Trh oceňuje společensky odpovědné investice

Petr Zámečník: Některé investiční společnosti už prakticky standardně sledují ukazatele společenské odpovědnosti firem, do kterých investují. Je takováto informace od investičních společností dostatečná, nebo by měl zájemce o investici sledovat i jiné ukazatele, například to, jestli firma skutečně primárně řeší konkrétní problém nebo má ESG jenom jako „přikrášlení“?

Dominik Stroukal: Česká republika je v tomto ohledu relativně na začátku. Jak zmiňoval Petr – kdybychom hodně zchudli, začneme na nějaké úrovni chudnutí osekávat také společensky odpovědné investice. Ono to funguje i obráceně: musíme dostatečně zbohatnout, abychom se o tyto skutečnosti začali zajímat. To je přirozená věc.

Česká republika patří, ač se nám to občas nezdá, mezi nejbohatší země na světě, a už jenom to, že člověk se narodil v České republice, zařadil se mezi šest procent nejbohatších lidí na světě s průměrným příjmem. A když si uvědomíme, že bohatneme – i když teď v krizi se to vždycky říká strašně těžce – tak nabídka sociálně odpovědných investic poroste. Spojené státy nebo některé evropské země jsou v tomto ohledu dál než my, mezi těmito společnostmi existuje konkurence, lidé mají podstatně více možností na výběr. U nás jsme na začátku, první fondy, které začaly nakupovat jenom společensky odpovědné investice, vznikají až v posledních letech a nejvíce jich vzniklo loni. I když jednotlivé investiční příležitosti tady byly vždycky. Takže odpověď je jednoduchá: teď bych byl opatrnější, ale přirozeně časem, jak bude ESG investic přibývat, budeme moci věřit společnostem, které ukážou, že se jim dařilo naplňovat představy investorů z minulosti.

Petr Zámečník: Jaký je zájem ze strany klientů a případně finančních poradců o odpovědné investice? Projevují o ně zájem?

Tomáš Voltr: Zájem postupně roste – ať už ze strany investorů, klientů nebo finančních poradců. Zejména v nynější krizi je vidět, že se lidé zčásti odklánějí od standardních způsobů investování. Ještě minulý rok řešila řada lidí investice do nemovitostních fondů. Dnešní doba je přiměla vnímat investici odlišně nejen z hlediska rizika, kdy fondy, které se zabývají společenskou odpovědností, vykázaly nižší volatilitu zejména v první vlně epidemie. Lidé zároveň začínají více vnímat investice v kontextu společenského dopadu konkrétních oborů, nebo instrumentů, do kterých investují.

Petr Zámečník: Je stejný trend vidět i v bankovním sektoru? Ptají se lidé v Bance Creditas po odpovědných investicích?

Dominik Stroukal: Samozřejmě, ptají. Je to investice, která lidi zajímá. Zahraniční výzkumy ukazují, o kolik víc peněz jsou investoři ochotni dát do stejné investice, pokud je společensky odpovědná, dokonce existuje diskont za to, že jste horší než neutrální. Pokud je to investice vyloženě společensky neodpovědná, lidé nejsou ochotni takové peníze platit a je tam diskont. A ten diskont na akcii za jeden dolar je poměrně velký. Ale to je vnímaný dolar ve společenské neodpovědnosti. Oproti neutrálu jsou lidé ochotni diskontovat až nějakými 0,9 dolary, což je relativně dost. Takže společensky neodpovědné firmy si ještě škodí. To je krásná tržní ekonomika, kdy lidé jsou ochotni svojí peněženkou hlasovat za společensky odpovědné investice, a naopak hlasovat, že nechtějí ty společensky neodpovědné.

Petr Bartoň: Kdyby šlo jen o to, že jsou lidé ochotni si takzvaně připlatit za to, že se jejich investice bude chovat správně, byla by to pomíjivá věc. Muška jenom zlatá, která může snadno v lehounkém závanu odlétnout. Ale společenská odpovědnost bude čím dál víc provázaná se skutečným finančním fundamentem, a proto to nemusí být čistě jen nálepka nebo fajn pocit, že já jsem ten dobrý člověk, ale můžu se zajímat o společenské investice čistě z hlediska výnosnosti investice. Z minulosti budu vědět, že v delším období se mi investice skutečně zhodnotí.

Petr Zámečník: Dalším tématem je greenwashing. Jak může investor poznat, jestli je investice skutečně ekologická, společensky odpovědná, a není pouze takzvaně nabarvená nazeleno?

Tomáš Voltr: Důležité je, aby investor důkladně zvážil a poznal společnost, do které investuje. S pojmem greenwashing se setkáváme zejména u průmyslu nebo společností, které se zaměřují na oblast kosmetiky, textilního průmyslu atd. Bavíme se zkrátka o společnostech, pro které je snazší uvádět zavádějící informace právě z hlediska „ozelenění“ produktu. V energetice je greenwashing méně pravděpodobný, a to vzhledem k regulaci sektoru, s ohledem na instrumenty emisních povolenek, záruk původu, který musí vykazovat jak emitenti emisí, tak výrobci elektřiny s obnovitelnými zdroji. Pokud se zaměřím na samotnou elektrárnu, buď je to elektrárna vyrábějící energii z obnovitelných zdrojů anebo to může být standardní, konvenční zdroj, který využívá fosilní paliva. Energetika tak může být více příznivá k tomu, aby zde greenwashing neprobíhal.

Petr Zámečník: Pane Stroukale, vy jste zmiňoval, že podílové fondy, které se hlásí k tomu, že investují do společensky odpovědných investic, je potřeba v současné době spíše prověřovat. To souvisí s oním greenwashingem.

