Jaroslav Kokeš, provozovatel serveru POJISTENEC.CZ si položil otázku “jak poznat dobrého finančního poradce”. A hned si na ni také odpověděl: Těžko. Ale protože nic není jenom černé nebo bílé, úvahu nakonec pojal mnohem více do hloubky. A my Vám jeho úvahu či zamyšlení nabízíme.

{+}

Nejsnadněji dobrého finančního poradce klient pozná snad v případě, pokud by byl ve finančních otázkách vzdělanější, než samotný poradce. Takových klientů příliš moc není. A co takhle otestovat poradce nějakými zvlášť povedenými doplňujícími otázkami?

Většina klientů neví téměř nic (ani co chce), je trochu zmatena a podle toho také jedná. Byla by to opravdu naivní představa, že se finančně málo gramotný klient nabifluje několik otázek, že pochopí, kdy je má položit a že dokáže porozumět odpovědi.

Takže je to vše spíše akademická záležitost s tím, že by se snad mohla několika klientům hodit. A mnoha poradcům by mohla pomoci zachovat před klientem zdání vlastní kvality.

Pro začátek by mohly stačit jen tři základní otázky.

„Koho zastupujete?“ aneb specializace není vždy ve prospěch klienta

Specializací rozumím smluvní vztahy poradce jen k jedné nebo dvěma bankám nebo pojišťovnám, v jejichž jméně uzavírá smlouvy s klienty. Pozitivní nepochybně je, že poradce má hlubší znalosti o nabízeném produktu a že je schopen zajímavých kombinací ve smlouvě ve prospěch klienta. Vynechejme z úvah případ kondicionálu ve stylu „měl by…“

Jakkoliv je specializace v odborném světě ceněna, ve finanční sféře převládají spíše negativa. Zejména pojišťovací smlouvy jsou natolik variabilní, že nalézt vhodný produkt pro klientovy speciální požadavky zrovna u té jediné zasmlouvané pojišťovny, bude dost obtížné.

U stavebních spořitelen a penzijních fondů také širší nabídka není k zahození. Zvlášť pokud klient slyší na aktuální akce.

Sporná je problematika rušení smluv a jejich nahrazování novými. Původně jsem měl představu, že poradce zastupující více finančních subjektů nebude mít takový zájem na totálním zrušení a spokojí se třeba jen s úpravou. Na druhou stranu má asi více možností, jak smlouvy ovlivnit. A  dělat parametrické úpravy do cizích smluv je vždy těžší, než si založit svoji „vlastní“ smlouvu. Nehledě na problém provizí.

„Co ode mě potřebujete vědět?“ aneb podle čeho poradce navrhuje řešení

Dobrý poradce potřebuje znát přehled o příjmech a výdajích rodiny, přání rodiny či jejích jednotlivých členů a přehled dříve uzavřených pojišťovacích a jiných smluv. Někde se tomu říká analýza jinde možná trochu jinak, ale princip je zjistit stav a možnosti a pak teprve navrhovat.

O hodně horší poradce se zajímá pouze o smlouvy. A pokud je chce hned jen rušit, protože jsou prý nevýhodné, je třeba se mít na pozoru.

Nádeníka zajímá jen to, jakou smlouvu vám může vnutit podepsat.

Pochopitelně, že nic není černo-bílé. Vědátor z první skupiny bude chtít udělat jenom dojem nebo splnit svoji povinnost danou zvyklostmi společnosti pro kterou pracuje a získanými informacemi o vaší finanční kondici se moc zabývat nebude. Naopak i s povrchními znalostmi o rodině lze udělat dobrou službu. A právě nádeníka, který zařídí jednu konkrétní službu, mnoho klientů vyhledává.

„Co to pro mě znamená?“ aneb prodělám nebo vydělám

To by měla být marginální otázka snad u všech aktů, které vyžadují váš podpis. Zvláště pak těch, kdy se ruší stará nevýhodná smlouva, která je spojena se spořením, tj. v drtivé většině životní pojištění.

Chtějte vědět, kolik jste zaplatili a kolik dostanete na odkupném. Možná vás ten někdy až propastný rozdíl, samozřejmě ve váš neprospěch, od takového kroku odradí.

U nových smluv se ptejte na záruky výnosu, se kterým poradce pracuje ve snaze ukázat vám, jak rychle zbohatnete. A odpověď je dobré znát dopředu. Žádné! Jiná odpověď není, s výjimkou stavebka, poctivá.

Text byl převzat ze serveru POJISTENEC.CZ.

komentáře 4
  1. “U stavebních spořitelen a penzijních fondů také širší nabídka není k zahození. Zvlášť pokud klient slyší na aktuální akce.”

    Na tohlete můžu napsat jenom tohle. Pro komára neviděl velblouda. Jako, kdyby hrálo nějakou podstatnou roli, jestli lidé budou mít nějakou penzi nějaká pitomá akce. Průšvih je, že vůbec posílají peníze někam, o čem ví úplný kulový. A

    to si jako řekněme narovinu, že 99,99% nemá tušení, co s jejich penězi podílový fond nebo stavební spořitelna nebo banka dělá. Kdyby to věděli, tak by tam ty prachy pravděpodobně vůbec neposlali. Jenže reklama v tv a milý pán FP, co zrovna upozornil na SUPER akci, jsou důvod, proč to nakonec podepíšou. Pokud je finanční poradce definován takhle, tak to být poradce znamená být stejně negramotný jak samotný klient.

    Mimochodem fascinuje mě trend, který se v současnosti objevuje mezi novináři. Když jsem před 3 lety pomáhal Vítkovi Kalvodovi na projektu TANK, tak jsem měl pocit, že upozorňujeme na něco podstatného. Tehdá to byla nákladovost spořících programů v OPF a pojišťovnách. Ukazovali jsme lidem, že v některých situacích poplatky, o kterých dokonce neví, je připraví řádově o miliony Kč, které jim v té penzi budou chybět.. Ovšem, co je pro mě zcela nepochopitelné, je kampaň proti bankovním poplatkům. Fascinuje mě, kolik lidí na tom dělá kariéru. Přitom to je absolutně nepodstatná věc. Kladl si někdo otázku, z čeho žije banka, která má nulové poplatky? Úroková marže jasně, ale v real time to není tak jednoduché. Je tam totiž dost problematická disharmonie mezi časovou splatností aktiv a pasiv.

    4

    1
  2. Nějak tomu nerozumím, jak tedy lidé poznají dobrého finančního poradce?

    0

    0
  3. (Tento příspěvek odporoval Kodexu diskutéra a byl vymazán)

    0

    0

Napsat komentář

Partneři


Chcete zde mít své logo?

nebo

Příhlásit se jménem a heslem

nebo    

Nepamatujete si své heslo?

nebo

Create Account