Martin Nejedlý

Stál Martin Nejedlý za vznikem 4finu? „Nejsem osel. Mám konkurenční doložku se společností Swiss Life pod vysokými pokutami, máme také ještě dostat další peníze z prodeje. A toto všechno bych ohrozil,“ reaguje v exklusivním rozhovoru.

Mezi vámi a Fincentrem se po vzniku společnosti 4fin rozvířily mediální přestřelky. Proč k nim došlo?

Musel jsem reagovat na něco, co jsem nerozpoutal, a musel jsem se bránit, když jsem byl křivě obviňován v médiích. Přestože mé jméno je v mediálním prostoru spíše spojené s jiným člověkem, pro úzkou skupinu lidí z finanční oblasti jsem známý.

Osobně to není příjemné, ale na to bych se asi vykašlal. Ale jsem angažovaný v dalším finančním byznysu, ve Fair Creditu, který na rozdíl od Fincentra byl založený se záměrem ho vybudovat a prodat. Navíc je to také částečně síťový byznys. A je nepříjemné mít přes média pověst, že jsem nějaký finanční byznys prodal, a pak jsem ho vytuneloval. To by mohlo mít efekt na to, jak dokážeme jednou prodat Fair Credit. Proto jsem se vůči tomu vymezil.

Jaká byla vaše role při prodeji Fincentra?

Žádná. Byl jsem pasivní sledovač, který jen dostával informace, jak se prodej vyvíjí, a pak jsem podepsal smlouvy. Majoritu ve ve firmě držel někdo jiný a firmu řídil někdo jiný. Fincentrum prodávali Petr Stuchlík s Filipem Duchoněm a rozhodnutí dělali hlavní akcionáři.

Účastnil jsem se jen pravidelné měsíční porady, kde se probíralo, jací jsou zájemci, jaké nabízejí podmínky a jak na to budeme reagovat.

Kolují zvěsti, že stojíte alespoň finančně za 4finem a jeho vznikem. Toto tedy zcela odmítáte?

Nejsem osel. Mám konkurenční doložku se společností Swiss Life pod vysokými pokutami, máme také ještě dostat další peníze z prodeje. A toto všechno bych ohrozil. Navíc dle konkurenční doložky nemůžu být v žádné firmě ekvitní investor (tedy akcionářský podíl), a naopak nemám žádné omezení poskytnout komukoli dluhové financování. Ani tuto možnost jsem však nevyužil.

Hodně spekulací, že stojíte za 4finem, plynou i z vašeho přátelského vztahu s Martinem Kovářem. Bavili jste se spolu o založení společnosti?

Martin Kovář dlouhodobě mluvil o tom, že by vlastní firmu jednou chtěl. Ode mě dlouhodobě dostával informace, jaké to má výhody a nevýhody. O tom věděli ale všichni, včetně Petra Stuchlíka a Filipa Duchoně. Byl to směr, jakým Martin přemýšlel s tím, že se uvidí. Nebylo to ale dopředu dané. Ostatně, když zemští ředitelé z Fincentra odcházeli, tak to neměli přichystané, a i proto museli do Broker Trustu.

Martin Kovář měl ve Fincentru dobrou pozici. Dělal f.privée, kde se dostal z dlouhodobě smrtícího soukolí multilevelu a dělal, co ho baví. Od nás měl volnou ruku, takže byl v pohodě, slušné peníze také vydělával. U třech z těch čtyř zemských ředitelů navíc přišla velká nová věc, že začali mít rodinu. A když máte rodinu, nějaký majetek a vyděláváte, tak přemýšlíte jinak, než když vám je 25 či 30 let a jste bez závazků, jestli rozjedete vlastní byznys.

Jenže pak René Borovičkovi unikl kompromitující e-mail a všichni čtyři zemští ředitelé dostali na výběr: Buď zůstanete ve Fincentru několik let pod několikamilionovou pokutou, nebo dostáváte okamžitou výpověď. Odmítli se nechat zahnat do kouta, a tak dostali výpověď.

Po mediální přestřelce mezi vámi, Petrem Stuchlíkem a Fincentrem jste uzavřeli mír a vy jste vydal prohlášení, ve kterém vše berete zpět.

Ano, vydal jsem prohlášení: „Není tajemstvím, že v druhé polovině minulého roku došlo ke zhoršení vztahů mezi mnou a mojí bývalou společností Fincentrum (dnes Fincentrum & Swiss Life Select a.s.). Z té i oné strany zazněla řada nelichotivých výroků. V uplynulých dnech jsem dostal příležitost vyjasnit si některé relevantní skutečnosti s managementem Fincentra. Na základě tohoto vyjasnění musím konstatovat, že Fincentrum bylo a i zůstává dobře řízenou firmou, která má své pevné místo na českém trhu finančního poradenství. Přeji jemu i jeho poradcům do budoucna mnoho úspěchů a řadu spokojených klientů.“

Vy se nyní věnujete převážně Fair Creditu, nebo i dalším oblastem, do nichž investujete?