Dominik Stroukal: Greenwashing je škála a každá firma se na ní nějakým způsobem pohybuje – od pouhého nabarvení na zeleno, až po ESG, který firmy aplikují a ani se tím nechlubí. A je také otázkou, jakým způsobem se toto téma marketuje. A to je firemní proces, který nakonec může ve výsledku vypadat tak, že firemní materiály přehánějí skutečnost, uvádějí, že produkty jsou více zelené než je realita. Za to ale nemohou portfolio manažeři fondu, ale marketingové oddělení. Také proto je těžké se na této škále zorientovat.

Jsem velký fanoušek pasivního investování, protože si nemyslím, že každý z nás může být Warren Buffett, ale na druhou stranu právě ESG jsou hezkým příkladem toho, že se dá vybrat hezká investice a dělat ji aktivně. Zrovna v tomto případě mi dává smysl vybírat konkrétní společnosti, které pak tvoří jakousi nadstavbu celkového portfolia.

Petr Bartoň: Ano, nemůžeme být každý Warren Buffett, ale v době internetu každý z nás může číst jeho newslettery. Takže ne že bych nesouhlasil, ale rád bych konstatoval, že s přibývajícím věkem přibývá také míra cynismu. Důvěřuj, ale prověřuj – to je zlaté pravidlo každého investora. Základním problémem veškerého investování je informační asymetrie. O  projektu, do něhož investujete, zkrátka nevíte úplně všechno. Klidně můžete být pasivní investor a zůstat jím nadále, a tu aktivní část můžete svěřit Warrenům Buffettům a jiným lidem, kteří se specializují na to, že investice proklepnou na vás. Samozřejmě je otázkou, komu budete důvěřovat, ale na to je spousta reputačních mechanismů. A často jsou tržní řešení rozumnější než vládní plány. Asymetrie informací dává do budoucna velký prostor platformám, které budou zjišťovat potřebné informace, a tím ulehčí rozhodování i drobným investorům.

Petr Zámečník: Máme mezi sebou zástupce energetické společnosti Energy financial group, která sama ve svém newsletteru upozornila, že výnosnost nebo výhodnost ekologických a obnovitelných energetických zdrojů je zvyšována emisními povolenkami a jejich rostoucí cenou. Do jaké míry jsou emisní povolenky pro ekologické energetické investice významné a do jaké míry stát tímto způsobem má zasahovat do ekonomiky?

Tomáš Voltr: Emisní povolenka nemá vliv pouze na vývoj obnovitelné energie, ale má dopad na cenotvorbu komodity jako takové, ať už se bavíme o fosilních zdrojích nebo obnovitelných zdrojích. Emisní povolenku je třeba vnímat jako nástroj, který má na trhu regulovat emise škodlivých látek. Emitenti emisí CO2 mají povinnost svou emisní zátěž kompenzovat nákupem emisních povolenek. Na druhou stranu, obnovitelný zdroj energie je nástroj, který může „ozeleňovat“ onu společnost nebo emitenta (vlastně znečišťovatele), a to právě ve smyslu, že elektřinu nakoupí z obnovitelných zdrojů; na elektřinu se váže záruka původu, která garantuje emisní úsporu, a tím pádem kompenzuje povinnost nakupovat emisní povolenky.

Petr Zámečník: Zeptám se obou ekonomů. jaký vliv mají emisní povolenky? Má stát tímto způsobem povinností nakupovat emisní povolenky zasahovat do tržní ekonomiky?

Petr Bartoň: Nakolik emisní povolenky ovlivňují výnosnost investic, to je na samostatný seminář. Emisní povolenky jsou podle mého názoru jedním z nejzajímavějších kočkopsů současného světa. Po většinu dvacátého století totiž fungovala snaha na nadnárodní úrovni omezovat skleníkové plyny formou domluvy. Realita? Nic se nestalo. Emisní povolenky jsou z tohoto pohledu určitě krokem dopředu. Na druhou stranu, je to pokus o cenový mechanismus v systému, kdy ta vzácnost není určovaná přirozeně. Ale je to určitě mezikrok správným směrem.

Myslím si, že do budoucna, také díky covidu, budou povolenky v zelených investicích hrát větší roli při nastavení dotací nebo investičních plánů, a to zejména v Evropě ze strany Evropské unie. EU plánuje postcovidovou obnovu postavit na zelených investicích, a mluví se o částce bilion euro. Když jsem to přepočítával na jeden stát podle proporce HDP, znamenalo by to, že do ozeleňování má jít plných 6 % HDP v každé zemi, tedy včetně České republiky, a to jsou docela významné sumy. Samozřejmě ďábel bude skryt v detailu. Co bude prohlášeno za zelenost a co už nikoliv? Ale myslím si, že minimálně pro příštích pět, deset let tohle bude hrát možná větší roli než povolenky. Ale moje křišťálová koule nemusí být dobře naleštěná.

Dominik Stroukal: Zezeleňování se prolnulo i do oblasti, kde bychom to možná nečekali. Existuje živá debata o tom, jestli by se neměla zezelenat třeba i měnová politika. Což je věc, která je pro mě dost zvláštní. Centrální banky po celém světě nakupují a nakupují toho dost, a když už nakupují, měly by nakupovat odpovědně? A to jsou velké otázky, kterým se pravděpodobně nevyhneme, a právě tady se točí hodně peněz. Bude záležet na tom, jakým způsobem proces nastavíme a jestli doopravdy zezelená, což se samozřejmě následně odrazí nejen na výnosnosti, ale také na celém sektoru a jeho velikosti.