Američané mají překvapivě nízké vědomosti o úrocích, hypotékách, spořicích plánech i akciových trzích. Zejména v mladší generaci s malými finančními zkušenostmi. Na rozdíl od České republiky však v USA funguje plnohodnotné finanční vzdělávání, které dokonce nařizuje zákon.
{+}

Význam finanční gramotnosti pro život člověka a ekonomiku země je dnes úplně zřejmý. Zákony o zlepšení úrovně vyučování finančních otázek přijal americký Kongres, jakož i parlamenty jiných zemí. Programy podporující finanční gramotnost si osvojila také OECD, která podporuje jejich šíření v členských státech. I u nás (pozn. red. na Slovensku) se rozbíhá výuka středoškoláků. Fungují však tyto programy? Smutná pravda je taková, že ne.

Finanční negramotnost je celosvětový fenomén

Nadace Jump$tart Coalition připravuje od roku 1995 speciální průzkum Jump$tart Survey. Vykonává ho 180 partnerských organizací ve 48 členských státech americké unie. Zaměřuje se na americké středoškoláky a hodnotí jejich vědomosti z finančních otázek. V roce 1997 dosáhli američtí středoškoláci po absolvovaní kurzu v testu finanční gramotnosti průměrného skóre 57,3 %. Toto skóre bylo nedostatečné pro obhájení vědomostí. V roce 2008 však jejich průměrné skóre dosáhlo jen 48,3 % (graf 1). Za jedenáct let obrovského úsilí se tak místo pokroku dosáhlo úpadku. Nadace Jump$tart Coalition konstatovala, že 75 % mladých Američanů je nepřipravených na závažná finanční rozhodnutí.

Graf 1: Skóre v testu Jump$tart dle příjmu rodičů

Graf 1: Skóre v testu Jump$tart dle příjmu rodičů

Finanční funkční negramotnost však zdaleka není pouze americkou záležitostí. Komparativní studie o finanční gramotnosti, kterou v roce 2005 publikovala OECD, ukázala, že je tento fenomén celosvětový. V Koreji zvládli středoškoláci test finanční gramotnosti v průměru jen na 60 %, přičemž procento úspěšnosti klesá rok od roku, podobně jako v USA. V Austrálii zase 67 % dospělých respondentů tvrdilo, že rozumí pojmu složeného úroku. Při praktické ukázce ho však zvládlo pouze 28 %
respondentů. Nejenže jsou lidé finančně negramotní, ale zjevně je to ani moc netrápí. Finanční otázky považují lidé ve většině případů za komplikované a stresující. V Kanadě například respondenti průzkumu uvedli, že návštěva finančního poradce je stresuje více než návštěva zubaře. „Řešením“ je šťastná nevědomost nebo odkládání finančních rozhodnutí na neurčito.

Kde hledat chybu?

Obrovské úsilí vložené do finančního vzdělávání se nějak míjí účinkem. Možná je třeba vyžádat si oddechový čas a zamyslet se nad tím, co děláme špatně a co bychom měli změnit. Zajímavé poznatky přinesly dosavadní průzkumy finanční gramotnosti v USA. Dají se shrnout do dvou bodů:

  • Lidé dělají chyby, neboť si myslí, že jsou ve finančních záležitostech zběhlejší, než ve skutečnosti jsou.
  • Začínat s finančním vzděláváním na středních školách je fajn, ale nemá to velký efekt. Studenti si teoretické vědomosti zapamatují jen málo, protože jim chybějí praktické zkušenosti.

Sebevědomí je matkou špatných rozhodnutí

Finanční chování člověka v podstatné míře závisí na tom, co si myslí, že umí. Vstupuje zde do hry dobře známá odchylka od racionálního chování nazývaná nadměrná sebedůvěra. Nadměrná sebedůvěra je kognitivní odchylka od racionality, která se projevuje jako neodůvodněná víra ve vlastní poznatky, intuici a úsudky. K charakteristickým rysům nadměrné sebedůvěry patří (a) přeceňování pravděpodobnosti příjemných událostí a podceňování pravděpodobnosti těch nepříjemných, (b) špatné vyhodnocení pravděpodobnosti a (c) neobjektivní posuzování výsledků investování. Když investice vycházejí dobře, je to hlavně zásluhou skvělých analytických schopností investora. Když vycházejí špatně, jsou na vině všeobecná selhání trhu, ekonomická recese nebo nevhodné rady finančního poradce – zkrátka externí síly, které investor nemohl ovlivnit. Mezi typické oběti nadměrné sebedůvěry patří zejména muži a vzdělaní lidé. Tato vlastnost způsobuje, že lidé se směle vrhají do činností, o kterých skoro nic nevědí.

