Toto téma obsahuje 9 diskutujících a má 20 odpovědí.
Dobrý den, dle zásady “žádný dotaz není hloupý” přicházím s další otázkou :) –
Jaký máte názor na relokaci(třídy aktiv) portfolia v čase? Nejde mi o to všeobecné ohrané zkonzervativňování před koncem horizontu, ale spíše průběžně v čase.
Jestli je v zásadě dobré se tím zabývat a dle vývoje na trzích na to reagovat(např. nyní státní dluhopisy) a nebo je vlastně lepší(kdo nic nedělá nic nezkazí:)) to rozložení od začátku zachovat s tím, že každá třída aktiv má svoje +- a historicky se ukazuje, že pasivita je lepší.
Snad je to srozumitelné :) Díky
Dobrý den,
realokaci určitě doporučujeme řešit dle dané situace na trhu. V současnosti v našem Global Wealth Accumulation portfoliu (portfolio pro budování majetku) a Global Retirement Income portfoliu (portfolio pro zajištění stabilního příjmu) převažujeme akcie nad dluhopisy o 20 % oproti neutrální alokaci. Vychází z aktuálních valuací a potenciálu výnosu v následujících letech.
Vnímáme však realokaci více důležitou právě u Global Retirement Income portfolia, které máme nastavené pro nekonečné čerpání renty. Tam intenzivně i pracujeme s hotovostí při poklesech na trzích. Pokud dochází k poklesům menším, doplňujeme z hotovosti. Pokud k větším, odprodáváme dluhopisovou složku a navyšujeme akciovou na požadovaný poměr. Víme, že klient již čerpá peníze ze svého majetku a další k zainvestování nebude, je tedy potřeba k tomu přistupovat citlivě.
Co se týče Global Wealth Accumulation portfolia, tam vnímáme práci s realokací jako méně častou. Jedná se o investiční horizonty většinou delší než 10 let a především klient investuje pravidelně, případně přidává v budoucnu další peníze.
Tady mi přijde zajímavá otázka, zda taková realokace patří do investičního zprostředkování nebo jde o investiční poradenství (což si myslím já).
Dobrý den, souhlasím s tím, že realokace je na nějaké úrovni správy majetku nutná.
Pokud realokaci nebudete řešit, může se stát, že budete mít v portfoliu nesmyslně zastoupené třídy aktiv, které v dohledné době nic neponesou. Třeba německé vladní dluhopisy, které nesou na 10 let plus mínus nula.
BUď si na realoakci zaplatíte portfolio manažera a koupíte si nějaký smíšený fond (Conseq, C-Q, nás nebo kohokoliv jiného) a nebo se budete snažit tu realokaci uřídit sám.
Pak máte několik problémů:
– jedná se o investiční poradenství
– kolik takových klientů prakticky uřídíte, když budete mít jasný signál, že je třeba portfolia Vašich klientů upravit
– dalším problémem je mít ten jasný signál.
– POkud klient obchoduje prostřednictvím komisionářské smlouvy, musíte všechny klietny obejít, vysvětlit jim co a proč chcete dělat, získat od nich pokyny a rebalancing vypořádat.
– měl byste vzít v potaz daňový test a zvážit u každého klienta, jakou pozici odprodat i s ohledem na možnou daňovou povinnost.
To je velký úkol, proto rozumím tomu, že většina z Vás preferuje prefabrikované produkty, které tento rebalancing dělají za Vás.
Mimochodem, i my jsme v této oblasti přišli s korunovým fondem, Parvest Flexible-Multi Asset. Byl spuštěný v listopadu 2015 a myslím, že v tom velmi náročném období podal slučný výkon.
Flexibilita je velmi důležitá, pokud nejste omezeni žádným benchmarkem, můžete se klidně zcela vyhnout třídě aktiv, ve kteté nevidíte perspektivu.
Děkuji za odpověď.
Já osobně tu relokaci tříd aktiv u svých klientů dělám také, ale občas si říkám, že když ta portfolia jsou třeba opravdu dlouhodobá, tak přirozenou vlastností jsou i méně zisové/neziskové periody.
Jen pozor na jednu věc, zažitá pravidla vychází z nějakého historického chování a vývoje. Které třeba u dluhopisu neplatí a ještě minimálně pár měsíců platit nebudou – asi nebudeme klientovi tvrdit, že státní dluhopisy mu vynesou 5% ročně a s minimální volatilitou. Dnešní situace je spíše výnos 0% a vysoká volatilita (taková situace tu v historii snad ani nebyla). Kupovat nějaké množství dluhopisů s výnosem v záporném teritoriu do portfolia a myslet si, že tím splním “obecně platná pravidla” je dneska trošku liché. Je jen otázka za jak dlouho se situace změní, ale zítra to rozhodně nebude. Je potřeba se podívat po jiných produktech, které roli dluhopisů mohou zastoupit – svým relativně nízkým výnosem, ale současně nízkou volatilitou.
