Již od roku 1993 můžeme sjednávat v České Republice „Stavební spoření“. Slavíme tedy dvacáté páté výročí. Jak se vyvíjelo stavební spoření a jaká je jeho budoucnost? Má stále u klientů své nezastupitelné místo v portfoliích? Na to jsme se zeptali pana Jiřího Šedivého (JŠ), tajemníka Asociace českých stavebních spořitelen.

MP3 ke stažení zde (31 MB)

Orientační přepis rozhovoru

JŠ: Jsem s ním spokojen. Mám několik stavební spoření a celá moje rodina také. Já jsem fanoušek stavebního spoření, a to nejen profesně.

JŠ: Vidím několik sobě rovných výhod. A vyplývají napovrch v momentě, když se vám něco stane. Můžete si univerzálně spořit. Když přijde situace, že potřebujete peníze na bydlení, můžete si vzít úvěr. Nebo použít úspory s nějakým malým úvěrem na financování bytových potřeb. Pokud již spoříte danou zákonnou dobu, tedy alespoň šest let, tak můžete finance vybrat a použít na co uznáte za vhodné. Máte tedy určitou finanční rezervu, a přitom jste na nějakou dobu poskytly finance těm, kteří je na bydlení použít chtěli.

JŠ: Určitě. Možnost použití financí na cokoliv po šestiletém období ho předurčuje do role rezervy. Máte svobodnou volbu naložení s nakumulovaným kapitálem.

JŠ: Nemusí. Nicméně v drtivé většině případů (až 85 %) je využíváno k bydlení. A to i v případě, že si klient nebere úvěr.

JŠ: Jedná se o klasický výzkum veřejného mínění na vzorku tisíce respondentů. Je tam kladena otázka, která zhruba zní: „Bez ohledu na to, co využíváte nebo máte, nám sdělte, co považujete v současnosti za obzvlášť atraktivní variantu pro spoření.“ Je tam nabídnuto několik možností a následně se klasicky matematicky srovnává výsledek a graficky převede do zmíněného barometru.

JŠ: Podle mě je to odrazen nízkých úrokových sazeb v ekonomice. Na drahé kovy je poslední dobou relativně spolehnutí.

JŠ: Popsal jste to úplně přesně. Sám bych řekl, že je to ve vnímání horizontu peněz. Ve „stavebku“ si na něj můžete za pár let šáhnout. V penzijním spoření je to mnohem dál a složitější pro představu.

JŠ: Je to samozřejmě to, že stát se rozhodl snížit státní podporu. V letech 2010, 2011 kolem toho byly diskuze a došlo ke snížení. Už tehdy jsme upozorňovali, že nevyhnutelným důsledkem bude určitý odliv klientů. Ta čísla to bohužel potvrzují.

JŠ: Když stavební spoření před 25 lety začínalo činila podpora max. 4.500 Kč. To byl téměř jeden hrubý měsíční plat. Postupem času, s růstem počtu klientů a růstem zatížení státního rozpočtu, došlo k rozhodnutí úpravy podmínek. Od roku 2004 byla podpora snížena na max. 3.000 Kč ročně. Ale to pouze u nových smluv. K další redukci došlo v roce 2011, kdy podpora klesla u všech smluv na max. 2.000 Kč za rok.

JŠ: Stát řešil rostoucí výdaje jako takové a rostoucí deficit rozpočtu. Jako jednu z možností úspory viděl snížení podpory stavebního spoření.

JŠ: Já si myslím, že ne. Stále více lidí deklaruje, že stavební spoření chápou jako pomocníka pro financování bydlení. Pokud se bavíme dnes o cenách bydlení, které jdou raketově nahoru, tak v souladu s tím musí růst i cílová částka.

JŠ: V úvěrových obchodech byl ten rok mimořádně úspěšný. Měli jsme trochu obavy z prostředí nízkých úrokových sazeb. Sice jsme dokázali nabídnout levné úvěry, ale konkurence byla také nízko. Ukázalo se ovšem, že stavební spoření i za těchto podmínek má na trhu místo. Ta čísla to dokládají, takže z toho máme radost.

JŠ: Záleží na tom, jak bereme vyjádření „financovat bydlení“. Pokud jde o nákup bytu tak určitě klient zvažuje hypotéku a porovnává se stavebním spořením. Stavební spoření dominuje u rekonstrukcí, zateplení, nákupu nové kuchyňské linky, nové střechy apod.

JŠ: To souvisí s celkovým úbytkem smluv stavebního spoření. Tudíž ubyly i úvěry. To jde ruku v ruce. Klienti u nás poptávají ovšem vyšší úvěry než dříve.

JŠ: Určitě to může být jeden z vlivů. Já si myslím, že je to také odliv klientů od stavebního spoření,
o kterém jste mluvil.

