Bohatství vzniká z práce. To je sice jednoduchá myšlenka. Daleko složitější je však představa, co všechno se pod tímto pojmem skrývá. Mnohdy je práce zjednodušována na manuální a duševní. Prací je však také analýza či podstupování rizik, vzdělávání a mnohdy je práce tzv. „akumulována“ v kapitálu.

{+}

Pokud někdo již vydělal peníze, pak v nich samotných je ukryt pracovní potenciál, který je zjednodušeně popsán mezinárodním úslovím „money makes money“ neboli „peníze dělají peníze“. Jestliže tedy někdo pouze a jenom půjčuje, pak vykonává nespornou a zjevnou práci – ač to může mnoho lidí považovat za „příživnictví“ nebo „lichvu“. Naopak však platí, že ani nezměrné množství práce a úsilí ještě neznamená, že se ten, kdo tuto práci vynaložil, stane zároveň úspěšným a bohatým. Přesto není zkoumání práce zbytečné – i když nemůže dát v žádném případě návod na zbohatnutí a úspěch.

Analýza života a kariéry opravdu bohatých lidí ukazuje, že dokonce ani práce vložená do vzdělávání není nutným předpokladem úspěchu. Řada velmi majetných lidí (pochopitelně mluvíme nyní o těch, kteří ke svému bohatství přišli naprosto legální cestou) většinu svých peněz vydělala v době, kdy jejich vzdělání nebylo na vysoké úrovni – například neměli dokončenou vysokou školu nebo dokonce ani žádnou nikdy studovat nezačali.

Jeden význam ale vzdělání má naprosto nesporně. Chrání před příliš vysokým rizikem, vzdělaní lidé začínají být opatrnější a rozvážnější ve svých rozhodnutích – což pochopitelně neplatí naprosto obecně, ale zcela jistě ve většině případů. Je však dosti pravděpodobné, že pokud by někteří nynější miliardáři získali pravdu rozsáhlé a hluboké vzdělání dříve, než narazili na příležitost, která nastartovala jejich kariéru, možná by se jejich osud vyvíjel značně odlišně, protože by nikdy neměli dost „neodpovědnosti“ pustit se do tak riskantního podniku, na jakém zbohatli.

Vedle práce je hnací silou ekonomiky a lidského života obyčejné sobectví, obyčejná touha uspokojovat vlastní potřeby, což odhalil Adam Smith.

V cestě za bohatstvím je člověk ovlivňován a brzděn řadou vlivů, těmi největšími nepřáteli jsou ale jeho vlastní omezené schopnosti podřídit se potřebám „vydělávání“ peněz. Většina lidí je v podstatě „líná“ na to, aby se opravdu zarputile zakousli do takového úkolu a obětovali mu to, co je třeba – tedy také vlastní sklon k rozmařilosti, k užívání si, k lenošení. Jako lenost můžeme totiž označit i malou schopnost omezit svoje „potřeby“, totiž nejprve akumulovat a teprve poté uspokojovat. To vedlo v posledních letech k tomu, že státy, municipality, obce i rodiny zvyšují svůj dluh a to v naději, že se jim podaří zvýšit si životní úroveň předtím, než k tomu budou reálně vytvořeny podmínky.

Jestliže se podíváme na investiční zvyklosti obyvatelstva v nejrozvinutějších zemích, pak zjistíme, že se neliší tolik, jak bychom asi předpokládali. V posledních letech se i tato oblast „globalizovala“ a mnoho z dřívějších rozdílů se stírá, zmenšuje. Musíme si uvědomit, že po zhroucení komunistických režimů na konci osmdesátých let minulého století započaly v řadě zemí neobvyklé a do té doby v podstatě nevyzkoušené reformy, které značně pozměnily tvář světa. Již během dvaceti let ale vedly k tomu, že nejrychlejší z těchto zemí se do značné míry přizpůsobily zvyklostem a obvyklému stavu těch opravdu nejbohatších zemí.

Novou zkušenost pak přinesla krize započatá v roce 2007, která znamenala v mnoha oblastech naprosto nevídaný pokles hodnoty aktiv. Řada rodin v rozvinutých zemích přišla o obrovský majetek, jejich nemovitosti ztratily na ceně – často se jejich hodnota snížila o třicet i více procent. Řada těchto investorů musela realizovat své ztráty a aktiva prodat za „krizovou“ cenu. To znovu ukázalo, jak podstatná je hotovost na účtech nebo alespoň na termínovaných účtech.

