Zdá se Vám název článku nelogický? Investice je přece pravým opakem dluhu (úvěru). U úvěru získám prostředky od banky a poté je splácím. A  to mne díky časové hodnotě peněz stojí mnoho peněz (úroky). Úvěru se ve finančním plánování snažím vyhnout. Naopak investování (tvorba kapitálové hodnoty) je nutností pro zajištění cílů.

Pokud je investiční produkt úvěrem, je něco špatně. Takový produkt klame tělem. Vydává se za dobrou investici, ale klientovi žádné peníze nedá. Naopak, i po několika letech investování je kapitálová hodnota záporná, tj. klient nemá nic a navíc je ještě dlužníkem.

Co je to za produkt? Hádáte správně, je to investiční pojištění. Pokud hodnota účtu nepostačuje na úhradu poplatků a  rizikového pojistného, vzniká (tzv. akumulovaný) dluh pojistníka. Pokud se na účtu objeví nové podílové jednotky nakoupené za pojistné, jsou přednostně použity na úhradu akumulovaného dluhu a dluh se sníží. Naopak nové měsíční poplatky dluh navyšují.

Malý výlet do historie

  • Fáze první: bezpečné IŽP
    První produkty IŽP (Aviva, ING) na českém trhu měli pro klienta bezpečný design. Produkt a pojistné bylo složeno ze dvou částí – investiční a  připojištění. Přesně určená část pojistného se přeměnila v podílové jednotky. Druhá část pojistného byla použita přímo na úhradu sjednaných připojištění, nebyly za ni nakoupeny podílové jednotky.
    Z podílových jednotek se hradily pouze poplatky a rizikové pojistné pro případ smrti. A protože počáteční náklady byly malé (do 100% ročního pojistného) a  rizikové pojistné pod kontrolou (prudentní stanovení maximální pojistné částky pro dané pojistné a vstupní věk pojištěného), klient byl v  akumulovaném dluhu maximálně do třetího nebo čtvrtého pojistného roku.
  • Fáze druhá: více rizik z jednotek
    Další vývoj investičního pojištění přenesl úhradu více a více připojištění z podílových jednotek. A tak vznikly i produkty, kdy celé pojistné je investováno do podílových jednotek a z nich se hradí celá pojistná ochrana. Důvodů pro tuto změnu bylo několik: možnost využití přirozeného pojistného (např.  pro závažné nemoci, invaliditu), ale také jednodušší úhrada nákladů.  Počáteční náklady není třeba započítávat do ceny připojištění, jsou hrazeny z jednotek (ať již v podobě počátečních jednotek nebo nižší alokace).
    Náročné je stanovení minimálního pojistného pro danou pojistnou ochranu.  Tento problém byl ale vyřešen tím, že většina poradců k vytvoření návrhu pojištění používá počítač a simulační program daného produktu. Ten umí stanovit minimální pojistné na základě modelového vývoje.
  • Fáze třetí: tlak na snížení spořící složky
    Tlak prodejních sítí na pojišťovny byl jasně dán: snadno se prodá produkt, kdy za 800 Kč měsíčně pojistím smrt na milión, úraz, závažné nemoci, invaliditu a ještě 2 děti. Proto pojišťovny v  honbě za novou produkcí v externích sítích začaly snižovat minimální požadované pojistné pro dané krytí.
    Jedním z prodejních úspěchů produktu Flexi byla právě tato vlastnost. Smlouva se dala sjednat „na riziko“, tj. za určitou hladinu pojistného klient získal velký rozsah krytí (počet připojištění, výše pojistných částek).

A výsledek pro klienta

Něco není v pořádku. Na první pohled se produkt vylepšil – vysoké provize pro sítě 180% z ročního pojistného, vysoké pojistné částky pro klienta, malá doba ručení za provizi (2 roky a navíc lineárně se snižující). Všichni jsou spokojeni. Opravdu?

Někteří poradci žijí v mylné představě, že pokud klient smlouvu zruší a má do dané doby zaplacené pojistné, smluvní vztah končí bez dalších závazků. Tak to samozřejmě není, pojišťovna vyplatila provizi a kryla riziko klienta, náklady a rizikové pojistné si (zcela zaslouženě) vezme od klienta. Podívejme se na několik citací pojistných podmínek.