Svůj čas rozkládám mezi Fair Credit, gastro a vína.

Zmiňoval jste, že Fair Credit chcete časem prodat. O Fair Creditu se ale často spekuluje, že je ve ztrátě a má potíže se získáváním kapitálu. Jak na tyto spekulace reagujete?

Ukazujeme konkrétní čísla. Loňský rok dopadl dobře, vykázali jsme zisk přes 100 mil. Kč. Rok předtím nebyl kvůli regulatorním změnám moc smysluplný, ale kdyby se analyzoval, tak jsme také dosáhli zisku. Prvních pět let bylo náročných a nakumulovala se tam očekávaná ztráta, kterou odpracováváme, ale doteď náš byznys fungoval dobře.

Je to byznys, u kterého stále musíte řešit peníze. Doteď nám obchody rostly, každý rok jsme půjčili přibližně o 100 mil. Kč navíc. A když fungujete nějakou dobu, investoři u vás mají peníze nějakou dobu a zhruba polovina z nich peníze nechá déle a polovina si je vybere. Nejčastěji jsou zápůjčky na dva roky, a tak máte každý rok čtvrtinu bilance, kterou musíte znovu zafinancovat.

Ostatně toto je jeden z důvodů spekulací, proč byste měl stát za 4finem – potřebujete někoho, kdo bude Fair Credit prodávat, a to prý Fincentrum pod novým majitelem odmítlo.

Tak to úplně nebylo.

Fincentrum býval důležitý partner pro distribuci investic do Fair Creditu. Ne úplně ten nejdůležitější, protože jsme měli financování přibližně po třetinách: Třetina šla od Fincentra, třetinu jsme měli banku a třetinu jsme měli skupinu 10 až 15 bohatých lidí, které jsme si sehnali sami.

Když došlo k onomu vývoji ve Fincentru, museli jsme si vybrat. Bylo jasné, že s oběma firmami spolupracovat nepůjde. Naše sázka šla jednoznačně na 4fin, protože jsou to lidé, které známe víc, úžeji jsme s nimi spolupracovali. Navíc by mě nepřekvapilo, kdyby Swiss Life zastavil spolupráci s Fair Creditem, jako ukončil jiné věci. Obchodní volba Fair Creditu tak byla jasná.

Odcházející zemské ředitele jsem navíc znal a očekával jsem, že jejich lidé za nimi půjdou. To znamená i polovinu produkce českého Fincentra a v investicích ještě víc. Ve Fincentru zůstali Kašpar, Jarůněk a Karlíček, z nichž jen Jarůněk dělal nějaké investice a u Kašpara a Karlíčka se investice dělali minimálně. Odešlo tak 75 % kapacity Fincentra na investice. Volba tak byla celkem jasná.

Jak vnímáte současnou situaci? Alena Schillerová o víkendu oznámila, že chce navrhnout vládě zmražení splátek veškerých půjček a snížit úročení na minimální symbolickou úroveň po dobu odkladu splátek. Jak se toto může dotknout Fair Creditu?

Pro nebankovky je to likvidační. Paní Schillerová vůbec neví, o čem mluví.

Nejhorší je, že všechny vlády kolem do ekonomiky sypou peníze, aby pomohly, a česká vláda hledá, jak dávat do ekonomiky co nejmíň peněz. Pro ně malý podnikatel nebo živnostník není volič.

My musíme i přes asociaci poskytovatelů půjček zajistit, aby paní Schillerová měla informace o tom, jak tento sektor funguje.

Banky by to ustály. Mají velké bilanční sumy, díky nimž fungují na malých maržích. Navíc mají otevřené prakticky neomezené likviditní okno u ČNB. My, nebankovky, nic takového nemáme. Měsíc, dva, tři nemůžete vybírat a mít výnosy, a končíte. Kdo si myslí, že nebankovka je zlatý byznys, tak se plete. Je to velká konkurence, vysoké náklady na financování i na provoz, nemalý počet půjček i v době prosperity zpátky nedostanete, nemalý počet půjček dostáváte zpátky déle.

Snad jen Home Credit má dost velké rezervy a pravděpodobně Zaplo, který je lídr v onlinovém byznysu. Jestli se něco takového zavede, tak všechny ostatní nebankovky nejspíš skončí.

