Toto téma obsahuje 15 diskutujících a má 40 odpovědí.
Dobrý večer,
delší dobu tuto stránku jen pasivně prohlížím, ale dnešní článek na iDnes.cz mně donutil se i zapojit s trochu odlehčeným tématem.
iDnes zveřejnil unikátní článek o zaostalosti nás čechů. Týkal se toho, že se na návštěvách zouváme, přitom když k nám někdo přijde v luxusním obleku, zákonitě vypadá směšně když tam pobíhá jen v ponožkách, či barevných pantoflích.
V tomto jsem se shlédl, protože obleky a návštěvy k nám více či méně patří. Takže otázkou je. Zouváte se? :-)
(odkaz na článek: http://bydleni.idnes.cz/prezouvani-cxc-/dum_osobnosti.aspx?c=A130402_145035_dum_osobnosti_web )
Když už velmi velmi mimořádně jdu ke klientovi domů, nechodím v obleku ale ve smart casual. Pak zouvání není módně tak “ostré”.
To je velice zajímavý přístup. Praktikujete to takto i pokud je to první schůzka? Nebo taková situace ani neexistuje?
Ano, praktikuji to takto při každé schůzce mimo kancelář a na vzdálenějším místě. Oblek mám jen u sebe v kanceláři případně někde blízko své kanceláře v průběhu dne.
Kdybych měl mít na sobě kravatu u někoho v obýváku, necítil bych se dobře ani já a zřejmě ani klient.
Smart casual samozřejmě musí být na nějaké úrovni. To oblečení vyjde skoro na stejné peníze jako business.
Už jsem na sobě na první schůzce měl i tričko s límečkem a na tom vestičku. – samozřejmě v odpovídající kvalitě.
Když mám mít s klientem schůzku u sebe v kanceláři o víkendu, také jsem ve smart casual.
Rifle si na jednání neberu nikdy.
Tak musím říct, že vždycky mi přišlo oblékání jako jedna z nejsložitějších věcí na celém životě poradce, ale po čtení tohoto vlákna snad s poradenstvím seknu. Přes den jinak, večer jinak, o víkend jinak, velký obchod jinak, když je hezky jinak…
Ne samozřejmě přeháním, jen tomu dám čas a určitě si vytvořím vlastní systém. Zatím budu doufat, že nikoho neurazím tím, že se zuji nebo přijdu v obleku.
Dle mého oblek je dvousečná zbraň.
Všeobecně v tom, že když oblek člověku nesedne nebo je nekvalitní či lacině vypadající a je to na něm vidět, člověk pak působí spíše jak agent s teplou vodou.
Když občas někoho vidím v plastovém obleku s dlouhými rukávy a k tomu špinavé plastové boty. Krátká kravata s rozepnutým knoflíčkem u krku na košili. Nedejbože ještě košile s krátkým rukávem… Člověku to hned odebírá body.
Oblečení je součástí outfitu a vytváří první dojem u klienta. Mělo by se k tomu tak přistupovat…
A v navlecich nevypadate srandovneji nez v ponozkach? Já mám teda rád obleky a nechávám si je šít od krejčího co pracuje v Reximu ale nevidím na tom nic špatného když máte odpovídající ponožky tak si toho nikdo nevšimne :)
je to asi o zvyku někdy klient sám řekne ať se ani nezouvam, že se nezouvají, někteří mi sami řeknou
To myslíte vážně?:-)
Nechci si hrát na estéta, ale přijde mi to dost nevkusné. Kdyby mi měl přijít domů někdo v návlecích, tak to na mě moc dobrý dojem rozhodně neudělá. Návleky mám spojené s návštěvou nemocničních zařízení v dětství a nemám na to moc dobré vzpomínky.
Ale je fakt, že já bych si domů v životě cizího člověka nepozval. A upřímně, dnes domů bych jen tak k někomu nepřišel ani já. Dovolím si to u klientů, kteří se stali mými přáteli. Kolik takových klientů mám? Tak do 1%. A v takovém případě si klidně mohu dovolit přijít v džínách a chovat se naprosto přirozeně. Ovšem chodit k cizím lidem v obleku domů mi přijde dost perverzní. Ale musím říct, že vůbec chodit k cizím lidem domů dělat byznys je takový nešťastný zvyk.
A ty návleky. Věřte mi, že z obchodního pohledu je to cesta do pekla:-) Na Vašem místě bych prostě trval na setkání v kanceláři nebo někde na neutrální půdě a nesnižoval svou autoritu takovými excesy.
Ono to hodně záleží na klientovi. Někteří mají naprosto stejný názor jako vy, tj. že by si cizího člověka domů nikdy nepozvali ( i když už spolu spolupracují delší dobu). Ale potom je druhá skupina lidí, kteří jsou rádi, že nemusí řešit dojiždění do kanceláře a všechno se vyřeší v “teple jejich domova”. Já osobně se vždycky ptám, co jim vyhovuje nejlépe.