Nadměrnou sebedůvěru a její nešťastné následky na finanční chování identifikoval i průzkum nadace pro vzdělávání investorů FINRA. Respondenti průzkumu měli nejprve ohodnotit svou schopnost spravovat rodinné finance (graf 2). Téměř 70 % ji označilo za vynikající, resp. velmi dobrou. Pro finanční produkty je charakteristické užívání číselných hodnocení. Úroky z půjček, výše inflace, výnosy z investic či splátky hypoték, to vše se popisuje čísly, která je třeba nejen znát, ale i najít mezi nimi logické souvislosti. Zvládání finančních otázek proto vyžaduje alespoň elementární matematické schopnosti. Respondenti průzkumu FINRA měli ohodnotit svoje finanční vědomosti a též své matematické schopnosti. Nadměrná sebedůvěra se projevila úplně jasně. Za vynikající nebo velmi dobré označilo své finanční vědomosti 39 % a matematické schopnosti až 64 % Američanů (graf 2).

Graf 2: Sebehodnocení finančních vědomostí v %

Graf 2: Sebehodnocení finančních vědomostí v %

Aby se porovnaly deklarované a skutečné finanční vědomosti, bylo respondentům předloženo několik jednoduchých finančních otázek (viz box). Američané zvládli poměrně dobře otázky o úrocích, inflaci a hypotékách, zatímco otázky o dluhopisech a akciích již byly relativně těžší (graf 3). Bohužel, málo respondentů prokázalo schopnost kombinovat své ekonomické znalosti. Zatímco například jednotlivé otázky o inflaci a úrocích zvládlo přes 60 % respondentů, obě dvě otázky současně správně zodpovědělo už 46v%. A celý test pěti otázek zvládlo jen 10 % lidí. Řadoví Američané mají v ekonomických a finančních problémech slušně řečeno „hokej“.

Graf 3: Odpovědi na finanční otázky v %

Graf 3: Odpovědi na finanční otázky v %

Smutně dopadl test pro nadměrnou sebedůvěru. Jen polovina lidí, kteří si za vědomosti z matematiky udělili nejvyšší hodnocení, dokázala správně zodpovědět obě otázky o úrocích a inflaci. Velmi podobně dopadlo srovnání pociťovaných a skutečných finančních vědomostí. Například na otázku č. 5 o diverzifikaci investic do akcií odpověděla nesprávně čtvrtina těch lidí, kteří vlastní finanční vědomosti hodnotili jako vynikající nebo velmi dobré.

Co se týká deklarovaných schopností spravovat rodinné peníze a skutečného finančního chování, byly výsledky ještě horší. Respondenti průzkumu se měli vyjádřit k tomu, jak dokážou řídit své každodenní finanční záležitosti, například správu běžného účtu, sledování pohybů na kreditní kartě apod. V tomto směru označila své schopnosti za vynikající polovina Američanů. Čtvrtina z těchto finančních géniů však přiznala, že na kreditní kartě přečerpává účet nebo se opožďuje se splácením úvěru, tj. vykonává ty nejdražší finanční operace v rodinném rozpočtu. Z lidí, kteří své finanční znalosti označili za velmi dobré, se k uvedeným činnostem přiznalo až 40 % respondentů.

Mladost – rozpustilost?

Z průzkumu vysvitl ještě jeden zajímavý fakt: Starší lidé dokázali správně zodpovědět více otázek než mladší. Například na otázku o inflaci správně odpovědělo 43 % lidí do 30 let, ale 70 % nad 30 let. Pochopení vlivu inflace na hodnotu peněz si zřejmě vyžaduje více než logické uvažování osobní zkušenost. Když se jednoduše člověk střetne s tím, že jeho peníze mají dnes menší hodnotu než před deseti lety, pochopí princip inflace na vlastní kůži.

