Peníze - bankovky - mince - české koruny - CZK
Zdroj: Pixabay.com

V poslední době začínají i na stránky mainstreamový médií prosakovat příběhy neúspěšných konců podnikatelských záměrů financovaných korporátními dluhopisy.

Ať už šlo o technologie nebo jiná odvětví, často za nimi stojí jména, jejichž podcasty a videa plnila online prostor. Ani to je však nemůže ochránit před nereálností vlastních byznysů plánů, zvláště v časech postižených Covid-19 pandemií.

Ale pěkně popořadě. Že je vlna současných „obtíží“ jen špičkou ledovce se nemusíme přesvědčovat. V platební neschopnosti už je podstatně větší množina dluhopisových emitentů, kteří však nebyli natolik velcí anebo viditelní, aby se jejich příběh ocitl ve světle mediálních reflektorů. To samozřejmě nijak neumenšuje roztrpčení investorů, kteří nejen že nedostanou onen lukrativní „zaručený“ úrok, ale ani samotnou zapůjčenou jistinu.

To, že opravdu velká většina nereálných dluhopisů může následovat tento vývoj, svědčí přehled v tabulce. Byť jde o rok 2015, ony krásné, tučné kupóny – spolu s provizemi často ve stejné výši! – ukazují hodně vysokou laťku, jež se jejich emitenti zavázali překonat. Netřeba říkat, že jestliže by to valná většina zřejmě nezvládla ani za normálních okolností, pandemie Covid-19 už je pověstná konečná. Jakkoliv paradoxně pro většinu i vítané „vysvětlení“ (sic) neúspěchu, za který bude nasazována psí hlava viru a souvisejícím státním opatřením.

V čem tkví podstata dluhopisového průšvihu a jeho historických kořenů? Prvním zásadním faktorem jsou dlouhodobě nízké úrokové sazby a s nimi související minimální úročení konzervativních depozitních produktů. To dlouhodobě podněcovalo většinově konzervativní české střadatele k hledání alternativ, přičemž korporátní dluhopisy vzniklou mezeru elegantně vyplnily.

Řada drobných investorů totiž fatálně zaměnila fixní kuponový výnos za „garantovaný“, v podstatě ekvivalentní s úročením běžných či spořicích účtů. Obrovské kreditní riziko bondů, související s pádem emitenta, však docenil jen málokdo z nich. Jakmile tento fakt objevili podnikatelé toužící po kapitálu, který by ve většině případů neměli šanci dostat standardním bankovním úvěrem, byl problém na světě. Bohužel si s tímto problémem v počátcích nevěděla rady ani Česká národní banka, což se už naštěstí změnilo.

Někteří „dluhopisáři“ se časem pokusili etablovat i v distributorské sféře, akvizicí menších firem a budováním vlastních obchodních sítí, s cílem zajistit odbyt a hladké „otočky“ vydaných dluhopisů. Jedná se o menšinovou, avšak reálnou část trhu, která by neměla být zaměňována s jeho zdravě fungující majoritou. Jak je poznáte?

Postavy ve fraku, denně zdůrazňující „evropský“ kurz, který z absolventa stavební průmyslovky udělá za pár měsíců asset manažera v záloze, a nezměrná chuť mentorovat ostatní v branži. Odborně si pletoucí pověstné „hodinky a holínky“, ale hrající si na pokročilé analytiky se schopností pomalu nadnárodní investiční společnosti. Za nimi často stojí „neviditelná servisní organizace“, která se oficiálně tváří, že o činnosti svých zástupců nic neví a kontrolovat je vlastně nemůže. Jistě, pokud někdo cílí na sediment trhu s minimální marži, moc do toho „obchoďákům“ mluvit nemůže.  Ale pohádkami o „neviditelném back-officu“ lžou buď jim, anebo klientům spolu s ČNB, kteří očekávají odbornou péči v duchu příslušného zákona. A k té značná míra vnitřní kontroly a řízení obchodní struktury prostě patří.

Aby nedošlo k omylu je třeba zdůraznit, že výše popsané praktiky jsou vlastní výrazně menšinové části kapitálového trhu. Je obrovský úkolem všech oborových asociací, aby v komunikaci související s problémy emitentů byla jasně odlišena korektně fungující majorita od dluhopisových „střelců“ a jejich odnoží.

Rovněž platí, že korporátní dluhopis jako takový je zcela legitimním nástrojem financování podnikání a také investičním instrumentem. A to i ve své „junk“ podobě. Jde však o jeho pozici v portfoliu klienta a také o informačně korektní, možná super-korektní způsob sjednání. Prezentování dluhopisů jako v podstatě alternativy spořícího účtu s „razítkem“ (prospektem) ČNB je věc, ze které bude bolet hlava ještě dlouho. A také je to praktika, která by měla být pod drobnohledem privátní I státní sféry, neboť jde o rizika, která mohou následně poškodit nejen celý trh, ale hlavně klienty.

Dokud je ještě prostor na korektní veřejnou diskuzi o problému, pojďme jej konstruktivně využít.  S přibývajícími krachy emitentů, a zejména až se otevřou mediální a politická stavidla, už bude pozdě.

Autor je výkonným ředitelem České asociace finančního poradenství a zprostředkování (ČASF)

0 komentářů

Napsat komentář

Partneři


Chcete zde mít své logo?

nebo

Příhlásit se jménem a heslem

nebo    

Nepamatujete si své heslo?

nebo

Create Account