dluzích. Vlastně si myslím, že ačkoliv se od mých názorů diferencujete, v textu je vlastně potvrzujete a jsme si tudíž názorově mnohem blíž, než si jste ochoten připustit.
Pan Sedláček dovodil, že růst byl dočasně stimulovaný dluhem a zpomalení růstu v důsledku oddlužení je tedy přirozené. Já tu vazbu rozvolňuji a upozorňuji, že EM rostou tempem vyšším, než 1% a přitom se jim daří relativní výši dluhu k HDP snižovat. Snažím se tedy upozornit na vyjímku z jeho absolutního tvrzení. As se shodneme, že tím NEPOPÍRÁM existenci mnoha dalších faktorů, které jste vyjmenoval a nebo opoměl (zejména demografické faktory v dlouhém horizontu).
S těmi auty je to velmi podobné. Za tím příkladem si stojím a myslím, že jeho relevantnost mi opět potvrzujete. Ve zkratce říkám, že to, co HDP vnímá jako „negativní růst“ je ve skutečnosti kvalitativní nárůst.
Co bude v tom Renaultu lepšího? Úspornější a asi výkonnější motor, lepší pasivní i aktivní bezpečnostní prvky, antikorozní ochrana. Tohle auto si bude moct dovolit 10x tolik lidí, co před 25 lety. Společenský status toho auta bude nepochybně nižší, ale myslím, že velká část kupců si ho pořídí jako 2-3 auto do rodiny, což bylo pro naše otce nemyslitelné. Paradoxně, ty vyšší provozní náklady nakonec to HDP ovlivní pozitivně a vykompenzují ten pokles z prodeje levnějšího auta.
Souhlasím s Vámi v důvodech, proč bylo „Fáčko“ drahé a proč jsou auta dnes levná, ale to nic nemění na dopadech prodeje 1 kusu na HDP a už vůbec ne na nepochybně menší užitek všech lidí, které na auto dosáhli v roce 1985 v porovnání s těmi, kteří na něj dosáhnou nyní.
Správně poukazujete na efekt u IT a telekomunikací. V roce 1993 jsme si domu koupili 386-ku za 70 000 … Zato by dneska bylo skoro celé grafické studio. Nižší cena přispěla k masovější produkci a ve finále i k existenci tohoto serveru.
Za porcelánové panenky se na aukcích platí desetitisíce a stejnou cen stojí paleta platových panen z dovozu.
Je v tom určitý „trade-off“ kvality za kvantitu, nebo chcete-li v některých oblastech ztráta exkluzivní unikátní kvality jedince a malý přírůstek kvality mnoha uživatelům masově vyráběným výrobkům. Nelíbí se nám to, ale profitujeme z toho na každém kroku.
Možná, že FINANČNÍ majetek se v posledních letech koncentruje u úzké skupiny bohatších lidí, ale CELKOVÉ bohatství je rozprostřené rovnoměrněji přes celou společnost, jako nikdy předtím.
I když se podívám do zemí, jako je Rusko, vidím zajímavý posun dopředu. Že vládní garnitura nezasáhla proti demonstrantům po nedávných volbách, to je pro mě velké překvapení. Přitom je to země, kde se od roku 1920 do roku 1990 lidi posílali na Gulag za prkotiny a často i za nic. Ta země je bohatší a díky vysoké ceně ropy a vysoké dani z ní si tam střední vrstvy žijí poměrně solidně.
Sociální otřesy? Ano, mohou nastat, i když si nemyslím, že přijdou od pravicových extremistů. Zvlášť, pokud se vládnoucí garnituře podaří přesvědčit masy, že za vše mohou nezodpovědní bankéři, kteří státům dovolili se příliš zadlužit.
Souhlasím, že hrozba pro fungování ekonomiky v nejbližších letech budou banky, NIkoliv proto, že jejich zastoupení na akciových trzích je vysoké (finanční tituly reprezentují 22% indexu MSCI World AC, ale jen 40% z toho dělají banky), ale zejména protože firmy jsou v Evropě závislé na získávání pasiv prostřednictvím bankovních úvěrů.
A protože banky vypadají, že budou čelit souběhu defaultů v držených dluhopisech a úvěrech a zároveň nutnosti navýšit kapitál, bankovní financování se pravděpodobně zadrhne.
Snad v delším horizontu se firemní sektor poučí a začně víc využívat kapitálové trhy jako zdroj financování.
Na závěr jsem si nechal toto Vaše tvrzení:
„Ty vedou ke střetům mezi sociálními vrstvami, etniky, státy. Většina válek je důsledkem těchto situací a ne příčinou, jak se mylně domníváte pane Maňáku. “
Předpokládám, že jste reagoval na moje slova, kde porovnávám ZÁVAŽNOST současné krize financování evropských vlád s některými otevřenými válečnými konflikty 20. století, protože si nejsem vědomý, že bych někde analyzoval KAUZALITU ekonomických krizí a válečných konfliktů.
Budu rád, když mi nebudete podsouvat žádné domněnky, to bych nepovažoval za korektní.
Mějte Ondřeji hezký zbytek víkendu, HM
Souhlas nebo nesouhlas?
0 
0
Jak jsem již psal, ne všechno bylo na Vás, ale plynule mi to prostě zapadlo do myšlenkového toku.
S tím, co píšete, víceméně až na nějaké drobnosti souhlasím. Až na jednu výjimku. A tou jsou ty emerging markets. Já se totiž domnívám, že oni se zadlužují velice rychle. Jejich růst je, dle mého úsudku, tažen dluhy. To, že to nejsou dluhy veřejné ale soukromé, je technický detail. Dluhy se sčítají. Soukromé + veřejné.
Souhlas nebo nesouhlas?
1 
0