Ono je na místě uvažovat dva termíny, realokace a rebalancování portfolia. Pokud pomineme, že máte produkt životního cyklu a máte “vystaráno” a nechcete se o portfolio starat, musíte průběžně s klientem portfolio měnit. Ona “ohraná písnička” se zkonzervativňování vychází čistě z teoretického předpokladu různé volatility a zhodnocení tříd aktiv. Pokud si toto dáte do kalkulačky (což je nehezké cvičení statistiky anebo různých simulací) – vypadnou vám známé pravdy 90/10 atp. U nás se hodně zapomíná na fázi čerpání, většina lidí nebude potřebovat jednorázově čerpat – ale spíše dlouhodobě v podobě např. rent. Pak jsou alokace složitější.
Pokud tedy budete sestavovat portfolio ručně z fondů, které nejsou smíšené. Je nutné pravidelně měnit (rebalancovat) složky, abyste se vždy držel optimální taktické alokace. A následně dle typu cíle i pravidelně rebalancovat poměr mezi aktivy.
Rebalancování jako takové by nemělo sloužit ke krátkodobé spekulaci, zda je zlato nahoře či dole atp – to je cesta do pekla, protože se pravděpodobně minimálně jednou za život se netrefíte a bude to mít fatální následky na majetek klienta.
Samozřejmě jak píše Honza Maňák, je potřeba vzít v úvahu i skutečnost v dnešní době nízkých úrokových sazeb. Z historie za posledních 200 let prakticky nemáme s tímto zkušenost a modely jsou nám víceméně k ničemu, protože není na čem stavět. Dneska je to velké teoretické téma, protože rentová portfolia založená na státních dluhopisech budou pro následující dekádu pravděpodobně pasé.
Myslím, že ve Fondshopu psali, že taková situace tu nebyla 5000 let – úroková míra se dá vysledovat už u starých středomořských civilizací.
A Bank of England drží dlouhodobě sazby na 300-letém minimu.
jak jsme možná zmínil na vašem školení – státní dluhopisy bývaly “risk-free return”. Nyní je z nich “Return-free risk”. ….
Čili česky bezrizikový výnos se změnil bezvýnosové riziko ….
Ale toto platí pouze u vysoce konzervativních dluhopisů, zejména vládních nejvyspělějších zemí (JAP, EUR, CHF, DKK, ale i USD a GBP) + ČR …
Moje uvažování jde proti těm dlouhodobým 20 letým programům. Snažím se nebýt spekulant, ale zároveň neumím být pasivním investorem. Některé třídy aktiv v současné době považuji za velmi nevhodné k investování. Příkladem můžou být akciové sektory zdravotnictví a biotechnologie nebo nejkredibilnější státní dluhopisy. Proto si myslím, že investiční strategie by to měla zohledňovat. Investiční horizonty vesměs cílíme v pásmu 3 až 5 let. Po uplynutí této doby se portfolio reviduje komplet.
Druhý aspekt je i obchodní. Klient zaplatí na 3 až 5 let. Poté platí znovu, když znovu uděláme svou práci.
A ano, je to investiční poradenství. V našem případě už na začátku. A myslím, že je to tak správně.
Realokací – postupným zkonzervativňováním portfolia se významně ochraňuje zainvestovaný kapitál (pokud děláte investiční poradenství doporučuji se inspirovat společností Morningstar). Realokace tedy určitě.
Rebalancování portfolia – také dává smysl. Například s klientem zainvestujete poměrem 40/60 akcie, dluhopisy .. trh pak nějak pokračuje. Může se stát, že budete mít najednou poměr 65/35 nebo naopak. Studie ukazují, že rebalancování ročně má lepší výsledek a nižší riziko (mám, ale za to, že žádná studie to neukazovala se započtením poplatků, tudíž jsem trochu skeptik)
Taktická alokace – na základě dat na trhu se můžete domnívat, že některá aktiva (akcie, dluhopisy) nemají očekávaný výnos nebo mají nějaká rizika (jak už bylo zmíněno, dneska se to týká dluhopisů – zvlášť se to bude týkat amerických státních dluhopisů na dlouho např. 10 year treasury). Potom má smysl také ponížit váhu v portfoliu o 5 – 15 %.
