Ekonomiku pojištění odpovědnosti za škody čekají problémy

Z hlediska ekonomiky produktu je důležité zmínit, že na začátku padesátých let minulého století pojistné za pojištění odpovědnosti z provozu osobního automobilu bylo právní normou stanoveno na 720 korun. P o měnové reformě v roce 1953 přepočtem 1:5 to bylo 144 korun, a tato sazba platila ještě v roce 1992. P o listopadu 1989, kdy se otevřela ekonomika se všemi pozitivními i negativními důsledky, se situace v pojištění motorových vozidel prudce zhoršila. Tehdejší monopolní provozovatel Česká pojišťovna přicházel do miliardových ztrát, a tak cenovým šokem v roce 1993 upravil sazby pojistného za havarijní pojištění. U povinného ručení byl však vývoj jiný. Přestože v roce 1992 sazba 144 korun již nestačila pokrýt ani správní náklady tohoto odpovědnostního pojištění, Ministerstvo financí, pod které spadala pravomoc měnit sazby pojistného za zákonné pojištění, zvolilo místo úpravy cenovým šokem cestu postupného narovnávání těžce deformovaného tarifu. Tento postup však nepostačitelnost principiálně neřešil a pojištění zůstávalo nadále ztrátové. Každoroční nárůst pojistného dokonce ovlivnil celostátní únorový index inflace (pojistné se platilo do konce února), což svědčí o faktu, že problém nebyl v žádném případě triviální.

Povinné pojištění

Proces postupných úprav tarifu byl ukončen na přelomu nového milénia, kdy došlo k zásadní změně v podobě tohoto pojištění. Od roku 2000 se ze zákonného změnilo v pojištění povinné, a to znamenalo opuštění monopolu jediného pojistitele a vytvoření konkurenčního prostředí pro vybrané licencované pojišťovny. Nutno poznamenat, že na tuto změnu byl vyvíjen jistý tlak ze strany EU v rámci harmonizace legislativního rámce do integračního celku přijímaných nových členských států. Předchozí zákonná forma pojištění nebyla považována za dostatečně tržně konformní.

Cenová válka

Nicméně ani po tomto historickém mezníku čeští zákonodárci nepovažovali za vhodné, aby se tarif pojistného za povinné pojištění upravil v rámci tržní spontaneity, a stanovili tříletý cenový koridor, ve kterém se sazba pojistného licencovaných pojišťoven mohla pohybovat. Po skončení tříleté regulace však pojišťovny možnosti upravit tarif podle principu ekvivalence stejně v silně konkurenčním prostředí nevyužily. Na přelomu první dekády se pak toto pojištění stalo předmětem ostré cenové války, které dovedla obecně pozitivní prvek tržní konkurence až do negativní fáze. Což je s podivem o to více, že v průběhu dekády došlo k některým na pojistitelích nezávislým opatřením, která ve svých důsledcích působila na zvýšení škodního průběhu pojištění. Za všechny vzpomeňme čtyřnásobné zvýšení položek odškodňujících bolestné a ztížení společenského uplatnění u zranění při dopravních úrazech a také významné zvýšení odškodnění pozůstalých po obětech dopravních nehod.

Lobbistické požadavky

Tarif pojistného za pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel se tedy v současnosti nachází ve stavu, který ovlivnily předchozí deformace a v poslední době cenová válka, a je tedy již z těchto důvodů nezbytné sazby pojistného narovnat. A aby toho nebylo málo, objevují se nové skutečnosti, které mohou mít pro ekonomiku tohoto pojištění do budoucna možná i fatální důsledky. Již realitou je prosazení lobbistického požadavku na financování nákladů zásahů Hasičského záchranného sboru ČR u dopravních nehod a odvod 3 % z inkasovaného pojistného z tohoto pojištění ve prospěch Fondu zábrany škod pro HZS a jednotky sborů dobrovolných hasičů obcí, eventuálně další prevenci. Zařazení příslušného ustanovení do zákona o pojišťovnictví bylo diskutováno v Poslanecké sněmovně ne právě nejkompetentněji.

Finanční negramotnost politiků

Problematika pojišťovnictví je nepochybně velmi složitá, nicméně některé v médiích uveřejněné názory naznačují, že problém adekvátní finanční gramotnosti postihuje i patra vysoké politiky. Poslanci v debatě poukazovali na vysoké zisky pojišťoven velmi přímočaře – rozdílem mezi inkasovaným pojistným a výplatami pojistných plnění v běžném roce. Přestože stejnou chybu udělal Nejvyšší kontrolní úřad ve druhé polovině devadesátých let při kontrolní akci v České pojišťovně, v realitě takto dedukovat výši zisku u tohoto produktu zkrátka nelze, tak jednoduše bohužel pojišťovnictví nefunguje. Pro pojistný byznys je charakteristické závažné časové zpoždění nároků poškozených oproti pojistnému, jež bylo pojišťovnami vybráno v běžném roce, ve kterém došlo k pojistné události. Jedná se především o zpoždění nákladů na odškodnění trvalých následků tělesného poškození, výplatu nadále ucházejících výdělků (tzv. rent) apod., které v současnosti progresivně rostou a dle mého názoru se v relativně krátké době projeví v hospodaření pojišťoven do té míry, že mohou zatím na první pohled pozitivně se jevící rozdíl zcela obrátit.

Negativní dopad NOZ

Asi nejzávažnější důsledky pro ekonomiku pojištění v příštím roce bude mít v tomto ohledu negativní vliv nového občanského zákoníku, který bude znamenat vnesení vysoké míry subjektivity do odškodňování z titulu pojištění odpovědnosti za škody. Zásadní proměnou projde především přístup, jak se bude nově určovat výše náhrady a komu bude tato náhrada náležet. Problém bude zřejmě s obtížně kvantifikovatelnými nefinančními újmami a pojmy typu zásada slušnosti, duševní útrapy, ztráta radosti atd., jež budou muset nejprve projít v tomto ohledu asi náročnými soudními procesy a precedenty. Platí to obecně pro všechny odpovědnostní produkty. Největší dopad to ovšem bude mít na odškodňování právě z titulu odpovědnosti za škody způsobené provozem motorového vozidla. Odborníci v tomto kontextu dokonce hovoří o možném nárůstu v řádu miliard Kč.

Potřeba funkčního pojištění

Pojišťovny vědomé si výše popsaných faktorů tak v tomto duchu přistupují ke zvyšování tarifů pojistného pro produkt povinného učení pro rok 2014 a přes evidentní opatrnost v tomto počínání sklízejí kritiku nejen od klientů. Přitom především klienti, ale nejen oni, by měli mít eminentní zájem na tom, aby pojištění jako nástroj eliminace důsledků nahodilosti dobře fungovalo. To je ovšem možné pouze tehdy, že bude platit princip ekvivalence, tedy že pojišťovny budou mít možnost si ze svých příjmů vytvořit dostatečný prostor pro reálnou výplatu pojistných plnění podle spravedlivých nároků pojištěných.

Zdroj: prof. Ing. Jaroslav Daňhel, CSc.

Plné znění naleznete v časopise Pojistný obzor, který si můžete objednat na www.pojistnyobzor.cz.

Reklama