JŠ: Dá, i když osobně nemám taková srovnání rád. Určitě je spoření a vytváření rezervy. Ale pod pojmem investice si představujeme také určitý spekulativní motiv. Toto je spoření. Pokud investice tak velice konzervativní.

JŠ: Nejlépe oslovit finančního poradce či zástupce spořitelny. Požádat ho o modelace dle požadavků. Dojde k nastavení přesné cílové částky, která se odráží v poplatkové politice. Následně je nastavena smlouva tak, aby mu mohla vynést co nejvíce.

JŠ: Otázka je jasná, ale odpověď je složitá. Primárně by měly obě strany vědět, čeho chtějí dosáhnout. Pokud to jedna ze stran neví, tak je v nevýhodě a výsledek tomu bude odpovídat. Pokud se dohodnou, mohou následně nastavovat cílovou částku. Pokud klient říká, že si bude financovat bydlení, bude si chtít půjčit, musí následovat otázka: „Máte představu kolik?“. Pak by mohlo být nastaveno optimum. Dnes jsou ovšem známy případy klientů, kteří měli smlouvu a měli stanovenu cílovou částku. Ta se ovšem s odstupem času ukázala jako nízká. Následně požádají o navýšení částky, což spořitelny umožňují. Současně ovšem dodávají, že přejdou na aktuálně nabízený tarif. Stávající podmínky nejsou schopni garantovat dál. Tady musí dojít k dohodě. Klienti pak říkají, proč si sami již při uzavření nedali částku vyšší. Tudíž se nedá obecně říci jak nastavit přesnou částku.

JŠ: Navýšení cílové částky je změna parametrů smlouvy. Po dohodě obou stran dochází zpravidla ke změně podmínek. Pokud nedojde k dohodě smlouva zůstává beze změn.

JŠ: Riziko je zpravidla čas. Klient obvykle nemění podmínky po třech měsících. Pokud ovšem přijde s požadavkem po čtyřech letech, úročení na trhu je jiné. Přijde za deset let, mezitím se změnilo třikrát. Pak také může těžko předpokládat, že dostane stejné podmínky, které měl. Stavební spořitelny jsou podnikatelské subjekty. Jejich hlavním úkolem je tvorba zisku. Musí samozřejmě dodržovat smlouvy
a zákonné prostředí. Nemohou se ovšem chovat charitativně a musí dodržovat aktuální ekonomické prostředí.

JŠ: Dnes jdou sazby mírně nahoru. Nyní budu trošku odhadovat, jelikož neznám přesnou statistiku. Obecně smlouvy, které byly problematické a umožňovaly změnu podmínek, tak se již vyřídily. Dnes neočekávám, že by spořitelny dál vypovídaly smlouvy.

JŠ: Zákon o stavebním spoření říká, že po uplynutí vázací doby může stavební spořitelna změnit úrokovou sazbu spoření. Pakliže o tom klienta dle smlouvy řádně informovala.

JŠ: Máme dva základní poplatky. Jeden je poplatek za uzavření smlouvy, který se pohybuje kolem jednoho procenta z cílové částky. Stavební spořitelny občas nabízejí akce, kdy lze tento poplatek snížit či se mu úplně vyhnout. Druhý je poplatek za vedení účtu. Ten se vybírá obvykle ročně. V ročním vyčíslení se pohybuje od 300 do 360 Kč, dle stavební spořitelny.

JŠ: To nevím přesně z hlavy. Ale obecně funguje, že v takovém případě musí cílovou částku schvalovat sama spořitelna. To jsou částky nad určitou výši. Není to v dikci poradce, ten si to musí nechat posvětit.

JŠ: Je zde neustálá kontrola kvality. Ale je to opět o znalosti klienta a poradce. Pokud poradce udělá špatnou službu klientovi, udělal mu ji naposled. Pokud vezme uvedený modelový příklad tak se může stát, že vnuk v budoucnu smlouvu o spoření ocení. Těžko zde mohu říce, že se poradce dopustil něčeho špatného. Pokud ovšem babička chtěla uzavřít vnukovi smlouvu na spoření např. na šest let, tak by neměl poradce radit tak vysokou cílovou částku. Ale záleží na vedeném rozhovoru a požadavcích.

K excesům ovšem dochází. Bohužel to známe i u nás v asociaci. Je velmi dobře, že spořitelny dbají na to, aby jejich zástupci byli proškoleni, dobře znali produkt a byli lepší a lepší.

JŠ: Zde máme několik stupňů. Klient by měl primárně jednat s poradcem, může se obrátit na stavební spořitelnu. Pokud neuspěje, tak je dál několik stupňů řešení sporů mezi klientem a finanční institucí.

