informace
Zdroj: pixabay.com

My investoři se zdáme být závislí na informacích. Celé investiční odvětví je posedlé získáváním více a více informací o méně a méně věcech, dokud nevíme absolutně všechno o ničem. Jenom velmi zřídka se zastavíme, abychom zvážili, kolik informací vlastně potřebujeme znát, abychom učinili rozhodnutí.

Idea, že více informací musí být lepší než méně informací, se zdá být zřejmá. Konec konců, pokud je informace k ničemu, může být jednoduše ignorována. Psychologické studie nicméně toto zdánlivě jednoznačné pravidlo zpochybnili.

Prognóza a míra jistoty

V jedné studii byl osmi zkušeným bookmakerům předložen list 88 proměnných týkajících se historických výsledků dostihových koní, jako například váha žokeje, počet vyhraných závodů, výkony v odlišných podmínkách apod. Každý bookmaker byl poté požádán, aby seřadil jednotlivé informace podle důležitosti. Poté, co tak učinili, jim byla předána data o 45 uplynulých dostihových závodech, a byli požádáni, aby vybrali pět nejlepších koní v každém závodě. Každému bookmakerovi byla předána historická data po částech, nejdříve pět proměnných, poté deset, dvacet a 45 proměnných. Každý bookmaker měl proto předpovědět výsledek každého závodu čtyřikrát, jednotlivě pro každou množstevní sadu informačních proměnných. Bookmakeři byli také požádáni, aby u každé prognózy uvedli, do jaké míry jsou si svou prognózou jistí.

S pěti informačními proměnnými byla přesnost prognózy a míry jistoty úzce svázána. Bohužel se ovšem také ukázaly dvě věci s tím, jak množství dostupných informací rostlo. Zaprvé byla přesnost prognóz více méně stejná. Bookmakeři byli stejně přesní, když měli k dispozici pět informačních proměnných, stejně jako když pracovali se čtyřiceti informačními proměnnými. Tolik k iluzi, že více informací pomáhá lidem činit lepší rozhodnutí.

Zadruhé míra jistoty v jejich prognózy s množstvím informací masivně vzrostla. S pěti informačními proměnnými si byli bookmakeři svými prognózami jistí na přibližně 17 %. S tím, jak se počet informací zvýšil na čtyřicet, míra jejich jistoty explodovala až ke 30 % (ovšem bez jakéhokoliv zlepšení přesnosti prognóz).

Z toho vyplývá, že všechny dodatečné informace neučinily prognózy bookmakerů o nic přesnější, nicméně zároveň podstatně zvýšily úroveň jistoty v přesnost daných prognóz. Další studie přitom dospěly k obdobným závěrům. Proč tomu tak je? Je to dáno tím, že my lidé máme v naší schopnosti zpracovávat informace limity. Jednoduše nejsme superpočítače, jež jsou schopny provádět ohromné množství výpočtů ve zlomku sekundy. Naše procesní kapacita je omezená.

Klíčové faktory investic

Podobný výsledek bych shledán v jedné studii týkající se akciových analytiků, kteří měli za úkol vytvořit prognózu zisku ve čtvrtém čtvrtletí u 45 společností. Ve skutečnosti to bylo pouze 15 společností s tím, že každá společnost byla prezentována v jednom ze tří rozdílných informačních formátů, které byly následující:

1. Základní údaje skládající se z informací za minulá tři čtvrtletí ohledně zisku na akcii (EPS), tržby a ceny akcie.

2. Základní údaje z prvního formátu plus nadbytečné nebo irelevantní informace, tj. informace, které již byly obsaženy v základních údajích jako poměr ceny k zisku P/E.

3. Základní údaje z prvního formátu plus nikoli nadbytečné informace, jež by měly schopnost prognózování zlepšit, např. skutečnost, že byla zvýšena dividenda.

Žádný z účastníků si neuvědomil, že všichni viděli stejnou společnost ve třech rozdílných formátech. Každý respondent byl požádán o svou prognózu a také o svou míru jistoty v danou prognózu. Výsledkem bylo, že jak nadbytečné, tak i nikoliv nadbytečné informace výrazně zvýšily chybu prognózy. A co se také stalo? Udaná míra jistoty pro každou z prognóz masivně vzrostla s množstvím informací, které byly k dispozici.

