Peníze. Když je jich málo, je to špatné. Když je jich moc, je to možná ještě horší. Kam s nimi? Nerudovskou otázkou se zabývají jak drobní střadatelé, tak velcí investoři. Možnosti jsou přitom širší, než si lze vůbec představit. Kam může uložit peníze „běžný český střadatel“? Možnosti popsal Petr Zámečník.

{+}

S penězi lze naložit různě. K dispozici jsou nástroje od polštáře po vysoce rizikové spekulativní investice. Pro každého jsou vhodné jiné. A zejména pro každý účel je vhodné zvolit jiné nástroje. Peníze uložené na dlouhou dobu (např. na penzi) je možné (a vhodné) odložit do více rizikových investic s vyšším potenciálem zhodnocení. Peníze uložené jako likvidní rezerva je ale třeba mít vždy po ruce.

Na finančním trhu je k dispozici nesčetné množství možností, kam drobný střadatel může volné prostředky umístit. Možnosti jsou tak široké, že o nich mnoho lidí stále ještě ani neví – a drží se „tradičních“ a  mediálně známých možností. A ty zpravidla nepatří mezi nejvýhodnější. A to mnohdy navzdory státní podpoře.

Bankovní účty

Bankovní účty nepatří zpravidla k nejvýnosnějším formám uložení peněz. Běžný účet by měl být naplněn pouze tolika penězi, kolik domácnost potřebuje v průběhu měsíce – a při zvolení „inteligentních spořicích účtů“ na něj napojených může být téměř prázdný.

Spořicí účty bez výpovědní lhůty, tedy s vkladem na viděnou, představují lépe úročenou variantu k běžnému účtu. Ani ty ale nejsou vhodné pro uložení větších přebytků – pokud je domácnost neplánuje využít v brzké době např. na větší investice (do podnikání, do akcií, do nemovitosti…) nebo nákladnější spotřebu (pořízení automobilu apod.).

Termínované vklady, spořicí účty s výpovědní lhůtou či vkladní knížky jsou jednou z nejméně výhodných možností uložení prostředků na delší dobu. Lze ještě akceptovat vklady či výpovědi přibližně s měsíční lhůtou jako likvidní rezervu. Ale ukládat peníze na rok, dva či více se zpravidla nevyplatí. V takovém případě je nezbytné vůči vyšší úrokové sazbě vážit obtížnost či nákladnost předčasného výběru prostředků a zároveň započítat i  inflaci, která představuje v tomto případě největší riziko.

„Bankovní vklady“ nenabízí jen banky. Poohlédnout se lze i mezi družstevními záložnami, které představují jen nepatrně větší riziko než banky. A zamířit lze i do zahraničních bank. V takovém případě je ale nezbytné zvážit měnové riziko, které velmi snadno může vynulovat i poměrně vysoké zhodnocení.

Podílové fondy

Podílové fondy jsou kategorií tak širokou, jak si jen lze představit. Mezi nimi lze najít jak vysoce konzervativní (bezpečné) fondy peněžního trhu, které jsou lepší alternativou k termínovaným vkladům a spořicím účtům, tak vysoce rizikové spekulativní investice zaměřené na rozvíjející se regiony. Jsou též fondy investující v zemích, které ani nemají vlastní burzu cenných papírů.

Pro drobného střadatele hledajícího snadný způsob uložení prostředků na důchodový věk jsou vytvořené „fondy životního cyklu“. Jsou o něco dražší na správu než většina jiných typů fondů, za tuto cenu klient ale získá pohodlí, kdy se nebude muset o svou investici starat. Tato varianta má pro mladé výrazně větší potenciál než penzijní fondy v soudobém právním nastavení – a to bez ohledu na státní příspěvek.

Podílové fondy lze zakoupit buď prostřednictvím banky (zpravidla nabízí pouze fondy ze své finanční skupiny), prostřednictvím finančního poradce (má širší nabídku podílových fondů, ale je vhodné dbát na výběr kvalitního poradce; pro větší investice se vyplácí spolupráce se specializovaným investičním poradcem) nebo přímo u investiční společnosti.