Počítáte i s možností, že Fair Credit kvůli vládě zkrachuje?

Doufám, že to nebude krach. Když vláda dá nějaká omezení, tak na druhou stranu dá i nějakou kompenzaci. Je to jen otázka likvidity. Pokud řeknou „šest měsíců nevybírejte od klientů žádné peníze“ na jedné straně a na druhé dodají „tady vám dáváme na šest měsíců u ČNB nebo ministerstva financí likviditní polštář“, tak jsme v pohodě.

Pokud ale po dobu 6 měsíců nebudete moci vybírat žádné výnosy a zůstane vám většina nákladů… pokud nebude následovat žádný další krok, tak to nejspíš žádná nebankovka nepřežije.

Byli jsme na cestě mít zisk 150 až 160 mil. Kč. Pokud bychom dostali likviditu na překlenutí období, kdy bychom nemohli inkasovat splátky ani úroky, tak bychom to přežili. Náš obchodní model funguje. Když 6 měsíců nebudeme moci dělat byznys, ale budeme-li mít likviditu, budeme mít zisk tak 50 mil. Kč.

Současný stav nouze v České republice ohrožuje i váš další byznys – jak v restauracích, tak v dovozu vín. Už jste odhadoval ztráty, které z toho budete mít?

U restaurací je to jasné. Jsou zavřené. Minulý týden jsme propustili dvě třetiny lidí. Státu nevěřím, jestli s něčím a jak rychle přijde, proto se chystáme sami. A jsem opatrný i stran vývoje po uvolnění karantény v květnu či červnu. Určitě nějaký měsíc poté lidé budou chodit výrazně méně ven.

Naše vláda je natolik hloupá, že nějakou dobu určitě nechá zavřené hranice. Přitom když se podíváte na studie od epidemiologů, tak říkají, že na přeshraniční pohyb připadá minimum procent nákazy. A Praha je ekonomicky závislá na turistickém ruchu. V Monarchu nebo v Grand Cru máme nejmíň polovinu zahraničních turistů. A nikdo neví, kdy se turisté vrátí.

Kromě klíčových lidí, jako jsou šéfkuchaři, manažer a nejlepší číšník, jsme se museli rozloučit se všemi. A očekáváme ztrátu tak 200 až 300 tis. Kč měsíčně na restauraci. V dubnu a květnu, kdy běží výpovědní doba zaměstnancům, je tak 500 tis. Kč měsíčně na restauraci.

Jak byly restaurace ziskové před zavedením stavu nouze?

Grand Cru je v podstatě na nule. Všechno, co se vydělá, investujeme zpátky. Monarch loni vydělal přibližně 2 mil. Kč. A Karlín se současným modelem má za sebou 2 roky. A první dva roky, pokud nemáte vyloženě štěstí, že natrefíte na vítězný koncept, trvá, než si restaurace sedne. Tam jsme měli loni ještě ztrátu.

Přemýšlíme, co s tím. Toto vše je negativní výhled. Je možné, že klidně třetina restaurací znovu již neotevře. Bude nižší konkurence a nižší nabídka. Restaurace, které přežijí, to budou mít minimálně do konce tohoto roku hodně těžké, ale příští rok, zvlášť jestli vláda bude rozumná a povolí pohyb přes hranice, tak budou mít příští rok již lepší byznys. Ale nevím, jestli má smysl na to čekat. Je možné, že i my některé restaurace zavřeme.

Očekáváte, že vláda bude něco kompenzovat? Alena Schillerová se již nechala slyšet, že minimálně ušlý zisk kompenzovat nebudou.

Očekávám minimum. V určitých sektorech chtějí kompenzovat 80 % mzdy. Jak dlouho? Po dobu karantény? To je nic. Navíc stále platíte 20 %. To se nezdá, ale není to málo, když máte nulový byznys. To je pořád likvidační.

A jak dopadají opatření vlády na dovoz vín?

85 % obchodu 1er wines děláme s gastrem. Takže to je také masakr a museli jsme minulý týden propustit spoustu lidí. A jestli 20 až 30 % restaurací nakonec zavře… Pro naše restaurace, pokud je otevřeme, to nakonec může být pozitivní. Pro 1er wines ne. Budeme posilovat online a další prodejní kanály, ale to bude trvat. Očekávám, že udržet 1er wines může stát klidně 10, spíše 15 mil. Kč.

Děkuji za rozhovor.

0 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Partneři


Chcete zde mít své logo?

nebo

Příhlásit se jménem a heslem

nebo    

Nepamatujete si své heslo?

nebo

Create Account