Jedna z nejzajímavějších diskusí se v rámci konference FINfest Online uskutečnila na téma pojištění dlouhodobé péče. Před deseti lety byl podobný produkt komerčně neúspěšný, teď budou mít klienti podstatně více možností jeho využití – koupit si péči doma i v různých typech sociálních zařízeních nejen pro sebe, ale i pro své rodiče a prarodiče. Kolik lidí se setkalo, ať už osobně nebo zprostředkovaně, s nesoběstačností svého blízkého? Využije pojištění dlouhodobé péče tento silný příběh?

Zvukový záznam prezentace ve formátu MP3 si můžete stáhnout zde. Pokud chcete být informováni o všech podcastech, které vydáváme, přihlaste si odběr ve vaší aplikaci, nebo ve službách Spotify, Google PodcastPocket Casts.

Z obsahu videa

„Určitě je to důležitý segment, protože dlouhodobá péče stojí poměrně dost peněz, ať už to jsou hospice, domovy seniorů a jiná sociální zařízení. Ten produkt je rozhodně zajímavý,“ konstatoval úvodem diskuse Pavel Krejčík.

Mozková mrtvice otce, starost o babičku i o maminku – Petr Koblížek zná dlouhodobou péči o blízké včetně jejich nesoběstačnosti již od svých sedmadvaceti let. „Předpokládám, že tyto produkty se do budoucna stanou běžnou součástí našeho života. Potenciál je veliký,“ poukázal na svou vlastní zkušenost a doplnil, že před deseti lety měly tento produkt v nabídce dvě nebo tři pojišťovny, ale bez potřebné propagace a podpory nemělo toto pojištění šanci na úspěch. Stejně tak nabídka služeb v sociální oblasti byla mnohem menší než dnes.

Jaké nezbytně nutné penzum podmínek musí být naplněno, aby příští pokus o produktové uchopení pojištění dlouhodobé péče byl win-win pro pojišťovny, zapadl do příběhu finančního poradenství, a zároveň na toto pojištění budou slyšet klienti a ve finále se kruh propojí? dotázal se na konferenci svých hostů moderátor Vladimír Bezděk.

„Napadají mě tři oblasti,“ nastínil za distributory Pavel Krejčík. „Produkt musí být srozumitelný a s minimem výluk, musí mít silný příběh, který se prodá kampaní a poradci se příběh naučí komunikovat. Péči znají a budou ji chtít řešit ti, kteří ji osobně nebo zprostředkovaně zažili, a to je téměř každý a téměř každého to čeká. Zároveň musí být produkt na straně distribuce dobře zaplacen, aby nedopadl jako druhý pilíř důchodového pojištění. Byl to v zásadě dobrý produkt a dobře nastavený, ale zavedl se bez širšího politického souhlasu, bylo to špatně prodané lidem a ještě byl produkt velmi špatně zaplacený, to znamená, že ho neprotlačila ani distribuce.“

Josef Lukášek upozornil na další důležitý aspekt: „Produkt dlouhodobé péče musí naplňovat očekávání nejen klientů, ale i subjektů, které sociální služby nabízejí. Nemůže být postaven tak, že bude chtít nabízet peníze, ale přitom bude na trhu poptávka po garanci služeb. Nebo naopak bude nabízet garanci služeb, ale na trhu bude poptávka po tom, aby byly k dispozici peníze. Důležitá je také propagace a kdyby se k tomu přidala vláda, respektive veřejnost (ať už soukromá či státní), tak je to jedině dobře.“

Jaká je z pohledu klienta únosná cena v podobě měsíčního pojistného za produkt orientovaný na dlouhodobou péči? Jak férově a jakým provizním modelem zaplatit distribuci? položil řečníkům další otázku Vladimír Bezděk.

„Jiná situace bude pro Prahu nebo Brno a jiná situace bude pro zbytek republiky,“ avizoval Pavel Krejčík. „Je to o příjmech. Ale dokáži si představit, že průměrně vydělávající člověk bude schopen na tento produkt měsíčně platit 500 korun až 1000 korun. A odměny distribuce? Průběžně placená provize je férovější. Když někdo udělá službu špatně, dostane zaplaceno jenom část. Celková výše provize je k diskusi. Majetkové pojištění se pohybuje kolem 20 % ročního pojistného, životní 20 % až 30 % ročně v rámci průběžně placené provize.“

Josef Lukášek se zmínil o tom, že by pojištění dlouhodobé péče velmi pomohla možnost dodávat peníze do tohoto produktu nejen od pojištěné osoby, ale také od zaměstnavatele nebo z další třetí „kapsy“. „Možná by stát mohl umožnit daňovou výhodu nebo poskytovat finanční příspěvek, ale zaměstnavatel je velmi dobrý zdroj potenciálních peněz, které mohou do produktu plynout a mohou zvednout průměrné pojistné,“ zamyslel se nad dalšími variantami.

