Ondřej Fráňa

Finanční poradci musí plnit čím dál přísnější požadavky v rámci boje proti praní špinavých peněz. Má vyšší byrokracie výsledky? „Od roku 2010, kdy poskytujeme služby compliance finančním zprostředkovatelům, jsme u našich klientů nezaznamenali podání oznámení o podezřelém obchodu na Finanční analytický úřad,“ říká Ondřej Fráňa jednatel společnosti COMPLY F&L.

Legislativa proti praní špinavých peněz (AML) v posledních letech zpřísňuje. To dopadá i na finanční poradce. Jak je z vaší praxe náročné dostát všem požadavkům AML ve finančně poradenské společnosti?

Základem efektivního plnění požadavků AML je vhodně nastavený postup provádění identifikace a kontroly zákazníka, který je srozumitelný a realizovatelný pro finanční poradce a další pracovníky společnosti, kteří se na něm podílí.

V průběhu tohoto roku pak došlo k upřesnění a zpřísnění některých legislativních pravidel. Tyto změny vychází z evropské legislativy (AML směrnice) a hodnocení České republiky ze strany MONEYVALU (tzv. Výbor expertů pro hodnocení opatření proti praní špinavých peněz a financování terorismu Rady Evropy), který průběžně hodnotí úroveň AML/CFT systému v České republice a upozorňuje ji na zjištěné nedostatky.

Domnívám se, že aktuální rozsah povinností finančně poradenských společností v této oblasti je relativně přiměřený. Za nejnáročnější povinnost pak vnímáme tzv. hodnocení rizik.

Součástí dohledu České národní banky nad finančními institucemi je i oblast AML. Z kontrol ČNB u finančních zprostředkovatelů, kteří pod její dohled rovněž spadají, máme průběžnou zpětnou vazbu, které povinnosti jsou považovány ČNB za zásadní.

Jak to dopadá na finanční poradce? Ti mají více byrokracie a musí si nechat podepsat více papírů… ale má to na ně i nějaký praktický dopad? Např. že nemohou určité skupině obyvatel poskytnout své služby?

Oblast AML je pro finanční poradce (vázané zástupce) určitou administrativní zátěží a její význam si v některých případech dostatečně neuvědomují. Mají pocit, že u jejich zákazníků k praní špinavých peněz či dokonce financování terorismu docházet nemůže a že povinnosti v oblasti AML by měli plnit pouze poskytovatelé finančních služeb (pojišťovny, banky apod.), kteří přijímají finanční prostředky zákazníků, a jejichž služby poradci pouze zprostředkovávají.

Tento přístup finančních poradců se na základě průběžných školení a prováděných kontrol ČNB postupně mění.

Pro naše klienty se snažíme stavět systém a postupy AML tak, aby byly pochopitelné a v obchodní praxi splnitelné. Naším cílem je složité požadavky a principy stanovené legislativou vhodně integrovat do obchodních procesů, aby poradci měli méně administrativy a zároveň dostatečně rozuměli svým povinnostem v této oblasti a zodpovědně je plnili. Zdali tak činí je předmětem následných interních kontrol ve společnosti.

Zprostředkovatelé dělají statisíce obchodů se statisíci zákazníků ročně. Podařilo se podle vašich informací již odhalit někoho, kdo by se prostřednictvím finančních poradců pokoušel prát špinavé peníze?

Nejsem si vědom, že by některý z našich klientů v minulosti podával oznámení podezřelého obchodu na Finanční analytický úřad, tzv. FAÚ (dříve Finanční analytický útvar MF). V některých případech jsme prověřovali, zdali nejsou naplněny rizikové faktory pro oznámení podezřelého obchodu, ale následně jsme obchod jako podezřelý nevyhodnotili a oznámení nepodávali.

V této souvislosti je třeba zmínit, že v každém obchodním případě, pro který to zákon stanoví, vždy dochází k posouzení rizikových faktorů souvisejících s obchodem, kategorizaci zákazníka a přijetí odpovídajících opatření.

Nejčastěji zjištěnými podstatnými rizikovými faktory na straně zákazníka jsou status tzv. „politicky exponované osoby“ a „země původu“ zákazníka, ty však pouze zvyšují rizikovost obchodu a obchody s takovými zákazníky není nutné automaticky oznamovat FAÚ.

Zjištění a oznámení podezřelého obchodu na FAÚ aktuálně vnímám u finančních zprostředkovatelů jako výjimečnou situaci. Neevidujeme ani případ, kdy by zprostředkovatel spolupracoval na oznámení podezřelého obchodu s finanční institucí.

