Zobrazeno 2.843x
Toto téma obsahuje celkem 16 odpovědí. This post has been viewed 2844 times Do diskuze (12 diskutujících) se naposledy zapojil uživatel 
Zdravím Vás všechny, rozhodl jsem se založit toto téma, protože asi každému z nás se někdy stalo, že měl takové chvilkové „zabrždění“ mysli a musel se nějak „odblokovat“ směrem k další výkonům.
Protože tento web se jmenuje poradci sobě, tak myslím i toto téma sem patří.
Co děláte, když se Vám nedaří a nemůžete se donutit k práci, nebo lépe – jak těmto chvilkám předcházíte? Čtete nějakou knihu, sledujete film? Jdete se v pátek „restartovat“ do klubu?
Upřímně – pane kolego – já jsem si na trhu vybral spolupráci s firmou, kde jsem již na začátku věděl, že se budeme věnovat jen úzkému segmentu z finančních produktů, ale že budeme mít – a máme v této oblasti produkt ( jako výhradní odbytová organizace finančního holdingu ), který je na trhu výjimečný, že kariérní systém ve firmě nemá žádný strop, že firma je nadnárodní a velmi přátelská…A to mi dává docela solidní motivaci…a je jen na mně, jak rychle budu pracovně postupovat…a upřímně – vůbec nikomu nezávidím práci ve finančně – poradenských firmách, které jsou jen vázány na to, co jim pojišťovny poskytnou…
Vybíral jsem si několik měsíců a ani půlden nelituji, jak jsem se rozhodl…
To zní docela „náborově“. Nic proti tomu, ale myslím, že všude je chleba o dvou kůrkách. Kolega asi spíš myslel stav mysli, který tu a tam prožívá většina lidí.
Někomu může pomoci tlak „shora“, někdo umí hledat motivaci sám v sobě. Mně osobně pomáhá nepřímý tlak ze strany rodiny a potřeba rodinu uživit s nějakým standardem. Když pomyslím na tohle, zapomenu na filmy, knihy a další příjemnosti. Prostě zamakám.
Ideální motivátor může být třeba vysoká hypotéka. Zkusete si to sám.:-)
Ale tu a tam samozřejmě potřebuje každý „vypnout“. A to já sice potřebuji, ale moc to – ke své škodě – neumím.
Myslím, že cesta je v osobním plánování: potřebuji vydělat tolik, proto musím udělat to a to. Tento týden, další týden, tento měsíc, ten příští, další kvartál atd. A někam si to viditelně napsat… Sám se k tomu ale těžko nutím.:-)
A taky potřebuji odpočívát, takže se třeba nesnažím pracovat o víkendu. Ale stejně se pak neovládnu…:-) Možná bych sám potřeboval jinou radu: jak se opravdu „vypnout“ a věnovat se rodině?
Možná je cesta v tom, co navrhuje pan Princ zde: http://topporadce.poradci-sobe.cz/2010/04/06/jake-bude-vase-pristi-ctvrtleti/
Kdo neplánuje, tak asi nemůže být ani průměrný poradce, to je snad jedna ze základních věcí….Nevím, pro jakou poradenskou firmu kolega pracuje, ale určitě každá renomovaná nabízí stupňovité vzdělávání svých spolupracovníků, kde se učí jak pracovat s motivaci, ale i plánování, koučování …Relaxace je samozřejmě široký pojem, ale jistě je determinována i pocity z toho, co dělám…a pokud vím, že běžím „v balíku“ s ostatními, stojí mne to neúměrně sil s nimi držet krok…a nabízet řadu podobných produktů ( u životního pojištění často značně nevýhodných pro klienty), jen zabalené v různě barevných deskách – to na psychické pohodě zrovna nepřidá…
Já popisoval stav, kdy člověku je opravdu práce koníčkem a není frustrován rozporem – prodej něco, čemu moc nevěříš, ale je z toho dobrý zisk…A tady jsem pečlivě vybíral, než jsem začal pro někoho pracovat…
Čili – i výběr „zaměstnavatele“ je potřeba zvážit, pomůže to i v oblasti relaxace…
Pane Surný, Vaše tvrdá slova mi spíše připomínají následky sebestředného brainstormingu jistého německého holdingu. Myslím, že jste první, kdo se rozhodl do toho diskuzního prostředí zanést element rány do plného břicha. Vaše volba.
Co se týká motivace, mám jednoduchou metodu dvoustupňové sebemotivace. Prvním stupněm je nutnost – náklady na bydlení, život, budoucnost a podnikání – vyjádřená quantitou práce, kterou musím vykonat. Druhou motivací je pro mě život. Zábava, vztahy, kontakt s lidmi a koníčky – tohle vše něco stojí a zároveň přináší.
Pokud jsem se rozhodl, že budu podnikat a pokud nemám v plánu s tím přestat, mám jedinou možnost: m a k a t. Nikdo jiný mi nikdy nemůže říct, že mám udělat tolik a tolik, to nefunguje. Proto, když se nedaří vypnu. Třeba na dva dny, třeba na týden, už to byl i měsíc. Soustředím se na jiné věci a najednou mi začne scházet práce a kontakt s lidmi.
A idea? Děláte s lidmi, nebojte se lidí. Jednou jsem zorganizoval minikonferenční víkend. 10 lidí, bez ohledu na společnost a pozici – u vína, s kolegy/konkurenty získáte nápady, a o těch to je.
Ale ale, kolegové, žádné rány ani do břicha, ani jinam…pokud mne potká pracovní nezdar tak to můžu samozřejmě probrat pracovně s kolegy a musím jen opakovat – záleží KDE pracujete a pak máte rodinu, zázemí, koníčky…a na několik dnů vypnout vždy jde.
Ale jako hlavní motivací – ať jsem pracoval v jakékoli branži – pro mne bylo ztotožnění se s firmou, s jejím programem, produkty a mezinárodní perspektivou. A pokud zároveň nemusím překonávat vnitřní filozofický rozpor že dělám něco, čemu nevěřím, nebo není pro klienta optimální a je jen k mému prospěchu – pak je to těžká situace…A to platí ať prodáváte housky, nebo finanční produkty
Pro mě je důležité rozvrhnout si motivaci finanční a osobní. Rozděluji to, i když je to na sebe přímo navázáno. Finanční motivace funguje podle plánu, určím si, kolik chci vydělat, co chci cca udělat za produkty, tam asi není moc co měnit.
Osobní motivace je pro mě ale strašně důležitá a několikrát do roka se mi stane, že mám chuť se na všechno vykašlat, i kdyby se dařilo sebevíce. V tomto případě mi pomáhá změnit něco, cokoliv. Já to třeba řeším tak, že si koupím třeba jiný telefon, přestěhuju stůl, apod. Nevím proč, ale hrozně mi to pomáhá:)
Jediné co mi nepomáhá, je dát si volno. To je strašná věc se pak dostat zpátky do pracovního oběhu.
Reklama
Pro reakci na toto téma se musíte přihlásit.