„Myslím si, že je důležité se na toto téma se státem bavit,“ podotkl Pavel Krejčík. „Aktuálně politici plánují, že z životního pojištění vezmou možnost daňových odpočtů a celé je přesunou na penzijní spoření. Položme si otázku: kolik lidí si dneska v penzijku spoří 3000 korun měsíčně, aby odpočty maximálně využívali? A teď to má být 5000 korun a jenom v penzi? Je dobře, že stát myslí na spoření, ale už nebere v potaz možnosti jiných produktů. Místo toho, aby si lidé spořili 4000 korun měsíčně na penzi kvůli optimalizaci daňových odpočtů, mohli by 2000 korun měsíčně spořit a další 2000 korun měsíčně platit na produkt dlouhodobé péče a pokud by stát produkt podpořil, mohli by i tady mít úlevu na daních.“

Vladimír Bezděk je jedním z těch, kdo se na úrovni České asociace pojišťoven zabývá problematikou právě dlouhodobé péče. K jakým závěrům v pracovní skupině dospěli? „Na možnostech tohoto typu pojištění jsme začali pracovat v září loňského roku, průzkumy jsme dokončili v červnu letošního roku. V kostce lze závěry shrnout následovně: V celé oblasti pojištění dlouhodobé péče jednoznačně vnímáme potenciál, a to jak pro pojišťovny, tak pro klienty. O produkt tohoto typu je zájem a dokonce z průzkumů vychází s velikým odstupem na prvním místě. Otázka dlouhodobé péče je osaměle jedoucí a vedoucí jezdec v pelotonu, pak dlouho nic a pak následuje shluk dalších potencionálních produktů. Takto to vnímá veřejnost.“

A jaké rysy by měl tento produkt nejlépe naplnit? „Dívali jsme se i na to, jak funguje v zemích okolo nás,“ poznamenal Bezděk. „Přišli jsme s doporučeními –  a některá tady již zazněla – produkt musí být velmi jednoduchý a transparentní (prakticky žádné výjimky). Cenová citlivost se pohybuje v pásmu 500 Kč až 1000 Kč měsíčně, ale kolem každého průměru je distribuce hodnot, takže to neznamená, že by na trhu nebyl prostor pro široko spektrálně pojatý produkt s pojištěním za dva, tři tisíce korun měsíčně. Dále doporučujeme do množiny subjektů na bázi produktů pracovat se zaměstnavateli, kteří mohou být jedním z dalších zdrojů financujícím produkt, a tím pádem zvyšovat míru krytí. Je to v jejich ekonomickém zájmu, protože jsou nejčastěji postiženi tím, že jim odcházejí pracovníci na vrcholu ekonomické aktivity ve věku 30 až 50 let, protože musí řešit nesoběstačnost rodičů nebo prarodičů a na půl roku, na rok nebo i déle přerušit svou pracovní kariéru a postarat se o svého blízkého. Také doporučujeme, aby stát zvážil, zda by příspěvek zaměstnavatele mohl být daňově odečitatelný.“

Kdyby měl z produktu vypíchnut jediný rys, byla by to generační neboli rodinná solidarita – je nutné postavit produkt tak, aby kryl riziko nesoběstačnosti nejen pojištěné osoby, ale také jeho nejbližších rodinných příslušníků. „Tohle je velmi unikátní rys produktu a může pomoct i ve stavbě příběhu. Lidé ve vysokém procentu – což také vyplynulo z průzkumu – považují za svou povinnost se o rodinné příslušníky postarat a nechtějí tuto pomoc (ekonomicky řečeno) outsourcovat, tedy odvézt svého blízkého do několik desítek kilometrů vzdáleného zařízení poskytujícího potřebnou péči. Chtějí péči o prarodiče, o tátu a o mámu zvládnout doma. Ale o péči v domácím prostředí se lze podělit. A když v rodině budou dostupné finanční zdroje, například z tohoto produktu, mohou si pak třeba čtyřikrát týdně na tři hodiny zaplatit terénní péči. Dotyčný si uleví od některých starostí, nebo na jeden, dva dny v týdnu bude dál chodit do práce  a neztratí kontakt se svým oborem a zaměstnavatelem a současně se dobře postará o potřebného v rodině. Produkt rozhodně neříká, aby se nesoběstačný člen rodiny přesunul z domácností jenom do ústavů, ale primárně počítá s tím, že péče může být i nadále poskytovaná doma. A tam, kde to nejde, se budou hledat další varianty a řešení.“

V průzkumech se také ukázala významná potřeba informační asistence – když v domácnosti nastane pojistná událost, aby produkt nejen dokázal lidem poskytnout informace, kde žádat o podporu, případně za rodinu vyřídil formality na úřadech, ale aby, pokud si to bude pojištěný přát, převzal řešení případu, rodinu systémem aktivně provedl a v rámci dostupných možností státních a soukromých služeb zjistil v daném místě a čase vhodné řešení.“

Vladimír Bezděk také upozornil, že tato iniciativa pojišťoven nezasahuje do veřejného státního prostoru. „Pojišťovny v žádném případě nechtějí, ani otevřeně ani skrytě, částečně privatizovat prostor, který je pojímán jako státní nebo veřejný.“

Josef Lukášek

Člen představenstva a ředitel produktového vývoje a pricingu, Allianz pojišťovna

Josef Lukášek vystudoval MFF UK, obor finanční a pojistné matematiky. Již dvacet let se pohybuje na českém pojistném a penzijním trhu a v roce 2001 zakotvil v Allianz pojišťovně. Od roku 2002 je také předsedou dozorčí rady Allianz penzijní společnosti.