JŠ: Mají něco společného a spoustu rozdílného. Překlenovací úvěr vznikl ve stavebním spoření primárně proto, aby překlenul část mezi momentem, kdy klient potřebuje peníze a tím kdy mu vznikne nárok na řádný úvěr ze stavební spoření. Z toho hlediska nemá tento úvěr nic společného s hypotékou. Pokud si klient pořizuje nemovitost a půjčuje si tolik, že musí nemovitost dát do zástavy a současně potřebuje finance dříve, než má naspořeno dostatek prostředků, dostane překlenovací úvěr, který se dá srovnávat s hypotékou. V těchto případech se bavíme o malém procentu případů, nějakých 20 až 30 %. Dále srovnáváme to, že hypotéka má nějaké fixační období. Překlenovací úvěr se vyznačuje tím, že se splácí úrok a dospořuje se na stavební spoření. Pak vznikne nárok na řádný úvěr.

JŠ: Možnosti jsou dle smlouvy a zákona. Klient může nad rámec požadovat cokoliv, ale je jenom na vůli spořitelny, zda s tím bude souhlasit. Jsou zde zákonem garantovány případy jako úmrtí v rodině, zásadní rodinné změny apod.

JŠ: Nejsou a nemohou být. Peníze ve stavebních spořitelnách vznikají jinak než na mezibankovním trhu. I úvěr má jiný charakter. Proto je dobré znát podmínky.

JŠ: Otázkou je, zda dostanete překlenovací úvěr, když nebudete mít nic naspořeno. V souladu s regulací jsou požadovány určité vlastní prostředky.

JŠ: To Vám sdělí, resp. vypočte stavební spořitelna, jak s vlastními prostředky zacházet. Jednou z nejlepších situací je, když klient již nějakou dobu spořil. Ale zpět k původní otázce.

JŠ: Obecně spořit. Hodně spořit. Pro čerpání řádného úvěru je vyžadováno, aby smlouva fungovala min. dva roky. Stavební spořitelna bude chtít určitý spořící výkon, který se odrazí v tzv. hodnotícím čísle. Nebo abyste dostatečně dlouho a dost spořili. Úvěrová smlouva se pak do řádného úvěru překlopí dříve.

JŠ: Nejtypičtější tarif je tzv. „40 na 60“. 40 % z cílové částky naspoříte a 60 % půjčí z řádného úvěru stavební spořitelna.

JŠ: Vždy záleží na textaci smlouvy. Pokud tam je uvedeno, že klient může splatit překlenovací úvěr pouze se souhlasem stavební spořitelny, nemohl předpokládat, že přijde do spořitelny a jednoduše splatí. Pokud souhlas nezískal musel si poradit. Vydávání souhlasů odpovídalo opět ekonomické realitě. Zda se to spořitelně vyplatilo. Druhou otázkou je, jak moc se to klientovi líbilo. A jak dále bude tyto zkušenosti reflektovat při další spolupráci. Jak jsme říkali, některá čísla ukazují na odliv klientů.

JŠ: Prostředí růstu úrokových sazeb je to, co má stavební spoření nejraději. Klient má ve smlouvě definovanou sazbu řádného úvěru. Pokud sazby rostou a sazba ve smlouvě je fixovaná, tak se klient dostává do stále lepší situace. Toho klienti stavebních spořitelen budou využívat i do budoucna.

JŠ: Zákon stanovuje, že rozdíl v úrokové sazbě z úvěru a vkladu v rámci jedné smlouvy může být max. 3 %. Pokud tedy máte nyní dnes 1 % na spoření, sazba na úvěr nebude vyšší než 4 %.

JŠ: Dnes by se to zvláště vyplatilo. Ale pokud byste jenom spořil a vytvořil si vlastní kapitál, a následně se rozhodl k jiné příležitosti, tak máte s naspořenou částkou vždy lepší manévrovací prostor.

JŠ: Stavební spoření k nám přišlo z Německa. A také na základě výborných zkušeností z Rakouska. Tam mají klienti se stavebním spořením dobré zkušenosti. V Polsku stavební spoření není. Trošku nepochopitelně, ale taková je realita. Na Slovensku je to podobné jako u nás. Z důvodu experimentování vlády s provázáním státní podpory na dané účely došlo k poklesu spoření.

JŠ: Jsem rád, že to neprošlo. Toto je nutné zvážit na desítky let dopředu. Pokud se klient rozhodne spořit např. na důchod, nemůžeme následně měnit podmínky každých pár let. Zavedení provázanosti by šlo udělat v případě politické shody. A ve shodě se spořitelnami. Ale to je určitě debata na dlouhou dobu.

JŠ: Státu se musím kategoricky zastat. Poskytl miliardy korun jako podporu klientům. A to každoročně. V současnosti bych žádnou změnu nedělal. To, co se ukazuje dlouhodobě jako potřeba, je stabilita.

Jiří Šedivý

Tajemník Asociace českých stavebních spořitelen

Materiály ke stažení a fotogalerie z natáčení

 

0 komentářů

Napsat komentář

Partneři


Chcete zde mít své logo?

nebo

Příhlásit se jménem a heslem

nebo    

Nepamatujete si své heslo?

nebo

Create Account