Na finančně poradenském trhu je to událost, která se zapíše do dějin. Společnost Swiss Life koupila Fincentrum za více než miliardu korun a zanedlouho poté z firmy odešlo přes  800 poradců, převážně do Broker Trustu pod křídla společnosti 4fin. Fincentrum tak přišlo o polovinu produkce. A následovala obvinění: kdo za to může a kdo aktivně pomáhal čtyřem zemským ředitelům s přípravou na odchod? Mluví se o rozsáhlém podvodu, už padlo i trestní oznámení na neznámého pachatele. Petr Stuchlík a Filip Duchoň nepřímo ukazují na Martina Nejedlého.

Pane Nejedlý, v médiích vás zástupci Fincentra nepřímo obviňují, že jste aktivně rozvracel poradenskou síť této společnosti a podílel se na jejím přechodu do nově založené poradenské společnosti 4fin.

Naopak. Několikrát jsem Nilsovi (Nils Frowein, předseda dozorčí rady Swiss Life Select CZ a člen představenstva Swiss Life Group – pozn. aut.) říkal, že se musí co nejdříve dohodnout se zemskými řediteli Kovářem a s Martinovským, jinak nastane problém. A dohodli se tak, že jim dali výpověď.

O prodej Fincentra se staral Petr Stuchlík jako generální ředitel a Filip Duchoň jako obchodní ředitel. Od nich měl Švýcar informace, jak je Fincentrum perspektivní firma a jak ten byznys bude pokračovat. A najednou Švýcar zjistil, že si vývoj takhle nepředstavoval a jedna z možností je, že oba pány bude hnát k zodpovědnosti. Se zástupcem Swiss Life jsem se poprvé potkal až poté, co byla transakce vyřešená. Ve Fincentru jsem byl členem představenstva a měl jsem až do prodeje poradenskou smlouvu na třetinový úvazek. Mojí zodpovědností bylo řešit otázky stability sítě a strategie finančního poradenství.

Ta stabilita sítě, kterou jste měl na starosti, se vám moc nepovedla, když odešlo více než 800 poradců.

Smlouva mi skončila, když Fincentrum koupila společnost Swiss Life. A Švýcar se mnou uzavřel úplně jiný kontrakt, poradenský, kde nebyl vůbec žádný časový fond. Jakýsi přítel na telefon či na rychlou schůzku. Koncem července, když už se lámal chleba, požadoval po Petrovi Stuchlíkovi a po mě, abychom na video natočili prohlášení, kde odsoudíme aktivity zemských ředitelů, kteří se rozhodli odejít. To jsem odmítl, protože Martin Kovář je můj kamarád a navíc společník, máme spolu další dva byznysy (Wine Management s.r.o. a Prague Fear House). Požádal jsem je, ať ten kontrakt ukončíme a generální ředitel Filip Duchoň navrhl ukončit naši smlouvu dohodou ke konci srpna. Tak se stalo.

A se Swiss Life jste neměl kontrakt mj. na udržení poradenské sítě?

Ne, to bylo s předchozím majitelem.

Čtyři zemští ředitelé, kteří dostali výpověď, se od roku 2017 nijak netajili tím, že by mohli odejít. Jinými slovy o této možnosti věděl Filip Duchoň, Petr Stuchlík a věděl jste o tom také vy.

