Do téměř hotových obrysů reformy se vložil pan prezident a vytknul vládě, že reformu nedostatečně vysvětluje, a že spojovat sjednocení sazeb DPH s reformou není správné. Toho se hned chytla opozice a ke kritice se přidala. Padly přitom občas názory, nad kterými zůstává rozum stát.

{+}

Speciálně pan Rath se vyjádřil trochu zcestně tak, jako by chtěl opět změnit stranu a ukročit ještě více doleva. Zcestně proto, že pohovořil o povinnosti opt-outu. Tedy o  něčem, co je již (snad definitivně) překonáno.

Chybí debata

Ta nepochybně chybí, ale jen ve zcela konkrétní podobě. Chybí souvislosti. V obecném smyslu se o reformě mluví opravdu již 15 let, nicméně je to jen mlácení prázdné slámy. Nikdy nebyla vyslovena jasná koncepce. A pokud ano, šlo o něco úplně jiného, než o čem se debatuje nyní. Ale i nyní jde jen a jen o hrubý obrys reformy. Přitom právě detaily budou pro výsledek zásadní.

Vládě lze také vyčítat neustálou změnu názorů. A protože tak učinila vždy po reakci veřejnosti nebo vlastní koalice, je to vlastně pro ni důkaz, že na názory oponentů slyší a respektuje je. Že ta debata přece jen nějak probíhá.

Pan prezident požaduje na vládě, aby reformu vysvětlila. Ale s tím, že není jiná cesta. Toto vysvětlení vláda podala nesčíslně krát. Bohužel v  této politicky polarizované zemičce najde jakýkoliv radikálnější politický názor 50 % obhájců a 50 % odpůrců. Vláda může mluvit jak dlouho chce, těch 50 % to nebude chtít slyšet.

Chybí jasná východiska

Z mých minulých textů je zřejmé, co vládě a všem těm různým komisím vyčítám. Absenci aktuálních analýz a prognóz.

Demografická prognóza je stará jen 8 let a již se v prognóze počtu obyvatel výrazně liší. Je nás mnohem více, než kolik předpokládala ta nejvíce radikální predikce.

Správná je jen v odhadu počtu důchodců. To je ostatně jediná věc, kterou lze spočítat na 65 let dopředu. Vše ostatní je jen věštění z  křišťálové koule.

Průběžný systém má v posledních dvou letech drobné problémy, ale předchozí úspěchy a hlavně zlepšující se bilance ukazuje na jeho současnou sílu. Nebýt toho, že naši spořiví politici okamžitě veškeré přebytky dosud vždy utratili, byla by jeho bilance pozitivní.

V předpokladech dalšího vývoje chybí prognóza ekonomického rozvoje. Ta by měla mít zásadní význam. Včetně vývoje platů a inflace.

Na druhé straně je nesmyslný a ve své podstatě protilidový názor ČSSD, že průběžný systém je snadno udržitelný. Stačí jen zvýšit odvody a věk odchodu do důchodu. To by nebyla dobrá cesta. Musí být použity i jiné metody.

Lobbismus je to, co provází návrh reformy snad po celou dobu. Nechat zpracovávat koncepci skupině, z nichž je 6 členů spojených s  fondy a 4 jsou státní úředníci, nemůže nastavit jiný výsledek.

DPH

Zvyšovat daně je obtížné. Snad proto si vláda u sjednocení sazby DPH pomohla penzijní reformou. Zvýšením sazby daně podmínila úspěšnost reformy.

U DPH jde hlavně o to získat více peněz z šedé a černé ekonomiky. Oni sice daně z příjmů neplatí, ale rohlíky si kupují. Takto se k státu dostane více prostředků. Ovšem jako vždy to mají odnést ti, co daně platí řádně a nekradou.

