Penzijní reforma - staré ruce počítající mince - peníze - chudoba
Zdroj: Pixabay.com

Komise pro spravedlivé důchody připravuje penzijní reformu. Její prozatímní rysy mají několik zajímavostí – a jak je z pera ČSSD běžné i hrozeb pro podnikatele. Co přinese penzijní reforma finančním poradcům?

Penzijní reforma připomíná čekání na Godota. I když už se náhodou objevil ve dveřích, Sociální demokracie prohlásila, že to není ten správný Godot a vyhodila ho oknem ven. Ale nemáme prý ztrácet naději. Godot se určitě objeví. Vždyť ho slibuje i sám Andrej Babiš!

Pod taktovkou Jany Maláčové na plné obrátky pracuje „Komise pro spravedlivé důchody“. Mezi přizvanými odborníky v ní nenajdeme ani jednoho zástupce penzijních fondů, kteří zjevně podle ČSSD nemají k penzím co říci. A přitom třetí pilíř, který penzijní společnosti provozují, Sociální demokracie podporuje a chce ho dokonce posílit.

Komise pracuje na plné obrátky. Dosud se sice zabývala pro mnohé pozorovatele spíše podružnými otázkami penzi, jako je např. rozdílnost výše penzí mužů a žen, přičemž si nikdo z Komise nevšiml, že hlavním důvodem rozdílu je skutečnost, že ženy odcházejí do penze dříve než muži, a tak mají méně odpracovaných let (tím ztrácejí 1,5 procentního bodu k výpočtu variabilní části penzí za každý rok, kdy již nepracovaly). To, že v průměru ženy berou méně než muži, a fakt, že jsou to zpravidla ony, kdo se stará o děti, jsou jen podružné záležitosti, které je při současném způsobu výpočtu penzí připravují jen o zlomek důchodů.

Nicméně se již začínají rýsovat i celkové proporce návrhu penzijní reformy. Komise se sice příliš nezabývá tím, kde na ni vezme, protože to je prý úkolem ministerstva financí, přesto připravila tři návrhy s různou cenovkou.

Finanční poradci a další podnikatelé, těšte se…

Podnikatelé, kterými je naprostá většina finančních poradců, se podle návrhů základního rámci penzijní reformy mají na co těšit. Ano, podnikatelé zpravidla platí v současném systému nízké odvody. Na rozdíl od zaměstnanců, kterým stát napaří 28% sazbu důchodového pojištění z celé hrubé mzdy (a moc na tom nemění skutečnost, že část zaplatí jejich zaměstnavatel), podnikatelé platí 28% sazbu z poloviny rozdílu mezi příjmy a výdaji, tedy z 50 % zisku. Výsledkem je mimo jiné to, že podnikatelé v penzi mají nižší důchody.

„Významná část OSVČ skutečně odvádí pojistné pouze z 25 % průměrné mzdy,“ uvádí v jednom ze svých literárních děl určených široké veřejnosti Komise a pokračuje: „Starobní důchod takových celoživotních OSVČ by byl pouze 8.400 Kč měsíčně. To je o 30 % méně, než je hranice příjmové chudoby pro jednotlivce.“

Řešení vidí Komise jednoznačné:

  • Zvýšení výpočtového základu OSVČ z 50 % rozdílu mezi příjmy a 16 výdaji na 75 % a
  • zvýšení minimálního základu u hlavní výdělečné činnosti z 25 % na 40 %, tedy na nynější úroveň minimální mzdy.

Pro podnikatele by tak mělo vzrůst minimální pojistné z letošních 2 544 Kč na 4 070 Kč a pro plátce vyššího než minimálního sociálního pojištění pak o 50 %. Když k tomu připočteme zdravotní pojištění v současné výši 2 352 Kč (nebude ji chtít pak zvýšit pro změnu ministerstvo zdravotnictví?), musel by podnikatel zaplatit každý měsíc 6 372 Kč bez ohledu na to, jestli vydělává, nebo prodělává…

Poslední zvěsti o „rušení superhrubé mzdy“ navíc směřují k tomu, že zatímco zaměstnancům by se měla daň počítat bez zahrnutí pojistného (minimálně placeného zaměstnavatelem), tak podnikatelům by se zřejmě nevrátila možnost odečíst si od základu daně zaplacené sociální a zdravotní pojištění, jak to bylo před zavedením výpočtu daně ze superhrubé mzdy[1].