Neřekl bych, že se vědělo, že by něco takového plánovali, ani nevím, že by něco takového v tu dobu plánovali. Každý zemský ředitel (pokud už mu není třeba 55 nebo 60 let) průběžně zvažuje, co je pro něj nejlepší a má v hlavě nějaký záložní plán pro případ, že se podmínky u jeho „centrály“ nějak zásadně změní. Riziko odchodu tak existuje vždycky. Zemský ředitel je dynamický člověk – dravý, extrémně pracovitý, ambiciózní. Ve Fincentru je to nejvyšší meta. Pak je otázkou, jestli jednoho dne nezačne přemýšlet, kam se posune dál. Finančně poradenský byznys je hrozně těžký, musel jsem lavírovat, abych tyto dravce udržel ve firmě. Potřebují být v pohodě z hlediska vztahů a respektu k jejich práci a osobě a musí před sebou vidět jasnou vizi. Bohužel jakmile bývalí akcionáři vstoupili do jednání o případném prodeji s českým energetickým subjektem (který chtěl do svého produktového portfolia přidat také finanční služby; kromě Swiss Life a tohoto subjektu měla o Fincentrum zájem také italská banka – pozn. aut.), zemští ředitelé si pravděpodobně uvědomili, že vlastně nemají vůbec pod kontrolou, kdo firmu koupí a jak bude vypadat jejich budoucnost.

A se Švýcarem si evidentně nesedli. Kdybych já dělal tak velkou, a tak zásadně vztahovou akvizici v people’s byznysu, pořádně se před koupí podívám na obchodní model. Generálního a obchodního ředitele si zavážu kontraktem a než zaplatím x desítek milionů euro, tak si sednu s klíčovými lidmi, kteří dělají ve firmě byznys a dohodnu se s nimi na společné vizi a nějakém kontraktu alespoň na pět let. K tomu prostě vůbec nedošlo. A pak přišli s tím, že klienti jsou jejich a vy jste naši servismani. Přitom Fincentrum jsme od počátku stavěli na přesně opačné myšlence: byli jsme servisní firmou pro poradce, kteří se starali o své klienty a svůj kmen si při odchodu poradci mohli vzít s sebou.

Měli jste s Petrem Stuchlíkem gentlemanskou dohodu se zemskými řediteli, že z Fincentra neodejdou před prodejem společnosti Swiss Life? Ona by se vám pak firma špatně prodávala.

Já žádnou takovou dohodu neměl. Jak Petr, nevím. Na to by nám zemský ředitel řekl, že to jsou naše zájmy, on má své zájmy a buď najdeme průsečík, abychom mohli vzájemně spolupracovat, anebo odejde. Vztahy ve Fincentru se výrazně zhoršily na přelomu roku 2016/2017, když Petr vyhověl Martinu Karlíčkovi (zemský ředitel), který tehdy hrozil odchodem; říkal, že potřebuje lepší podmínky, aby mohl fungovat, a zvýšil mu výrazně jeho provize. To vyvolalo velmi negativní reakci ostatních zemských ředitelů. Nakonec vznikl New Deal (jednalo se zejména o navýšení provizí podmíněné růstem byznysu pro všechny), aby se situace uklidnila, což se dočasně povedlo, byť vztahy to již úplně nenarovnalo. Tehdy už běžel prodejní proces a hledal se kupec.

Jaké máte ze současné situace po všech těch událostech pocity?

Rozpadu firmy je mi samozřejmě líto. Společnost jsem s Petrem Stuchlíkem spoluzakládal a pro poradenskou síť jsem byl symbol partnerství a poradenství více já než Petr. Petra Stuchlíka respektovali, myslím si ale, že ho neměli moc rádi. Filipa Duchoně ani nerespektovali, ani ho neměli rádi. Nejvíce mě mrzí, že se Petr rozhodl zařadit do tábora lidí, jako byli Karel Čurda či Emanuel Moravec.

A vás měli rádi?

Myslím si, že většina lidí ve firmě mě docela ráda měla.

Ale říká se o vás, že jste občas manažersky selhal.

Fincentrum jsem měl s Petrem plně exekutivně na starosti do začátku roku 2013. Firma měla v té době své nejlepší období a úspěšně se prodala dvěma fondům. Od roku 2013 jsem už exekutivu na starosti neměl a firma buď stagnovala nebo rostla o jednotky procent.