Myslíte si, že je vůbec reálné byrokracií vytvořené kolem AML odhalit pokusy o legalizaci peněz z trestné činnosti? Nebo je to spíš byrokracie pro byrokracii?

Myslím si, že to určitě možné je. Principiálně problém nespočívá v tom, že se legislativa mění a zpřísňuje, ale v přístupu poradců, kteří mají primárně zájem udělat obchod a nikoli jeho realizaci komplikovat kontrolou, zdali se ze strany zákazníka nejedná o rizikový obchod.

Předpokládám, že pokud se poradci dostanou do situace, kdy mají pocit, že by se mohlo jednat o podezřelý obchod, takový obchod spíše odmítnou provést, než aby podstupovali administrativní zátěž s tím spojenou, a raději se budou se věnovat zákazníkům, které dostatečně znají a jejichž rizikovost z pohledu AML je nízká.

Jedná se o určitý střet zájmů, kdy na jedné straně má poradce zájem přesvědčit zákazníka udělat obchod a na druhé straně v rámci kontroly požadovat po zákazníkovi poskytnutí některých citlivých informací, což samotnému uzavření obchodu logicky nepomáhá a někdy může vést dokonce k tomu, že zákazník odmítne požadované informace předložit a obchod uzavřít.

Je vhodné doplnit, že je pro poradce v některých případech velmi náročné plnit všechny povinnosti bez odpovídající úrovně systémového řešení (např. modul AML v rámci informačního systému společnosti). Zejména pak hodnocení rizikové úrovně zákazníka a uzavíraného obchodu či určení odpovídajících opatření, nebudou poradci schopni bez náležitých technických nástrojů zajistit. Uvedené pak platí především pro zákazníky – právnické osoby, kteří mají složitější majetkovou a řídicí strukturu.

Podle toho, co říkáte, má legislativa skutečně svůj efekt. Pokud finanční zprostředkovatel raději odmítne podezřelého zákazníka, než by ho musel složitě administrativně řešit, tím pádem zákazník nemá možnost službu využít.

Platí to jen částečně. Samozřejmě, pokud bude zákazník chtít peníze „vyprat“ a bude jedním poradcem odmítnut, tak logicky bude hledat jiného poradce, který nemusí být již tak důsledný v plnění svých povinností. Efektivnější by bylo, pokud by poradce provedení obchodu neodmítl, naopak jej řádně vyhodnotil a případně ho nahlásil kontaktní osobě ve společnosti, která podá oznámení podezřelého obchodu na FAÚ. Tímto postupem pak může dojít k zajištění nelegálně získaných finančních prostředků zákazníka.

Jaká jsou kritéria, která vyhodnotí zákazníka jako rizikového a měl by se hlásit na FAÚ? Zmiňoval jste politicky exponované osoby a lidi ze zemí s vysokým rizikem praní špinavých peněz. Jaká jsou další kritéria?

Jak jsem se již zmínil dříve, klíčovým nástrojem pro vyhodnocení rizikovosti zákazníka a jeho obchodu, případně určení, zdali se již jedná o podezřelý obchod, který má být oznámen FAÚ, je tzv. hodnocení rizik. Jedná se o systém, který stanovuje pravidla vyhodnocování rizikových faktorů na straně zákazníka a obchodu v příslušném finančním sektoru. Při identifikaci rizikového faktoru pak dochází ke stanovení rizikového profilu zákazníka a obchodu, realizaci odpovídajících opatření stanovených hodnocením rizik, např. k zesílené kontrole zákazníka, získání souhlasu kontaktní osoby s realizací obchodu, či odmítnutí realizace obchodu. Zjištění rizikového faktoru ale automaticky neznamená, že musí dojít k oznámení obchodu na FAÚ. Podstatné je, jak závažné rizikové faktory byly identifikovány a v jakém rozsahu.

Některé závažné rizikové faktory pak vedou vždy k závěru, že se jedná o podezřelý obchod. Jedná se např. o situace, kdy je zákazník, skutečný majitel zákazníka či zástupce zákazníka veden na tzv. sankčních seznamech.

Stanovení míry závažnosti jednotlivých rizikových faktorů a jejich dopadů částečně vychází z právních předpisů, ale zejména z průběžného interního hodnocení rizik ve společnosti. Jednotlivé finanční sektory, resp. produkty se pak liší z pohledu rizika praní špinavých peněz. Míra rizika praní špinavých peněz v jednotlivých oblastech je hodnocena FAÚ v rámci tzv. národního hodnocení rizik, které je finančním zprostředkovatelům k dispozici.