ETF

ETF jsou fondy obchodované na burzách. Jejich výhodou oproti klasickým podílovým fondům je, že můžete fond koupit a prodat kdykoli a vždy vidíte jeho aktuální cenu (u  klasických podílových fondů je hodnota podílového listu přeceňována nejčastěji jednou denně, občas i jednou týdně). Zároveň jsou zpravidla levnější na pořízení i na správu (mají nižší poplatky).

Nabídka ETF je široká. Orientace v ní není vůbec snadná. S tím může pomoci specializovaný investiční poradce či obchodník s cennými papíry. Prostřednictvím obchodníka s cennými papíry lze ETF také nakoupit na burze, kde jsou obchodované.

Investiční certifikáty

Investiční certifikáty jsou jednou z forem dlužních úpisů. Přesto je lze využít místo podílových fondů. Snad s výjimkou fondů peněžního trhu lze najít ke každému typu „náhražku“ v podobě investičního certifikátu.

Oproti podílovým fondům mají investiční certifikáty výhodu v nižší ceně – zejména za správu; náklady na pořízení vycházejí jednak z poplatků obchodníka s cennými papíry, přes kterého lze certifikáty nejčastěji koupit, a zároveň z tzv. spreadu – rozdílu mezi nákupní a  prodejní cenou. Právě spread dělá z certifikátů obchodovaných na pražské burze velmi drahou investici, na rozdíl od investic na světových trzích.

Hlavní nevýhodou certifikátů oproti fondům je jedno riziko navíc – kreditní riziko vydavatele certifikátu. Pokud zkrachuje investiční společnost, podílníků jejích fondů se to přímo nedotkne. Pokud zkrachuje banka vydávající investiční certifikát, jeho majitel bude ve frontě na výplatu s ostatními věřiteli.

Penzijní připojištění

Penzijní připojištění v českém podání je kuriózní produkt. Výnosy penzijní fondy nabízet nemohou. Přitom je výrazně omezená likvidita – před 60. rokem věku se klient penzijního fondu k penězům dostane jen za cenu ztráty státního příspěvku. Státní příspěvek je ostatně jeden ze dvou motivů, proč je penzijní připojištění nejrozšířenějším produktem spoření na stáří. Druhým je možnost příspěvku zaměstnavatele za daňově výhodných podmínek.

Penzijní připojištění se vyplatí lidem, kterým přispívá zaměstnavatel nebo kterým je více než 55 let (od 50 let o něm lze začít rozumně uvažovat). Pro mladší jsou vhodnější jiné investice, které přinášejí vyšší potenciál výnosu. Ach, ano, riziko. Penzijní fondy garantují připsání alespoň nulového zhodnocení v každém roce. A to je právě největší svízel tohoto produktu. Kvůli tomuto opatření investují velmi konzervativně a nenabízí o mnoho vyšší zhodnocení než inflace. Ta také představuje největší riziko penzijního připojištění. Penzijní fondy tak nabízejí jistotu – jistotu téměř nulového reálného zhodnocení.

Stavební spoření

Stavební spoření je dalším z „jistých produktů“. Ano. Státní příspěvek a garantované zhodnocení (zpravidla pod úrovní inflace) je velkým lákadlem. Snížení státního příspěvku málem způsobilo revoluci – kupodivu těch, kteří si ho sami platí. Nemluvě o tom, že aby klient získal státní příspěvek, musí nejdřív živit stavební spořitelny nejčastěji 1 % z cílové částky za založení smlouvy a  cca 300 Kč ročně za vedení účtu.

A jak je to s jistotou? Stavební spoření se po nálezu Ústavního soudu stalo jedním z nejrizikovějších produktů, aniž by si to střadatelé plně uvědomili. Stát může kdykoli (od následujícího roku) změnit podmínky státního příspěvku – může ho zrušit, může ho vázat účelově apod. A  klient? Ten musí dodržet vázací dobu a na šest let je vazalem stavební spořitelny a odkázán na rozmary státu.

