provize vs. honorář

Ano, toto je Vaše anonymní konstatování situace na trhu.

Protože se toto nové téma jmenuje „provize vs. honorář“, tak nějak nevím, co tím chcete říci.

Na toto téma zde přeci již proběhla přehršle diskuzí, stačí zapátrat v historii tohoto webu.

Co jste tedy tímto chtěl řešit:

– kdo je poradce a kdo prodejce, tedy pro koho je odměnou „provize vs. honorář“?

– úroveň vzdělání v tomto oboru?

– finanční gramotnost občanů v ČR?

– finanční možnosti občanů v ČR s ohledem na možnost jejich volby jimi placeného finančního poradenství?

+ další množství otázek?

Nejen na tyto otázky jsou zde již diskuze, asi by bylo dobré je znovu oživit.

Problém provize vs. honorář má v podstatě synonymum zprostředkovatel vs. poradce. U investic je tento rozdíl lépe vnímatelný, protože buďto obchodník nabídne přednastavený produkt, či zprostředkuje nákup nějakého inv. nástroje dle požadavku klienta nebo postaví portfolio a stará se o něj (poradenský model). U pojištění to úplně stejně postavit nejde, resp. šlo by to za předpokladu, že všechny pojišťovny budou schopny prodat jednotlivá rizika bez dalších omezení, jako je např. minimální výše pojistného. A pak by existovala společnost, u které by se to nechalo sjednotit do jednoho produktu s jednou platbou a tato společnost by si už uvnitř rozdělila kam co přijde, podobně, jako když nakoupíte různé podílové fondy přes IS. (Odvážná myšlenka, uvidíme za pár let jak velký jsem vizionář nebo snílek :-) ) Tím bychom to postavili do podobné roviny a pak má podle mě smysl u některých klientů za sestavení portfolia a péči o něj nějaký honorář, řekněme takové pojišťovací mg fee. :-) Pořád ale mějme na paměti jeden zásadní rozdíl… v první oblasti se staráme o prostředky klienta, tedy o JEHO prostředky, které by měly být logicky nějak ochráněny, kdežto v druhém případě se jedná o prostředky, které klient platí za „službu“ ve formě platby za riziko, jinými slovy, pokud zaplatí, vymění je za „něco“, stejně jako zaplatíte kadeřníkovi. Zde tedy nepotřebují ochranu peníze, ale klient ve formě dostatečných informací o kvalitě produktu, který koupil. A tím se vracím na začátek, tzn., že do oboru by se měli dostávat kvalifikovaní lidé, nikoli každý, kdo uspěje v nějakém testu, kde nejdelší otázka je velmi často správná otázka. Osobně bych to viděl jednak na segmentaci a jednak u nováčků v oboru jasně stanovená pravidla o tom, za jakých podmínek, může dostat licenci k samostatnému uzavírání smluv, tedy i nějaké praxe, ze které musí mít nějaké výsledky. A jak jsem psal mnohokrát, peníze za licence je třeba vrátit do kultivace trhu, to jest licencovaných zprostředkovatelů a poradců, nikoli je neúčelně „prožrat“.