Stát potřebuje šetřit. Snaží se proto co nejvíce proškrtat svoje výdaje. A příspěvky, které směřují od státu do stavebních spořitelen jsou, svojí výší – zhruba 14 miliard korun – a také svojí podstatou, velmi zajímavým cílem úsporných opatření. Mají spořitelny šanci tento atak přežít?
{+}
Co se bude škrtat?
Je to samozřejmě velmi předčasné, ale ve hře je dvoje škrtání:
1) snížení státní podpory,
a) plošné snížení formou nepravé retroaktivity
b) zrušení příspěvku u vkladů, které nejsou použity pro bytové potřeby
2) zrušení daňové výjimky na úroky ze stavebního spoření; a možná stát přijde i na možnost zrušit odpočet úroků z hypoték a stavebních úvěrů ze základu daně.
Kolik z toho bude nakonec realizováno, je otázka. Osobně si myslím, že se stát nemusí bát žádného z výše uvedených škrtů.
1a)
Nepravá retroaktivita znamená, že se škrty budou týkat sice i platných smluv, ale budou aplikovány jen pro budoucí výplaty příspěvků. Pokud by stát opravdu hodně spěchal, pak až od příštího roku.
Bude to problém, ale takto pojatá retroaktivita by mohla a měla u Ústavního soudu projít.
Jiná věc by byla, kdyby nikdo nepodal podnět k Ústavnímu soudu a soudil by se se státem. Nemyslím, že by to mohli udělat klienti, ti nemají se státem žádnou smlouvu. Mají smlouvy se stavební spořitelnou. Klienti by tedy museli žalovat spořitelny a teprve následně spořitelny stát. Ale nakonec by stejně rozhodl Ústavní soud.
1b)
Toto řešení bych považoval za správné v každém případě. Kdo si nebude brát úvěr na bytové potřeby, nedostane státní podporu. Aby se dokladovalo použití naspořených prostředků pro bytové potřeby, považuji za poněkud složité. Spořitelnám by vzrostly náklady. Nicméně technicky možné by to jistě bylo.
2)
To je nejsnadnější a zcela bezproblémové řešení. Jenže by nic přineslo.
Někde jsem četl odhad ve výši 2 mld. Kč. Jenže to je 15 % ze 14 mld. Kč. To by ale bylo zdanění státního příspěvku, ne úroků. I když i to je logické, sociální dávka to není.
Zdanění úroků by zdaleka tolik nepřineslo.
Podle Asociace stavebních spořitelen je současný roční nárůst naspořené částky jen asi 10 mld. Kč. Z toho 2 % tvoří úroky a z nich ještě 15 % je teprve daň. Pokud dobře počítám, pak jde o 30 mil. Kč.
Zrušení možnosti odpočtu úroků by mohlo být zajímavější.
Jen pro orientaci, při 100 mld. úvěrů jde o úroky ve výši cca 5 mld. Kč a z toho daň ve výší 3/4 mld. Kč.
Tato částka se zhruba půjčuje každý rok. K tomu je nutno uvažovat dobu splácení okolo 20ti let. Celkem tak byl půjčen již téměř 1 bil. Kč. Tady by se jednalo ročně o miliardy.
Co za to?
Stát by měl současně rozšířit možnosti poskytování úvěrů z tzv. stavebního spoření.
Úvěr na studijní potřeby by se měl znovu projednat. Argument, že jde o podporu bohatých, považuji za nesmyslnou a účelovou konstrukci. Ostatně nejvíc úspor je v krajích, která jsou tzv. nejchudší. A také platí: „Spoří celá rodina“. A v souvislosti se školným by to rozšíření bylo opravdu logické.
Možná by stálo za úvahu i rozšíření definice bytových potřeb. Za prvé jsou v tom spořitelny trochu nejednotné, za druhé je i dosavadní definice konfliktní. Viz třeba samostatně stojící spotřebiče a spotřebiče zabudované do kuchyňské linky. A proč by tam nemohly patřit i televize nebo počítače? Bytový textil atp. Patří přece do normální domácnosti.Je to jejich běžné standardní vybavení. U PC je již to dokonce nutnost.
Spořitelny by se musely změnit
Snížení státní podpory by znamenalo pokles výhodnosti tohoto druhu spoření. Výrazně výhodnější budou některé termínované vklady a dokonce i nejlepší spořící účty by byly novému stavebku velkou konkurencí.
Spořitelny by musely zvednout úroky. A to jak na spoření, tak i u úvěrů.
2 % z úspor při úvazku na 6 let je směšně málo. A stejně tak je i nízké úročení úvěrů. I když je třeba počítat s konkurencí hypoték.
Při předpokládaném úbytku spoření, by právě vyšší úroky z úvěrů mohly nahradit propad příjmů a tím zajistit smysl a účel stavebního spoření.
V souvislosti s výše uvedenými možnostmi bude, alespoň pro mě, výsledný návrh státu jasnou zprávou o jeho chování. Zda chce být jen zlatokop nebo zda se bude snažit i něco dát.
Autor: POJISTENEC.CZ
V článku je mnoho nepřesností, chybných výpočtů – tak třeba efekt ze zdanění úroků není autorem vypočtených (?) 30 mil., ale 52x více – přes 1,5 mld. Nebo jen nechápu, proč autor počítá úroky jen z navýšené částky ve spořitelnách za rok a ne z celkové sumy (415 mld.) :-)
Ve všech propočtech (i z dílny ministerstva financí) mi dost chybí zachycení efektu, že změnou podmínek dojde ke snížení počtu střadatelů – proč jinak pan Janota i Kalousek předpokládají, že snížením SP o polovinu ušetří v roce 2012 polovinu prostředků? Podle mě ušetří tak 70-80 procent.