Naše babičky měly podle Petra Zámečníka ze serveru Investujeme.cz na dluhy jednoznačný názor: Jsou špatné. Dnes patří zadlužování k životnímu stylu mnoha českých domácností. Zadlužování nemusí být jen špatné. Důležité je proč se zadlužovat. A pochopitelně také jak.

{+}

Zadluženost českých domácností stoupá. V období hospodářské recese sice došlo ke zpomalení rychlosti zvyšování objemu dluhů domácností, zato se výrazně zvýšil počet domácností předlužených. Důvod je jediný: Špatné hospodaření s dluhy a – pochopitelně – nepříznivé okolnosti.

Banky i nebankovní instituce rády půjčují. Byť se snaží vést své klienty k “zodpovědnému zadlužování”, vždy tak činí především s jediným účelem: Snížit počet nesplácejících dlužníků. Jak se zadlužovat skutečně zodpovědně?

Co na úvěr kupovat a co ne?

Ke správnému zadlužování existují dva základní přístupy: Jeden “měkčí” a druhý “tvrdší”.

Filozofie mírnějšího přístupu je jednoduchá a může si ji snadno osvojit domácnost i s pouhými základy finančního vzdělání: Věc, na kterou se úvěr pořizuje, musí mít delší životnost, než jaká je splatnost úvěru.

Myšlenka spočívá na jednoduchém principu, že se mnohem lépe splácí úvěr, z něhož máme užitek stále před očima. Např. novou plazmovou televizi nebo automobil.

Kupovat ale na úvěr dovolenou je i podle tohoto přístupu cestou ke špatným koncům. Rodina je z dovolené již dávno doma, produktivní členové domácnosti jsou zasazeni do pracovního procesu, získaný odpočinek je do několika týdnů (v lepším případě) odčerpán pracovními povinnostmi a  vzpomínky na krásnou dovolenou vyblednou pod náporem každodenní reality. Užitek z dovolené je v … historii a splátky úvěru se táhnou do budoucnosti a zatěžují i nadále rodinný rozpočet.

Tvrdší přístup k zadlužování je mnohem rozumnější, na druhou stranu vyžaduje již větší disciplinovanost a schopnost počítat. Je hodně blízký přístupu k zadlužování ze strany firem – těch úspěšných, samozřejmě. Úvěr je možné čerpat pouze na to, co daný úvěr samo zaplatí.

Nejedná se pouze o investiční úvěry (např. na nákup akcií či jiné spekulace), které zvyšují výnosy z investice (nebo také jejich prodělky). Do této kategorie spadá též dobře propočítaný hypoteční úvěr nebo leasing či úvěr na automobil potřebný k cestování do zaměstnání.

Úvěr může domácnosti posloužit stejně jako firmě: Zvýší její disponibilní zdroje (prostředky, s nimiž může nakládat) a může tak v  současnosti pořídit předmět dlouhodobé spotřeby, který by si jinak nemohla dovolit – a který zvýší její příjmy či (u domácností častěji) sníží její jiné výdaje. U hypotéky se jedná např. o snížení nákladů na nájemné a do jisté míry i o investici na stáří.

Je úvěr příliš drahý?

Jedním ze základních parametrů rozhodování o úvěru je jeho cena. Nejedná se pouze o úrokovou sazbu, ale i o další náklady s úvěrem spojené. Cenu spotřebních úvěrů a leasingu by měla shrnovat pro účelné porovnání roční procentní sazba nákladů (RPSN). Bohužel je mnohdy stejně jako úroková sazba udávána v údajích “od” a není tak příliš vypovídající.

Některé domácnosti přistupují k hodnocení půjček podle toho, “kolik přeplatí”. Vzhledem k často rozdílné konstrukci splátek, poplatků a  délkám splatnosti to není nejpřesnější metoda. V této “hře” vyhrávají mnohdy drahé úvěry, ovšem splácené dříve.

Jsou úvěry a půjčky, které jsou skutečně rozumné. Banky nebo úvěrové společnosti nabízejí i bezúročné úvěry či splátky bez navýšení. V  takovém případě je vhodné být obezřetní, ale pro spotřebitele se může vyplatit nabídku využít.

Jednou z výhodných, ale zároveň nebezpečných nabídek představují kreditní karty. Pokud klient splácí v bezúročném období, které dosahuje až 55 dní, nezaplatí (pozor, zpravidla kromě poplatku za vydání či  vedení karty, které nemusí být také nejnižší) nic navíc. Jsou-li s  kreditní kartou spojeny navíc slevy či bonusy, např. 1 % z uskutečněných transakcí, je karta vysloveně výhodná – srovnejte např. s úrokovou sazbou 2 % na spořicích účtech.

Banka si výnos u kreditních karet vybere jinde: Jednak z poplatků za platbu kartou inkasovaných od obchodníků, jednak od lidí, kteří nedodrží bezúročné období a propadnou se tím do úrokových sazeb mnohdy přesahujících 20 % (srovnejte s úrokovými sazbami hypoték ve výši 4,27 %).

Obdobně výhodná může být akce nákupu na splátky bez navýšení. V  takovém případě se zpravidla obchodník či obchodní řetězec snaží podpořit svůj prodej a úroky své partnerské společnosti zadotuje z  vlastních zdrojů. Výhoda má ale i své stinné stránky: Cenu úvěru si obchodník započítá do ceny zboží. Není výjimkou, že v obdobně zaměřeném obchodě, který se nachází “za rohem” nabízejí stejné zboží levněji. Pak “úvěr zdarma” není nic jiného než “úvěr v ceně zboží”.

V obou uvedených případech se úvěr zpravidla vyplatí. Banka poskytuje peníze klientovi zadarmo a on je může kupříkladu zhodnocovat na spořicích účtech. Má to ale háček: Transakční náklady. Klient bude muset každý měsíc zaplatit poplatek za bankovní převod, který při současných nízkých úrokových sazbách spořicích produktů a běžných objemech nákupů domácností mnohdy vynuluje celý výnos. Nemluvě o času, který bude muset domácnost věnovat administrativě.

Vždy je přitom myslet na dostatečnou finanční rezervu. A to při všech typech úvěrů. Nesplácení úvěru znamená pouze odložení jeho splatnosti a  – výrazné prodražení.

Celý článek vč. názoru autora na tzv. konsolidaci půjček si můžete přečíst na serveru Investujeme.cz.

A jaký je Váš názor na půjčky a půjčování si peněz? Souhlasíte s autorem a nebo se Váš názor liší? A jaká pravidla byste navrhli Vy?

0 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Partneři


Chcete zde mít své logo?

nebo

Příhlásit se jménem a heslem

nebo    

Nepamatujete si své heslo?

nebo

Create Account