Co by si měli investoři z těchto závěrů odnést? Jednoduše to, že je mnohem lepší soustředit se pouze na klíčové skutečnosti a snažit se nevnímat informace podružného rázu. Investoři na tom budou z dlouhodobého pohledu opravdu mnohem lépe, když své analytické snahy zaměří pouze na velice omezené množství klíčových faktorů ohledně dané investice, místo aby se snažili znát o dané investici úplně všechno do nejmenšího detailu a podlehli informačnímu přetížení (information overload).

Hodnotový přístup k investování

Jeden velký investor, který skutečně ví, jak rozlišit zásadní investiční signál od tržního šumu, je samozřejmě Warren Buffett. Nikdy ho neuslyšíte, jak diskutuje výhled ziskovosti společnosti v příštím kvartálu nebo jak jmenuje desítky faktorů pro či proti dané investici. Místo toho říká, že „Naše metoda je velice jednoduchá. Jednoduše se snažíme nakupovat společnosti s dobrými až vynikajícími fundamenty, jež jsou řízený čestnými a schopnými lidmi a to za tržní cenu s výrazným diskontem vůči fundamentální vnitřní hodnotě. To je vše, co se snažím dělat.“

Neexistuje pouze jeden správný přístup k investování, stejně tak jako neexistuje tři, čtyři či pět konkrétních faktorů, na které by se měli investoři vždycky zaměřit. Vše to záleží na vašem investičním přístupu. Můj osobní přístup k investování byl vždy hodnotový (value), takže faktory, která já osobně sleduji a analyzuji, se vám nemusí každému zamlouvat. V případě akciových investic se zaměřuji na tyto elementy:

1. Valuace: Je tato akcie významně podhodnocená vůči své fundamentální vnitřní hodnotě neboli je přítomen mezi cenou a vnitřní hodnotou dostatečný bezpečnostní polštář? Ve valuační analýze přitom používám dvě metody. První z nich jsou tradiční poměrové ukazatele – P/E, P/B, P/S, P/CF a EV/EBITDA – a porovnání jejich aktuálních hodnot s  dlouhodobými historickými průměry za posledních deset let. Druhou metodou je reverzní model diskontovaného cash flow, v jehož rámci se snažím odhadnout, jak velký růst cash flow v horizontu příštích deseti let je do aktuální tržní ceny zabudován.

2. Finanční zdraví: Není společnost předlužená a nezbankrotuje v horizontu několika příštích let? V této finanční analýze se zaměřuji na ukazatele jako poměr čistého dluhu k provoznímu zisku EBITDA a poměr čistého dluhu k vlastnímu kapitálu.

3. Kapitálová disciplína, resp. corporate governance: Co dělá management s vygenerovanou hotovostí? Preferuje pravidelnou výplatu, ideálně rostoucí, dividendy, anebo má spíše tendenci zvyšovat svou manažerskou moc prostřednictvím předražených fúzí a akvizic či megalomanských investičních projektů, jejichž výnosnost je výrazně nižší než náklady kapitálu společnosti?

Investování je jednoduché, ale nikoliv snadné

Tyto body mohou být, ale také nemusí být užitečné pro váš investiční přístup, nicméně klíčové je, abyste si dopředu stanovili vaše konkrétní faktory, na které se budete při výběru vašich investic primárně zaměřovat. Na finančních trzích jsou obchodovány akcie tisíců společností, tudíž není
nikdy možné analyzovat úplně všechny informace.

Je třeba se zaměřit pouze na předem vytipované klíčové elementy a vaši analýzu zakládat právě na nich. Pokud se totiž množstvím informací ve vašich analýzách přesytíte, bude to jednoznačně k neprospěchu k vaší dlouhodobé investiční výkonnosti (informační přetížení), neboť jak mnohokrát prohlásil guru investování Warren Buffet, investování je jednoduché, ale nikoliv snadné (Investing is simple, but not easy).

Autor je investiční stratég ve společnosti Conseq Investment Management.

0 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Partneři


Chcete zde mít své logo?

nebo

Příhlásit se jménem a heslem

nebo    

Nepamatujete si své heslo?

nebo

Create Account