Hodně lidí na trhu bylo překvapených, že Swiss Life chce koupit Fincentrum. Říkali, že poradci jsou jako pytel blech a mohou se kdykoliv rozutéct, což se také stalo. Firemní kultura je v obou firmách přesně opačná. Fincentrum má na trhu nejmírnější smlouvy s poradci a ti si při odchodu berou svůj kmen s sebou. Vědělo se, že zemští ředitelé zvažují odchod z firmy. A tak bych mohla pokračovat. Je tedy otázkou, co společnost Swiss Life vlastně koupila.

Máte pravdu, poradci jsou ve své podstatě pytel blech, jenže když s nimi udržujete dobré vztahy, staráte se o ně a je tam alespoň 70 % až 80 % shoda na strategii, je ten pytel blech neskutečně stabilní byznys, který generuje pěkné peníze. Myslím, že byla velká šance se dohodnout se čtyřmi zemskými řediteli, aby pokračovali dál, protože pokud si někdo myslí, že ti kluci budou vydělávat víc peněz, že budou mít klidnější spaní a méně práce, tak je to přesně naopak. Oni možná vydělají víc – když budou úspěšní – ale ne dříve než za pět let plus.

Ve Fincentru vydělávali opravdu velké peníze. Odejít pro ně nebude mít ještě dlouho, pokud vůbec někdy, ekonomický smysl. Buď si museli být sakra jistí, že uspějí, nebo pro ně prostě bylo zcela nepředstavitelné zůstat nebo oboje. Znám ten byznys. Teď podle mě pojedou rok nebo dva bez výplaty, protože založit v dnešní době firmu takové velikosti je výrazně těžší, než když jsme zakládali Fincentrum. Konkurence je velká. Kvůli všem požadavkům na regulaci musíte mít opravdu robustní aparát – dobrý informační systém, právníky, smlouvy… a všechno musí fungovat. Poradci jsou dneska rozmazlení.

Pomohl jste zemským ředitelům finančně s rozjezdem nové firmy?

Ne.

Mluví se o tom, že jste jim půjčil 200 milionů korun.

Nepůjčil. Ale před několika lety jsem půjčoval peníze Martinu Kovářovi a Pepovi Bittnerovi. Martin Kovář jako první přišel s myšlenkou odkupu byznysu od slabších zemských ředitelů, které už tato práce přestala naplňovat. Byl to vlastně proces vnitřní konsolidace ve Fincentru, a na to logicky centrála nepůjčí, protože nechce, aby nějaké zemské ředitelství bylo výrazně silné. Takže Martin Kovář za mnou přišel, jestli bych mu půjčil peníze. A za nějakou dobu mě o totéž požádal také Josef Bittner. Dnes už jsou obě částky splacené.

A jednalo se o několik milionů korun.

Ano, byly to řádově horní miliony korun. A pak jsem ještě Martinu Kovářovi pomáhal s financováním f.privée. Prostředí multilevelu už ho do značné míry semlelo, a proto chtěl vybudovat vysoce kvalitní poradenský byznys zaměřený na investice. Je to tým postavený na bývalých bankéřích z České spořitelny, z Komerční banky, z ČSOB, z UniCredit Bank… Aby byl schopný je přesvědčit o přechodu do f.privée, musel je oslovit nejen svou osobností a byznysovou vizí, ale také jim poskytnout zázemí na úrovni. Proto jsem mu jednorázově pomohl se zainvestováním do poboček. I když měl Martin všechno psané na sebe, byla to aktivita v rámci Fincentra, z které paradoxně vydělávalo jenom Fincentrum, protože Martin f.privée dotoval ze svého multilevelového byznysu. Když žijete z podílu na správcovských poplatcích, trvá zhruba pět let, než se dostanete na objem aktiv, který vás uživí.

Prohlásil jste, že je pro vás společnost 4fin důležitý distribuční partner. V jakém slova smyslu?