  • Perspektiva 7BN (Kooperativa po jišťovna)
    „Zanikne-li investiční pojištění a hodnota účtu je záporná, je pojistitel oprávněn požadovat úhradu akumulovaného dluhu.“ (Akumulovaný dluh je dluh pojistníka, vznikající během trvání pojištění, pokud účet pojistníka nepostačuje na úhradu všech poplatků.)
  • Flexi (Pojišťovna ČS)
    „Pokud dojde k ukončení pojistné smlouvy a kapitálová hodnota smlouvy je záporná, je pojistník povinen uhradit pojistné do konce trvání smlouvy, maximálně však do výše absolutní hodnoty kapitálové hodnoty smlouvy k  datu konce pojištění.“
  • FORTE (ČSOB pojišťovna)
    „… má pojistitel při zániku pojištěni … právo na pojistné do výše odpovídající absolutní hodnotě celkového záporného rozdílu evidovaného v  hodnotě pojištěni …“

Riziko dodatečných finančních výdajů nevzniká pouze při zrušení pojistné smlouvy. I v průběhu trvání pojištění, a to nejen při krátkodobě negativním vývoji hodnoty podílových jednotek v důsledku menší či větší finanční krize, může pojišťovna po pojistníkovi vyžadovat navýšení pojistného. Nelze připomínat, že takovýto dopis klientovi, nebude přijat s nadšením.

Čísla hovoří jasně

Rozeberme jeden příklad podrobněji. Mějme smlouvu s  měsíčním pojistným 800 Kč, přičemž 70% pojistného je použito na riziko a  30% na investici. Celé pojistné je nejdříve investováno do podílových jednotek a z nich je hrazeno rizikové pojistné. Poplatky jsou standardní (počáteční poplatek 90% z pojistného první a druhý rok, 3% z  pojistného, 40 Kč měsíční a inkasní poplatek dohromady). Na konci kolikátého pojistného roku bude mít klient kladnou hodnotu svého účtu? Odpověď je v následující tabulce.

V tabulce jsou hodnoty pojistného, rizikového pojistného a poplatků vždy od počátku pojištění do konce daného pojistného roku. V posledním sloupci je kapitálová hodnota. Odpověď na otázku tedy je sedmý rok. Teprve na konci 7. roku bude „spořící“ produkt evidovat 384 Kč (!) pro klienta. Co se stane, pokud klient zruší svou smlouvu např. na konci 3. roku? Poradce nevrátí žádnou část provize, klient doplatí pojišťovně téměř 10 000 Kč. Jak bude poradce vysvětlovat svému klientovi, že do produktu investoval necelých 30 000 Kč a ještě musí pojišťovně doplatit 10 000 Kč?

Původně spořící produkt se tedy může změnit v černou můru klienta. Dluh bude pojišťovna vymáhat, a pokud klient nezaplatí, může pohledávku postoupit dál. Na konci příběhu o úžasném pojistném produktu, který spoří a zároveň Vás chrání, může být i exekuce. To nejspíš klient nečekal.

Konec mýtu

Ukončeme mýtus, že investiční pojištění současných parametrů, může nahradit roli rizikového životního pojištění. Filosofie investičního pojištění je jinde: pojištěný klient se nejen pojišťuje, ale současně také investuje. Nejčastější obhajoba IŽP byla, že rizikové pojistné nenabízí stejný rozsah pojistné ochrany (méně připojištění), je málo flexibilní (snižování pojistné částky, sjednání rizik na kratší dobu než hlavní pojištění), požaduje mít pojištění pro případ smrti po celou dobu, neumožňuje komfort více pojištěných osob na jedné smlouvě (rodinná smlouva) atd.

Všechny tyto argumenty byly dříve pravdivé, v  současnosti však již neplatí. V roce 2010 mají poradci k dispozici již dva produkty (Allegro a PRO život), které jsou ve všech hlavních parametrech srovnatelné s produkty IŽP, ale navíc mají jednu nespornou výhodu. Není zde žádný akumulovaný dluh, žádné poplatky z kapitálové hodnoty ve výši prvních dvou ročních pojistných. Prostě skutečné pojistné produkty a ne úvěr převlečený za IŽP. Do doby, než pojišťovny nabídnou investiční pojištění poplatkově srovnatelné s programy pravidelných investic otevřených podílových fondů (PER ve výši do 5%) je moderní rizikové životní pojištění tou nejlepší volbou.

Článek napsán pro časopis Finanční poradce.

Autor: David Vondrák, ProduktovéListy.cz

0 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Partneři


Chcete zde mít své logo?

nebo

Příhlásit se jménem a heslem

nebo    

Nepamatujete si své heslo?

nebo

Create Account