Systém kompenzací vysvětlen vůbec nebyl. Vláda musí jasně říci co dá důchodcům, co rodinám s dětmi, co zaměstnancům, kteří se opt-outu nezúčastní a co těm, kteří se ho naopak zúčastní. Zjevně nemůže jít o  kompenzaci 100 %, to by z ní stát měl minimální zisk. Jen dodatečný příjem od těch špatných.

Otázka je také hodnota sazby. Kdysi byly zveřejněny odhady, že sjednocení na cca 17 % bude v podstatě pro příjem státu zanedbatelné. 20 % se ale zdá opravdu dost.

A navíc má DPH drastické dopady třeba na pokus o zvýšení platů lékařům. Ty 2 miliardy, které ministr Heger našel, skončí v propadlišti a místo toho zde bude několik miliard nákladů navíc.

Žádné potraviny nebo knihy. Zdravotnictví a možná veřejná doprava by si sníženou sazbu zasloužily ze všeho nejvíce.

Co se dá ještě změnit

Předpokládejme, že základní parametry té naší poloreformy zůstanou tak, jak bylo prezentováno.

Ale potřebujeme znát výši poplatků ve fondech.

Je nutné uvažovat vliv inflace. Spoření v době 40 let a inflace to nejde dohromady. Ani náhodou. V tomto ohledu je průběžný systém jasný favorit.

Je nutné uvést, jak se bude vyvíjet průběžný systém. Jak se v  předpokladu bude vyvíjet výpočet důchodů. Jaké budou v té době asi platy. Jaký bude poměr důchodů k platům. O kolik se bude redukovat státní důchod při využívání opt-outu.

Toto by mělo být povinnou součástí doprovodných materiálů a jejich obsah by se měl neustále korigovat.

Je třeba hledat i jiné možnosti. Vláda diskutuje např.  o omezení státního příspěvku jen na účely bytových potřeb. Co tak tyto potřeby rozšířit o vklad do penzijního spoření?

Také státní dluhopisy určené pro penzijní fondy by mohly mít zajímavější úročení.

Penzijní fondy mají mít výhodu v tom, že budou moci investovat více rizikově a tím přinesou svým klientům větší zisk.

Považuji to za největší nesmysl celé koncepce. To nemůže dlouhodobě fungovat. Kolik bylo u nás, v Evropě nebo v celém světě za posledních 10 let různých ekonomických problémů. Kolik jich bude v  příštích 10 letech a kolik v příštích 40 letech? A on bude stačit jen jeden!

Jako výnosnost mají současné podílové fondy, fondy kolektivního investování a kdo ví co ještě. To má být nějaký zářný vzor pro penzijní fondy?

Fondy by měly mít tak maximálně dvě úrovně rizikovosti. Jeden plus – mínus na současné úrovni. A druhý možná poněkud odvážnější. Ale vždy by měly být investice postaveny tak, aby případný propad akcií alespoň částečně sanovaly konzervativnější investice.

Ta téměř absolutní ekonomická jistota, že dojde z totálnímu propadu celého systému by měla být varováním.
To je již lepší ten průběžný systém se samostatným účtem, na který nesmí politik ani okem pohlédnout. Tento účet by se již nyní mohl doplňovat třeba z dividend ČEZ a možná i z té DPH. Přebytky, které nepochybně v příštích letech opět budou, by se mohly investovat do státních dluhopisů a uchránit je tak trochu od inflace.

Ostatně výše důchodu by mohla být částečně závislá na stavu tohoto samostatného účtu. Mohla by kolísat.

Bohužel to zatím vypadá dost nepříznivě. K takové reformě politická odvaha jaksi chybí. Z ní by fondy moc neměly. A o to hlavně jde. Podle mého názoru.

Zdroj: Jaroslav Kokeš: Penzijní reforma se vrací na jednací stůl. POJISTENEC.CZ, 8. 3. 2011.

0 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Partneři


Chcete zde mít své logo?

nebo

Příhlásit se jménem a heslem

nebo    

Nepamatujete si své heslo?

nebo

Create Account