S Martinem Kovářem jsme v dobách Fincentra založili fond kvalifikovaných investorů, který investuje do vína, do whisky, případně do vinic, palírny, vinařství a podobně. Tam je distribuce zásadně důležitá, protože se musíme dostat na takovou úroveň, aby tyto investice měly finančně smysl – a tam ještě nejsme, zatím se provoz v podstatě dotuje. Fond má nyní aktiva přes 100 mil. Kč a klientům za první rok fungování zajistil výnos 12,5 %. A zčásti jde také o spolupráci na úrovni Fair Creditu. Vedle bohatých privátních investorů a vedle banky tvoří poradci doplňující zdroj investic tím, že prodávají fond kvalifikovaných investorů (jiný než ten náš), který poskytuje půjčku Fair Creditu. Ten letos bude mít velmi dobrý rok a vykáže profit přesahující 100 mil. Kč.

Proč jste se rozhodli s Petrem Stuchlíkem Fincentrum prodat? A to hned dvakrát.

Firmu jsme poprvé prodávali po dlouhých dvanácti letech. Důvod? Byl jsem vyhořelý. Práce s lidmi je extrémně náročná. Devět lidí z deseti vám energii berou, a pouze jeden z deseti vám ji dodá. Po těch letech mě to semlelo. A svou roli sehrály i finanční možnosti, chtěl jsem svůj majetek diverzifikovat, nemít peníze pouze na jedné hromádce. Nechtěli jsme s Petrem prodat všechno, ale jen 49 %. Ale každý zájemce chtěl majoritu. Fondy tedy koupily majoritu, část kupní ceny byla odložena a platila se postupně… A pak už firmu nemáte plně pod kontrolou, pak už jsou to čistě jejich rozhodnutí. Uběhlo pět nebo šest let – fondy podobné společnosti většinou kupují na takovou dobu – a poté se rozhodli svoji investici zpeněžit a prodali firmu společnosti Swiss Life (Martin Nejedlý měl při založení Fincentra podíl 74 % a Petr Stuchlík 26 %, po prvním prodeji dvěma fondům v roce 2013 zůstal Martinu Nejedlému majetkový podíl 5 % a Petru Stuchlíkovi 10 % – pozn. aut.).

 Co bude podle vašeho názoru dál s Fincentrem? Příští rok oslaví 20 let existence na trhu.

Podle mého názoru se bude muset kompletně spojit se Swiss Life, aby uhájilo ekonomiku.

To znamená, že značka Fincentrum zanikne?

Ještě na jaře bych si to nemyslel, ale vzhledem k okolnostem je to možné, protože příští rok bude velikost Fincentra podobná jako velikost Swiss Life. I když je Fincentrum známější značka, tak na druhou stranu, když začal být Swiss Life favoritem ve vyjednávání o koupi firmy, jsem se setkal s bývalými vrcholovými manažery českého Swiss Life, abych se zeptal, co můžeme od příchodu Švýcarů očekávat. Řekli mi, že nic, protože si stejně všechno pořád dělali sami, a že jediné, co jim opravdu pomáhalo, bylo jejich jméno. Na to klienti slyšeli – vnímají Švýcarsko jako záruku kvality a jistoty. Proto si myslím, že na českém trhu zůstane už jen značka Swiss Life. Zbývající poradci ve Fincentru z toho asi nebudou úplně happy, protože značku Fincentrum měli rádi.

Děkuji vám za rozhovor.

1 komentář
  1. Drahomír Bokr 1 týdnem

    Swiss Life Select má takovou pověst, jakou má. Filosofie Fincentra byla od SLS naprosto odlišná. Já se vůbec nedivím těm osmi stovkám poradců, že odešli někam, kde svoje vize mohou realizovat lépe. A nedivím se ani těm zemským ředitelům ze stejných důvodů. Akorát SLS si myslí, že je to atentát na ně. Zapomínaji však na jednu zásadní věc. Poradci jsou svobodní OSVČ a v žádném případě nejsou otroci a už vůbec ne otroci SLS.

    2

    0

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Partneři


Chcete zde mít své logo?

nebo

Příhlásit se jménem a heslem

nebo    

Nepamatujete si své heslo?

nebo

Create Account