Jeho pracovní kariéra začala v úseku pojistné matematiky, kde prošel mnoha posty a zůstal jí věrný dodnes. Jako člen vedení Allianz je zodpovědný právě za tento resort. Na trhu je znám i svými aktivitami v oblasti Solvency II.

Ve volném čase se věnuje rodině, cestování a rekreačnímu sportu.

Petr Koblížek

Gestor sekce distribuce a pojištění osob, Česká asociace pojišťoven

Je absolventem Národohospodářské fakulty VŠE v Praze, obor Bankovnictví a pojišťovnictví. Svoji karieru započal ihned po revoluci v roce 1990 v Československé státní pojišťovně a po otevření pojistného trhu pro zahraniční subjekty stál u zrodu pojišťovny Allianz, kde působil v různých pozicích od manažerských provozních až po ředitele obchodní sítě až do roku 2003. Vyprofiloval se jako odborník v oblasti externí distribuce pojistných produktů. Své zkušenosti pak zúročil ve vedoucích pozicích pojišťoven ING, AEGON a poté jako zakladatel českého zastoupení Union poisťovně v České republice. V současné době působí jako garant sekce pojištění osob a distribuce a člen odborné komise pro produkty pojištění dlouhodobé péče v České asociaci pojišťoven.

Pavel Krejčík

Pojistný analytik Partners

Pavel Krejčík se jako pojistný analytik věnuje analýzám pojistných produktů, komunikaci s pojišťovnami a vyjednání podmínek pro klienty Partners. Zároveň jedná s poradci, školí je a pomáhá s řešením nestandardních situací.

Pavel Krejčík (*1984) je pojistným analytikem ve společnosti Partners, na této pozici působí od roku 2013.

Pavel Krejčík je absoloventem Mendelovy university v Brně, fakulty Provozně ekonomické, kde studoval obor Finance. Je držitelem titulu €FATM (European Financial Advisor). Do Partners přišel v roce 2008 jako finanční poradce.

Pavel Krejčík rád sportuje, rekreačně zahraje badminton. Vyhledává kvalitní kuchyni, četbu a televizní seriály. Odpočívá při jízdě na motorce.

Vladimír Bezděk

Insurance Business Consultant ve společnosti EY

Vladimír Bezděk svoji pracovní dráhu zahájil v roce 1997 v České národní bance (ČNB). Za více než devět let působení v ČNB prošel několika útvary a pozicemi. Nejprve v Institutu ekonomie a poté se zabýval v Měnové sekci analýzou fiskální politiky.

Od roku 2001 působil jako poradce člena Bankovní rady. Na podzim 2003 přešel do Samostatného odboru ekonomického výzkumu, kde koordinoval výzkum fiskální politiky a současně působil jako jeden z poradců Bankovní rady. Od července 2004 do června 2005 byl dočasně uvolněn na Úřad vlády ČR a byl vládou ČR jmenován koordinátorem přípravy podkladů pro rozhodnutí o důchodové reformě.

Po návratu do ČNB na pozici koordinátora fiskálního výzkumu a poradce Bankovní rady přibral od října 2005 k těmto aktivitám i vedení referátu finanční stability.

V letech 2007–2010 působil jako generální ředitel a předseda představenstva v AEGON Česká republika. V roce 2010 se stal šéfem Generali na Slovensku. Od léta 2013 byl generálním ředitelem a předsedou představenstva Penzijní společnosti České pojišťovny. Od začátku roku 2014 je zároveň prezidentem Asociace penzijních společností.

1. června 2015 opustil křeslo generálního ředitele Penzijní společnosti České pojišťovny a byl jmenován generálním ředitelem ČSOB Pojišťovny, kde vystřídal Jeroena van Leeuwena. 31. října 2018 se pak po dohodě s vedením Skupiny ČSOB rozhodl na pozici generálního ředitele rezignovat.

Nyní od srpna 2019 spolupracuje se společností EY v oblasti pojišťovnictví a penzí.

Vladimír Bezděk se narodil v roce 1977, vystudoval VŠE v Praze a ekonomii na University of Manchester. Je ženatý, má čtyři děti.

Prezentace proběhla dne 15. 7. 2020 a je součástí FINfest.online.

FINfest.online

0 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Partneři


Chcete zde mít své logo?

nebo

Příhlásit se jménem a heslem

nebo    

Nepamatujete si své heslo?

nebo

Create Account