Zpětně, při ohlédnutí za rokem 2016 – zajímavý přístup k realokaci má fond Parvest Diversified Dynamic. jde o prakticky plně algoritmický fond, investuje prostřednictvím cca 10-12 ETF do vybraných nejlikvidnějších tříd a využívá výhradně volatilitu. Pracuje s celkovým rizikovým budgetem 7,50%, který je dál členěný na polovinu pro akcie (US, Evropa, Japonsko a EM), čtvrtinu pro dluhopisy (vládní, IG, HY, EM) a zbytek diverzifikátory. Do těch se daří občas propašovat nějakou aktuální myšlenku, ale její zastoupení je zase v rukách modelu. Asset alokace je vlastně permanentně upravovaná podle volatilitních signálů tak, aby fond udržoval konstatní volatilitu.
Slabina fondu – euro. tento fond nemá zajištění do koruny, což je na počátku roku 2017 neodpustitelný hřích.
Ale jako myšlenka jak alokovat velmi velmi zajímavé, co říkáte?
Nemáte tam něco podobného zajištěného do koruny? Jinak si budeme muset na nákup asi chvíli počkat… ;-)
Boužel tenhle nemám, a vyrobit by ho trvalo docela dlouho, skoro určitě dále, než koruna vydrží na 27. CSSF (lucemburský regulátor) akceptuje prospekt jen 2x ročně k revizím, když si přidáte nějaké lhůty na vepsání nové třídy do prospektu a potom od schválení prospektu k uvedení třídy na trh, jsme skoro na roce.
Ale v těchto dnech spouštím jiný fond, Parvest Aqua v CZK. Brzy o tom napíšu pár slov tady na Poradcích!
K zajištění – po intervencích plánuji sjednávat akciové fondy spíše bez měnového zajištění. Co myslíte, má u celosvětového fondu smysl měnové zajištění? Dozvím se nějak z názvu, že je fond v USD do dolaru ne/zajištěn? Mám hledat nějaké klíčové slovo? Napadá mě “hedged USD”, ale to jsem na rozdíl od “hedged CZK” snad nikdy neviděl.
Nevim, jak konkurence, ale my globální akciové fondy obvykle měnové nezajistujeme. Prakticky každy nas globální akciový fond zároveň diverzifikuje měnovou šlozku. Navíc uz jsem tu komentoval, ze některé firmy se obchodují v jiné méně, než v jaké provozují obchod. Speciálně velké globální firmy mají celosvětový Business, který je do urcite míry sám o sobě diverzifikacní. Například Apple prodává po celém světě, pro českého investora roste CZK hodnota akcie Apple, proti tomu posilováním USD firmě klesají tržby ze zámořských prodejů.
Měnové naopak často zajištujeme akciovou složku smíšených fondu.
Jinak návod, jak hledat informace o menovem zajištění:
Classic H CZK / USD /EUR – třída JE měnové zajištěna
Classic RH CZK / USD / EUR- fond investuje do více měn a třída zajištuje měnově pouze základní menu fondu do cílové měny třídy
Classic CZK / USD / EUR – třída je pouze denominovana v koruně (USD nebo euru) a není nijak měnové zajištěna.
Zajímal by mě Váš názor na následující.
Pokud klient začíná a odkládá prvotní peníze bokem většinou skončíme u doporučení k pravidelným investicím do akcií.
Má smysl jako prvotní investici zvolit globální akciový fond v nějaké měně, když zde platím měnový spread?
Není v tomto případě lepší zvolit nějaký s CZK variantou (máte pravdu je jich vážně málo) a neplatit náklady na měnovou konverzi?
S klientem spolupracuji dlouhodobě.
Ano, mate pravdu.
Když klient nakupuje fondy v cizi měně za koruny, obvykle musí cizi menu nakoupit (obvykle to za nej udělá obchodník nebo banka), potom se mu majetek oceňuje v cizi méně a na konci po proďeji zase musí cizi menu prodat. Tedy pokud nebude držet fond v euru až do nahrazeni koruny eurem.
Potom záleží na podmínkách obchodníka, ale obvykle platí, ze drobný investor vymění svých 1500 korun hůř, než samotný fond při investici v CZK. Takze souhlasím, investovat koruny je levnější přes CZK fond. Konverze při nákupu funguje jako dodatečný dalsi vstupní poplatek, který odpadá pokud invstujete v méně fondu
Je třeba znát podmínky, za kterých jednotliví obchodníci provádí konverze.
Dále je podle mého názoru výhodnější provádět konverzi třeba výměnou nějakého USD nebo eur fondu za fond denominovany v cílové méně, než provádět prodej puvodňiho fondu – konverzi měn nákup cílového fondu. Ale ne všichni obchodníci jsou ochotni provádět pokyn výměny, je třeba se optat v konkrétním případě.
Osobně měnové aspekty řeším poměrně často a hodně. často používám eur třídy u fondu, které jsou běžně v euru, viz můj příklad nahoře u třídy Classic EUR. Držím papír denominovany v eur, ale přitom mám měnovou expozici jako bych držel USD fond.
Reklama
Pro reakci na toto téma se musíte přihlásit.