Tip: Zrušení superhrubé mzdy za 90 mld. Kč

Pro podporu podnikání tak současný nástin penzijní reformy není zrovna příznivý. Na druhou stranu, co lze čekat od politické strany, která podnikatele považuje za parazity, a od koncernu Agrofert, který jistě nepatří Andreji Babišovi a který každého podnikatele považuje za konkurenci a hrozbu, kterou je třeba koupit či eliminovat…

Příležitost pro finanční poradce? 2. pilíř v hávu 3. pilíře

Sociální demokracie podobně jako komunisté nevěří trhu a chtějí ho co nejvíce odstranit z lidského života. Proto také splnila svůj předvolební slib a navzdory ekonomické racionalitě[2] zrušila 2. penzijní pilíř založený na fondovém spoření a částečném opt-outu z 1. pilíře.

O to kuriózněji zní jeden z návrhů (či spíše možností) na vytvoření udržitelného penzijního systému vyšlý z Komise pro spravedlivé důchody.

„Nahrazení části starobních důchodů ze III. pilíře

Mechanismus opatření

  • Sazby pojistného by zůstaly stejné, ale starobní důchody by se snížily
  • Jednotlivci by nad to museli spořit ve III. pilíři, aby pokles starobních důchodů nahradili úsporami ve III. pilíři

K zajištění srovnatelných příjmů ve stáří jako dle současné legislativy

  • Nutná povinná či kvazipovinná účast ve III. pilíři
  • Podíl příjmů ve stáří ze III. pilíře by se postupně zvyšoval a kolem roku 2060 by dosahoval téměř 40 %.
  • Výše příspěvku do III. pilíře na úrovni přibližně 10 % příjmu, nutná velmi brzy v plné výši

Opatření v jistém pohledu porovnatelné se zvýšením sazby pojistného“

Podobnost s 2. pilířem čistě náhodná? Zřejmě si i odborníci na genderová studia, kteří na rozdíl od zástupců penzijních fondů v Komisi zasedají, uvědomují, že bez vlastního spoření se penzijní reforma neobejde… ale protože 2. pilíř je pro Sociální demokracii sprosté sousloví, namalují se na koně pruhy a bude se tvrdit, že se dostihy jezdí na zebrách.

Pro finanční poradce by ale z tohoto návrhu, pokud by se dostal i do konečné podoby reformy, mohla vzejít příležitost. Bez efektivního prodeje nefunguje ani státní podpora. Průměrná výše příspěvku účastníků 3. pilíře je podle Asociace penzijních společností ČR 741 Kč. Jen státní příspěvek ale stát dává až do naspořené částky 1 000 Kč měsíčně a další 2 000 Kč měsíčně (resp. 24 tis. Kč ročně) je podporováno daňově. Proč? Nikdo není zaplacen za to, že penzijní fondy prodává, a penzijní společnosti samy mají zákonem limitovaný rozpočet na marketing, takže nemohou dát vědět lidem efektivní reklamní kampaní…

Pokud by stát chtěl navýšit spoření ve 3. pilíři, má tak k dispozici dvě cesty: Buď umožní penzijním společnostem zaplatit svou distribuční síť, nebo lidem (případně zaměstnavatelům a podnikatelům) nařídí, že si musí povinně spořit. V druhém případě by ale maskování koně za zebru nabralo na dokonalosti.

Minimální důchod nad příjmovou chudobou dává smysl

Navrhovaná (či přesněji diskutovaná) penzijní reforma odděluje 0. pilíř od 1. pilíře. 0. pilíř by měl být bezzásluhový a měl by garantovat minimální penzi (optimálně nad úrovní příjmové chudoby) pro všechny penzisty. 1. pilíř by pak byl zásluhový a výše penze vyplácené z něj by závisela na odpracovaných letech a výši příjmu.