Životní pojištění

Životní pojištění v žádné formě není spořícím ani investičním produktem! Jeho hlavní účel a smysl je zajištění rizik – zejména rizika smrti živitele rodiny. Ano, jsou životní pojistky se spořicí složkou (kapitálové životní pojištění, důchodové pojištění apod.) i investiční složkou (investiční životní pojištění), i ty jsou ale vhodné pouze a jedině k zajištění rizik. Pro investice je vhodnější použít přímou investici do podílových fondů (kam ostatně plují i investice z pojištění…).

Bohužel jsou společnosti, které zneužívají neschopnost státu a naivitu lidí. Velmi často pak nabízejí investiční životní pojištění s minimalizovaným pojistným a maximalizovanou investicí. A to pod lživými argumenty, např. „v rámci penzijní reformy bude pojištění povinné, s námi budete mít náskok“ apod. Nevěřte jim!

Akcie

Akcie jsou považovány za jednu z nejrizikovějších investic. Zpravidla mylně. Ano, jejich cena kolísá. Někdy i značně. V dlouhém horizontu, na který jsou akcie určeny, se ale riziko snižuje. Akcie nejsou nic jiného než majetková práva k akciovým společnostem – k reálnému majetku a reálné činnosti, kterou firmy vykonávají. Mezi nimi lze najít jak velmi bezpečné (zpravidla dividendové) tituly, tak velmi rizikové (např. z nového perspektivního oboru, navíc v rizikové destinaci) společnosti.

Riziko (i možný výnos) lze zvýšit „pákou“. Stačí si vypůjčit peníze a akce koupit částečně i za cizí zdroje. Tím se násobí výnosy, ale i  ztráty oproti investici pouze z vlastních prostředků.

Do akcií umožňují investovat přímo obchodníci s cennými papíry. Jedná se o levnější variantu než investice do akciového fondu, ale z České republiky nelze nakoupit akcie na všech světových trzích, k jakým mohou mít přístup portfoliomanažeři.

Dluhopisy

Dluhopisy jsou stejně rozmanité jako akcie. Lze investovat do bezpečných krátkodobých státních dluhopisů (pozor! Státní neznamená vždy bezpečný) i do rizikových firemních obligací v rozvíjejících se zemích. V Česku lze nakoupit dluhopisy na burze prostřednictvím obchodníka s cennými papíry, ale pro přímý nákup je potřeba mít poměrně hodně peněz. Mezi dluhopisy se řadí i např. investiční certifikáty.

Některé banky vydávají a na svých pobočkách prodávají specializované dluhopisy – hypoteční zástavní listy. Jejich výhodou je, že jsou zajištěny nejen důvěryhodností banky, ale také hypotékami, které jsou z jejich výnosu poskytnuty. Výnos pro investora ale zpravidla není příliš vysoký a splatnost dluhopisu bývá dlouhá.

Nemovitosti

Nedávná hypoteční, realitní, finanční a hospodářská krize snad již s definitivní platností vyvrátila mýtus, že nemovitosti jen nabývají na ceně. Ano, jako reálné aktivum jsou odolné vůči inflaci. Na druhé straně podléhají opotřebení i morálnímu zastarávání (např. domy v satelitních městech se budou čím dál hůře prodávat, protože lidé zjišťují, že tento způsob života není příjemný).

Do nemovitosti naprostá většina lidí investuje s pomocí hypotéky. V tom okamžiku využívají stejné finanční páky jako např. při  investici do akcií s úvěrem. Co to znamená? Nic moc. Jen zvýšení rizikovosti investice, které si ale jen málokdo uvědomuje.

Do nemovitostí lze investovat nejen přímo, ale též s realitními fondy.

A to samozřejmě ještě není všechno. Celý text článku si můžete přečíst na serveru Investujeme.cz.

0 komentářů

Napsat komentář

Partneři


Chcete zde mít své logo?

nebo

Příhlásit se jménem a heslem

nebo    

Nepamatujete si své heslo?

nebo

Create Account