Z hlediska snahy „být co nejvíce bohatý“ je třeba se podívat také na etický rozměr „bohatství“, na jeho smysl. Přes všechna vznešená i kritická slova, která byla kdy pronesena, se zdá, že bohatství má především smysl samo o sobě. Vzniklé bohatství je totiž výrazem snahy společnosti (jako souhrnu jednotlivců) naplnit potřeby každého jednoho člena.

Celý text článku si můžete přečíst na serveru Investujeme.cz.



Komentářů: 4
  1. Ondřej Záruba 12 roky

    Zdrojem bohatství je výroba a její následná přeměna na užitek přes distribuci.

    Máme nějaké výrobní faktory.

    1)Práce
    2)Půda/Nerostné suroviny
    3)Kapitál
    4)Know How

    Pokud chybí jedno, tak je řetězec neúspěšný. Aby byl úspěšný jedinec, tak musí mít minimálně jeden z těchto výrobních faktorů. A mnohem lepší je mít jednoho výrobního faktoru velké množství než od každého trochu. Zaručený úspěch totiž je, když se sejdou 4 strany, které dodají po jednom ve špičkové kvalitě.

    Já mám takovou teorii, že nejdůležitějšími faktory jsou v počátku kombinace know how a práce. Musím totiž vědět, kterým směrem mám směřovat svou energii. Prodej penzijního připojištění nebo pojistek totiž ze mě dalšího Dospivu neudělá.

    Když pak přijde kapitál, tak je pak jednodušší život v tom, že bod zvratu podnikání je méně závislý na mé práci.

    Jenom taková malá poznámka na závěr. Snad v každém druhém článku či diskusi neustále čtu, jak někdo říká, že vzdělání je k ničemu. Já nepatřím mezi ty, co by tvrdili, že vzdělání= automaticky úspěch. Ale nechápu, proč se tu tolik lidí opírá právě o vzdělání. Kvalitní teoretická příprava výrazně zvyšuje šance úspěchu v praktickém podnikání. Rozhodně to nikomu neuškodí. Zamyslete se nad tím, jestli by nebylo lepší najít jiného viníka profesního neúspěchu. Z mých zkušeností většina podnikatelů končí špatně kvůli špatnému plánování aktivit a cashflow. Úplně nejraději mám větu : „To se nějak…“ Kvůli tomu jsou lidé v životě neúspěšní.

  2. Martin Viktora 12 roky

    Nazdar Ondro, nejsem si jist, jestli zdrojem bohatství je právě v první řadě výroba. Vidím to osobně spíš na tu směnu. Můžeš vyrábět o sto šest na sklad a bohatství nezvyšuješ ani o píď. Bohatství vznikne tehdy, když někdo tu výrobu ocení tím, že bude ochoten se něčeho vzdát (svých peněz, svých výrobků…), aby si výsledky něčí výroby pořídil. Tím dá výrobě smysl. Když má jeden jen cihly a druhý jen maltu, o bohatsví bych moc nemluvil. To vznikne směnou, protože po směně si oba postaví dům, který pokrývá třeba jejich potřeby bydlení.

    Nakonec výroba (průmysl) tvoří většinu HDP jen v rozvojových zemích. Není to tak? Vyspělé země mají podstatně vyšší podíl HDP vytvořen ve službách. Pohybuje se to tak okolo 70% HDP.

    Jestli něco pletu, rád se nechám poučit

    • Ondřej Záruba 12 roky

      To máš pravdu, ale obchod je pouhý derivát výroby. Bez výroby nemáš s čím obchodovat.

      • Martin Viktora 12 roky

        To máš pravdu zase ty.

        A hned tu máme ukázku významu směny: Oba si vyměníme souhlasy a hned oba tak nějak vypadáme oba na veřejnosti chytřeji.:-)

Napsat komentář

Partneři


Chcete zde mít své logo?

nebo

Příhlásit se jménem a heslem

nebo    

Nepamatujete si své heslo?

nebo

Create Account