Další věc je, když máte klientelu ve více městech nebo dokonce krajích. To si chcete platit třeba 3 – 5 kanceláří? A když se mám rozhodnout jestli u klienta doma nebo v nějaké kavárně či restauraci, tak pokud je volba na mě volím raději domácnost. Přece jen je tam větší klid a můžeme řešit i choulostivější věci, které se na veřejnosti řešit nedají. Nemluvě o tom, že doma má klient veškerou dokumentaci (to je plus zejména při první schůzce).
Vážený pane Zárubo.
Úvod, ke kterému jsem se vyjadřoval, tak byl jednoznačný zouváte se?
Nějak nerozumím, proč jste mi musel psát tak dlouhou odpověď, raději Vám tedy upřesním, co jsem psal.
NEzouvám se! Pokud jsem vyzvám že musím, potom to vyřeším návleky (věřte mi, výrazné barvy nepoužívám).
Když sedím u stolu tak na návlecích nevidím nic nevkusného.
Dle klienta preferuji různá místa sekání, nejraději, pokud to jde, použiji kancelář.
Jen pro Vaši informaci, návleky jsem za poslední rok použil 2x.
No nejsem žádný módní expert ani specialista na etiketu, ale ve vší úctě mi to celkem výrazně nevkusné přijde.
Nedokážu si ani představit výši honoráře, která by mi kompenzovala takové ponížení. Možná bychom někdy neměli lézt těm klientům tak do řítě, aby si uchovali aspoň elementární zbytky respektu vůči nám. Kdyby mě někdo měl někdo vidět v návlecích, tak se na tu práci radši vykašlu. A to myslím vážně! Mně to v pohodě nepřijde. Mám přirozený odpor k autoritám a tohle by pro mě byla smrt.
Tak ono neni naskodu si nekdy podiskutovat nad malickostma. Kazdy jsme jini ja osobne jednam u klienta doma, nevim proc ale v kancelari se jedna dobre jen úřednikům, kteří jsou na toto prostredi zvykli. na neutrální půdě se ze zásady nestýkám, připadám si pak jako “FP” z mého okolí, kteří chodí do baru na porady a zvou si tam klienty. Tak to v našem městě chodí a já se nechci zařazovat mezi ně. Tohle je každého osobní věc. Tak jako to jeslti pracuje v obleku,SC, nebo v teplákách
Zaujaly mě ty návleky. Kladu si řečnickou otázku, co je to asi za lidi a jak si Vás musí vážit, když Vás do těch návleků nechají v klidu nalézt. Já bych do nich nenechal nalézt ani svého úhlavního nepřítele a vyzval ho,ať se zuje (ikdyby přišel v kopačkách z fotbalu!:-)) nebo jde dál v botech. Vsadím se, že to nemůže skončit jinak než nálepkou “ten pán s těma návlekama”. Kdybyste byl Harry Potter s financema, tak ty návleky přece nemůžete přebít něčím jiným. To je myslím naprosto zřejmé z obchodního úhlu pohledu. Je to strašně rušivý element.Kromě toho tím klientovi vysíláte o sobě velice mnoho signálů, díky kterým si ve Vás může číst jak v čítance. Ale to je na delší povídání spíš někdy nad lahvinkou vína:-)
Je to zdánlivě detail, ale jak říkám, hodně z toho lze vyčíst.
Mně by jako klientovi bylo asi hodně trapně, kdyby si moje návštěva začala nandavat s sebou přinesené návleky. Ono i to zouvání je dost trapné, snad nikde v cizině se tohle nepraktikuje, nebo si nepamatuji, že bych to někde v cizině zažil. Je to myslím ukázka toho, že máme ještě dlouhou cestu, než doženeme vyspělé národy.
No tohle se právě v tom článku řešilo. A bylo to podáno tak, že my češi jsme v tomhle beznadějně zaostalí.
Nicméně když došlo na to, že se stejně tak zouvají v Německu, Rakousku či Japonsku, tak už to nebyla ani tak známka zaostalosti, jako spíše národní tradice, úcty či hygieny…
Tak mi to spíš připomínalo takovou českou malost.
Vypůjčuji si ze článku:
A jak se k problému staví odborník na etiketu Ladislav Špaček? Ve své knize Malá kniha etikety píše: “Na návštěvě se nepřezouváme, doba panelákových večírků sedmdesátých let s hromadou bot přede dveřmi je za námi. Muž v solidním obleku a v ponožkách stejně jako dáma v koktejlkách a bosa vypadají směšně. V obnošených pantoflích nebudou vypadat o nic lépe. Hostitelé se musejí smířit s tím, že po návštěvě budou muset uklidit, umýt nádobí i vyluxovat.”