Na první pohled se i tato změna jeví jako přemalování koně. Už dnes je penze počítána z pevné části, kdy základní výměra stejná pro všechny činí 3 490 Kč, a procentní části, která závisí na odpracovaných letech a výše příjmu. Zde ale (terminologická) úprava dává smysl. Zpřehlednila by celý systém, který má za cíl i dávat přehled o již dosažené a následně i očekávané penzi v důchodu. Správa sociálního zabezpečení by konečně vystoupila z digitálního pravěku a mohla by poskytovat každoroční přehledy o výši dosažené penze pro všechny.

Ovšem i minimální důchod nad úrovní příjmové chudoby dává smysl. Pokud přijmeme tezi, že chceme, aby lidé dostávali příjem alespoň v takovéto výši bez ohledu na jejich životní situaci, je potřeba tomu přizpůsobit sociální systém. A pokud by byly důchody pod touto úrovní, penzisté by si příjmy beztak dorovnávali ze sociálních dávek… tedy, mohli by.

Podle Sdružení nájemníků ČR vydávala v roce 2012 polovina pražských penzistů na bydlení více než 50 % svých příjmů. Příspěvek na bydlení by měl v Praze náklady na bydlení dorovnat tak, aby domácnosti vydaly na bydlení nejvýše 35 % svých příjmů. Příspěvek na bydlení ale pobíralo pouze 6 % z těchto penzistů. Obdobné to bude i s ostatními sociálními dávkami. Penzisté buď o možnosti jejich čerpání nevědí, nebo o ně z nejrůznějších důvodů žádat nechtějí. Penze nad úrovní příjmové chudoby by toto řešila.

Navíc, kdyby penzisté o sociální dávky žádali, celkové výdaje státního rozpočtu by byly stejné, jako kdyby dostávali „vše v jednom“ důchodu. A ještě by se ušetřilo na administrativě. Ne, že by stát nepotřebné úředníky propustil, to se nestává, ale našel by jim nepochybně jinou nezbytnou práci, bez níž se občané neobejdou.

Penzijní reforma: Bouře ve sklenici vody?

Penzijní reforma vyžaduje široký politický koncensus. To ukázalo již zavedení a zrušení 2. pilíře – a nejen to. Hlavním cílem penzijní reformy musí být dlouhodobá udržitelnost systému penzí. Nejen finanční (systém by měl být vyvážený), ale i z pohledu stability, aby byl dostatečně důvěryhodný.

Přestože v Komisy pro spravedlivé důchody mají své reprezentanty všechny parlamentní politické strany, na aktuálně diskutované verzi zdaleka nepanuje shoda. Přestože současná vláda, složená z ANO, ČSSD a KSČM, diktující zákony nikoli z vládních křesel, ale z poslaneckých lavic výměnou za podporu, může prosadit libovolnou reformu, bez širší podpory nebude dlouhodobě stabilní. A tak se ANO a ČSSD raději předhánějí, kdo současný penzijní systém rozvrátí více a elegantněji.

Tip: Vlastnit investiční byt není zločin

Penzijní reforma je politicky vděčné téma. Lidé chtějí, aby ji politici připravovali. Ale již nechtějí pocítit její důsledky. Při stárnutí populace nelze přetvořit současný penzijní systém na ekonomicky udržitelný jinak, než zvýšením příjmů systému (důchodové pojištění v ČR patří k nejvyšším v OECD, tedy prostoru moc není, je-li vůbec nějaký), snížením důchodů nebo zvýšením věku odchodu do penze… a tak velmi pravděpodobně i současný návrh zůstane pouze na papíře, nebo se objeví nějaká dojná kráva, která nepatří mezi voliče ANO ani ČSSD, a pořádně se podojí.

Penzijní reforma tak buď zůstane bouří ve sklenici vody… nebo se podnikatelé mají na co těšit.


[1] Toto dovozuji z prohlášení Andreje Babiše, který chce zavést 15% sazbu místo původně zvažované 19% mimo jiné proto, aby nevzrostlo daňové zatížení podnikatelů.

[2] Proti zrušení 2. pilíře se postavil svého času i Andrej Babiš. Nechal ho zrušit jen proto, že by jinak nezískal koaličního partnera ČSSD, která na tomto bodu svého programu bezvýhradně trvala.

0 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Partneři


Chcete zde mít své logo?

nebo

Příhlásit se jménem a heslem

nebo    

Nepamatujete si své heslo?

nebo

Create Account