Když začínáte spolupracovat s finančně poradenskou společností, nejprve provádíte analýzu, jak s tématem AML pracují. K jakým závěrům zpravidla docházíte? Pracují finančně poradenské společnosti s AML dostatečně, nebo mají větší mezery?

Co se týká finančního sektoru, došlo v posledních letech ke zřetelnému posunu a oblast AML je poradenskými společnostmi vnímána zodpovědněji. Společnosti jsou si vědomy, že je to zásadní povinnost, kterou musí plnit a která bude dříve nebo později předmětem kontroly či dohledu ČNB. Znalost hlavních principů a postupů v oblasti AML je standardně předmětem kontrolního pohovoru, který s vybranými finančními poradci vedou zástupci ČNB.

Na základě vstupního auditu u finančně poradenské společnosti, jehož součástí je i oblast AML, většinou docházíme k závěru, že přestože se společnost regulatorní požadavky snaží naplňovat, ne vždy se jí to dostatečným způsobem daří a je potřeba přijmout odpovídající opatření. Častým zjištěním je, že společnosti nemají dostatečně přesně nastaveny interní procesy, které by podporovaly plnění povinností stanovených AML zákonem a současně odpovídaly obchodnímu modelu a postupům společnosti.

Dodržování procesů, kromě toho, že to hlídá oddělení compliance, je závislé na znalostech a zkušenostech finančních poradců. Mají podle vaší zkušenosti poradci dostatečné informace a zkušenosti k vyhodnocování podezřelých obchodů?

Při hodnocení aktuálního přístupu poradenských společností ke vzdělání finančních poradců a úrovně znalostí finančních poradců lze říci, že došlo k výraznému posunu oproti předchozím letům. Finanční poradci jsou si vědomi hlavních principů a postupů, které se jich týkají, zejména povinnosti řádné identifikace a kontroly. Úroveň odborných znalostí je rovněž důležitá u pracovníků Back office, kteří se podílí na identifikaci a kontrole zákazníka, případně provádějí kontrolu tohoto postupu a vyhodnocení rizikového profilu zákazníka a obchodu.

Finanční poradci občas neznají některé složitější postupy, ale na ty jsou průběžně upozorňováni na pravidelných školeních nebo na základě zjištění učiněných při pravidelných kontrolách, které pro naše klienty zajišťujeme. Každý finanční poradce je povinen jednou ročně absolvovat AML školení, aby si udržel a prohloubil úroveň znalostí a dozvěděl se o legislativních změnách a postupech ve společnosti.

S ohledem na zásadní povahu řádné identifikace a kontroly zákazníka se školení zaměřuje zejména na tuto oblast. Postupně se snažíme prohlubovat znalosti poradců ohledně jednotlivých rizikových faktorů, které se vyskytují v příslušném segmentu finančního zprostředkování, aby postup vyhodnocení rizikového profilu zákazníka byl dostatečně efektivní a neomezil se pouze na formální plnění této povinnosti.

Na trhu je řádově přes 40 tisíc vázaných zástupců. Je podle vás reálné dostat do této masy potřebné znalosti, nebo je to spíše z říše science-fiction?

S ohledem na předmět školení a rovněž zvyšující se nároky na průběžné odborné vzdělávání finančních poradců v dalších oblastech (např. následné vzdělávání v oblasti distribuce pojištění, GDPR) vnímáme, že školení v oblasti AML není u poradců příliš populární.

Naší snahou je tak činit školení věcné a dostatečně poradcům srozumitelné, se zaměřením na obchodní praxi v jednotlivých sektorech finančního zprostředkování. Pozornost k danému tématu také zvyšuje závěrečný test, kterým musí poradci úspěšně projít, aby celý vzdělávací kurz zdárně absolvovali.

Jedná se o dlouhodobý vzdělávací proces, který je ale nezbytný k zajištění řádného plnění zákonných požadavků a předcházení možným sankcím ze strany regulátora. Očekávám, že budoucí dohled a kontroly ČNB a FAÚ u poradenských společností zvýší pozornost v této oblasti.

Děkuji za rozhovor.

Tip: Ondřej Fráňa: Realitní makléři oblast praní špinavých peněz stále podceňují

0 komentářů

Napsat komentář

Partneři


Chcete zde mít své logo?

nebo

Příhlásit se jménem a heslem

nebo    

Nepamatujete si své heslo?

nebo

Create Account