Tento závěr podporují i údaje o deklarovaných finančních vědomostech a skutečném finančním chování. Mladí lidé si sice dávali vysoké hodnocení za finanční vědomosti, ale skutečné finanční chování tomu neodpovídalo. Například tři čtvrtiny lidí nad 60 let vždy splatí úvěr na kreditní kartě v plné výši, ale pouze 11 % z nich zaplatí minimální částku úvěru, resp. platí sankční poplatek za pozdní splátku. Hotovost si z kreditky vybírá pouze 5 % a za přečerpání účtu platí pouhá 2 % lidí v této věkové skupině. Mladí lidé jsou v těchto případech bezstarostnější. Ve věkové skupině 18 až 29 let jich 14 % přečerpává limit na kartě, 41 % platí jen minimální splátku a 23 % platí úvěr opožděně. Je možné, že mladí mají méně peněz než staří, a proto jim to hůře vychází, ale je rovněž pravděpodobné, že svůj rodinný rozpočet jednoduše nedokážou správně vybilancovat. Navíc si na zvýšení příjmu vybírají ty služby, které vyjdou nejdráže. Až osobní zkušenost s rostoucími dluhy, sankcemi a exekutory je naučí rozpoznávat, které finanční služby se vyplatí a které ne.

Tento názor potvrzují i některá zjištění průzkumu Jump$tart Survey. V roku 2008 se průzkum poprvé konal nejen na vzorku středoškoláků, ale i vysokoškoláků. I když byl věkový rozdíl mezi středoškoláky a vysokoškoláky pouze několik let, rozdíly ve finanční gramotnosti byly propastné. Středoškoláci udělali test v průměru na 48,3 %, kdežto vysokoškoláci na 62,2 %. Vysoký rozdíl velmi pravděpodobně neměly na svědomí teoretické vědomosti ze školy, ale praktické zkušenosti ze života. Mnoho vysokoškoláků už mělo vlastní kreditní karty, půjčky na auta nebo hypotéky. Tento názor ostatně potvrzují údaje za středoškoláky: Ti, kteří pocházeli z bohatších rodin (a pravděpodobně disponovali vlastními penězi), vykazovali podstatně vyšší skóre než děti z chudých rodin (graf 1).

Jak dále?

Co vyplývá z hodnocení studií o finanční gramotnosti? Učit děti zacházet s penězi od střední školy je asi správné, ale nemůžeme od toho mnoho očekávat. Zacházení s penězi není něco, co se dá nastudovat teoreticky. Tak jako se nikdo nestal milostným dobyvatelem jen na základě studia pamětí pana Casanovy. Máme tedy zanevřít na vzdělávání mládeže a počkat až na vysokou školu? Asi ne, protože ne každý středoškolák jde na vysokou školu. Zřejmě si však nemůžeme od středoškolského finančního vzdělávání slibovat více, než dokáže žákům skutečně dát. Možná bychom měli více úsilí věnovat popularizaci finančních otázek a vzdělávání dospělých.

Co se týká nadměrné sebedůvěry, jde o psychologický sklon, který se dá korigovat jen velmi obtížně. Pokud je někdo dospělý a svéprávný, těžko mu můžeme zabránit ve vykonávání špatných finančních rozhodnutí. Určité možnosti však existují. Jednou z nich je zpřístupnit některé zvlášť nebezpečné finanční produkty pouze těm zákazníkům, kteří projdou vědomostním testem. Zdali však by s tím souhlasily banky, pojišťovny a jiné finanční společnosti, o tom můžeme mít důvodné pochybnosti.


RÁMEČEK

Finanční otázky v průzkumu FINRA

  1. Představte si, že máte na spořicím účtu 100 dolarů a roční úroková míra je 2 %. Po pěti letech budete mít na účtu: (a) více než 102 dolarů, (b) přesně 102 dolarů, (c) méně než 102 dolarů.
  2. Představte si, že úroková míra na vašem spořicím účtu je 1 % a inflace představuje 2 %. Jakou kupní sílu budou mít vaše peníze po 1 roce: (a) vyšší než dnes, (b) stejnou, (c) nižší než dnes.
  3. Když se úroková míra zvýší, co se obvykle stane s cenami dluhopisů: (a) stoupnou, (b) klesnou, (c) nezmění se?
  4. Měsíční splátky jsou při 15leté hypotéce obvykle vyšší než při 30leté hypotéce. Celkový zaplacený úrok během trvání hypotéky bude při 15leté hypotéce nižší. Toto tvrzení je: (a) pravdivé, (b) nepravdivé?
  5. Koupě jedné akcie přináší bezpečnější výnos než koupě podílů v akciovém fondu. Toto tvrzení je: (a) pravdivé, (b) nepravdivé?

Zdroj: Vladimír Baláž: Vzdělávání nefunguje. FOND SHOP, 12/2011.

0 komentářů

Napsat komentář

Partneři


Chcete zde mít své logo?

nebo

Příhlásit se jménem a heslem

nebo    

Nepamatujete si své heslo?

nebo

Create Account