Zdroj: http://bydleni.idnes.cz/prezouvani-cxc-/dum_osobnosti.aspx?c=A130402_145035_dum_osobnosti_web
Takže asi tak! :-)
Když použiji analogii – když vám bude nějaký erudovaný odborník školení tvrdit, že určité IŽP nepochybně bude vydělávat 15% p.a. taky to vezmete jako nezpochybnitelné dogma?
Myslím že slova pana Špačka jsou silně vytržená z kontextu, už jen proto, že on tím patrně myslel trochu jiné návštěvy.
Pokud by ke mně někdo, zvláště pak v zimním období přišel s tím, že se zouvat nebude, ať si tam pak vytřu či vyčistím koberec, tak zůstane stát na chodbě.
Nezávisle na tom, jestli má ten nejparádnější oblek a boty jaké mohl mít :-)
To doma nemáte rohožku?:-)
Já osobně se spíše snažím si představit si celou tu scénku. Tak k někomu přijdu, pozdravíme se, podáme si ruku, klient řekne ať jdu dál a já na to opáčím momentek – otevřu kufřík a začnu na sebe soukat návleky… Klient na mně mezitím kouká…
Já nevím, nějak si to neumím představit, aniž bych měl doživotní nálepku jak vy píšete nikoli obchodník s teplou vodou, ale s návleky :-)
Základní rozdíl je v tom, zda jednáte o stamilionových obchodech, nebo s běžnou rodinou o zajištění popř. hypotéce. Při stamilionových obchodech se nepředpokládá, že tento člověk bydlí v paneláku a bydlení vypadá o dost jinak a s tím souvisí i zouvání návštěv.
Takže mám otázku – kdo z Vás se sám doma přezouvá jen co vleze do dveří a kdo z Vás zouvá návštěvy?
Já návštěvy nevyzouvám, u klientů se přizpůsobím, přece jen jsem “na návštěvě” a je slušné respektovat majitele bytu.
Mám to stejně. Doma se přezovám, ale např. obchodníky Ertragu jsem nevyzouval :-) A je pravda, že je to hodně o typu obchodu. Nedovedl bych si představit, že bych na jednání některého typu měl přijít bez obleku, zvláště když druhá strana by ho měla, na druhou stranu u některých klientů může být oblek i na obtíž. Ale u některých to zase vytváří respekt.
Vypadá to opravdu divně, ale respektuji klientův domov a jeho řád. Někdy dojde na to, že sám klient mě vyzve, abych se nezouval, většinou jsem v odlehčené oděvové formě, takže i když jsem bez bot, nevypadá to tak tragicky jako v obleku a několik let přemýšlím nad tím, co před lety udělal Jiří Vařečka, že si pořídím návleky. Akorát jsem přemýšlel nad tím, že by byly trochu jinak ušité, než ty klasické, ale jak je vidět, asi mě to zas tak nepálí, když jsem to tak dlouho vydržel bez nich :-)
Pravdou je,že když jsem nedávno šel v návlecích, cítil jsem se divně. Ale možná to bylo tím, že jsem šel od zubaře přes náměstí. :D
To se divím, že Vás nezatkla městská hlídka:-)
Zdravím,
já bych se ráda zde přítomných mužů zeptala,kdy naposledy drželi v ruce kbelík a hadr…..
Myslím si,že se opět srounává nesrounatelné,já jsem v německu před 20lety nějaký čas žila,nepoznala jsem domácnost kam by někdo nedocházel na úklid minimálně 3x týdně na 2hodiny.Pak se tyhle věci berou asi trošku jinak.
Já se zouvám docela ráda,cítím se bez bot pohodlně.
Nejsem sice muž, ale odpovím za sebe. Návštěvy nevyzouvám a občas to některým musím zopakovat několikrát, někteří by se totiž nejraději vyzuli již na chodníku. V domě máme velkoformátovou dlažbu a zátěžové koberce, nečistoty zachytí samočistící zóna hned za dveřmi, takže se s velkým úklidem zatěžovat nemusíme. Ale je pravda, že to již beru vše s nadhledem a se psem v bytě se totálně sterilní domácnost udržet stejně nedá.
Ta poznámka o nás přítomných mužích se mě dotkla. Například já naprosto přesně vím jak mop, kbelík, čistidla, prachovka či vysavač vypadají, jak se teoreticky používají a kde přesně je v domě mám.
A paní na úklid je taky minimálně jednou týdně všechny bere do ruky :-)
Jinak v domě tedy v botech rozhodně nechodím. Narozdíl od paní Pátkové mám všude kromě kuchyně koberce, ale především mám pocit, že po několika dnech kompletně prochozených v botech by jednou odešly i beze mě.
Reklama
Pro reakci na toto téma se musíte přihlásit.