Fondy kvalifikovaných investorů. Co by o nich měl vědět finanční poradce? (1/2)

Jak fungují fondy kvalifikovaných investorů? Čím se mezi sebou liší? Co by o nich měl vědět finanční poradce? Na tato témata diskutoval Martin Viktora, zakladatel Poradci-sobě.cz s Emilem Šťávou, místopředsedou představenstva CARDUUS Asset Management, a Pavlem Holečkou, členem investičního výboru INVEST GATE Funds SICAV a.s. Sledujte první díl videozáznamu z této debaty!

MP3 ke stažení zde (30 MB)

Orientační přepis diskuse

Čím se Vaše společnosti zabývají? (00:40)

Emil Šťáva: Společnost CARDUUS Asset Management vznikla na počátku tohoto desetiletí. Působili jsme nejdříve ze zahraničí a v určité fázi vývoje a s nárůstem objemu aktiv jsme požádali o licenci ČNB, která zahrnuje obhospodařování fondů jako takových a jednak obhospodařování majetku privátních klientů. FKI je jeden z instrumentů, který nám licence umožňuje realizovat.

Pavle, Vy jste členem investičního výboru INVEST GATE Funds SICAV a.s., takže jste sám zaměstnanec fondu kvalifikovaných investorů? (01:22)

Pavel Holečka: Ano. Jsem přímo zástupcem fondu. Jinak fond je pod investiční společnosti Delta, takže každý FKI fond musí být zastřešený pod investiční společností.

Co to vůbec je „Fond kvalifikovaných investorů“? (01:45)

EŠ: Je to způsob investování a je určen kvalifikovaným investorům. Kvalifikovaný investor je osoba, která disponuje majetkem v určité minimální výši a disponuje určitými znalostmi ve vztahu k rizikovosti fondu.

Jak se pozná kvalifikovaný investor? (02:29)

PH: Musí doložit, že má určité znalosti a dovednosti prostřednictvím investičního dotazníku. Je to také o tom poznat toho klienta, abychom viděli, zda fyzicky již má nějaké zkušenosti s jinými druhy aktiv.

Existují fondy kvalifikovaných investorů podle jiných právních úprav, než českých? (03:08)

EŠ: Tím, že působíme na poli EU, role investičního managera může být vykonávána i v zahraničí. Některé fondy jsou registrované v ČR, jiné v zahraničí pod tamní jurisdikcí, kdy ČR působí jako obhospodařovatel.

Proč jste vsadili na Českou Republiku, a ne třeba na tu Maltu nebo jinou legislativu? (04:13)

PH: My chceme být českým fondem pro českého investora. Zatím si myslím, že jsou podmínky nastaveny tak, že je to výhoda.

EŠ: Taky v tom hrají roli náklady. Na maltě nebo třeba v Lucembursku jsou prostě vyšší.

Rozumím tomu dobře, že jedním z rozdílů oproti otevřeným podílovým fondům, mají FKI fondy vyšší požadavek na minimální investici? (05:19)

PH: Minimální investice je 1 mil Kč. Následující může být už nižší. Dříve tato částka byla vyšší – 3,5 mil Kč.

EŠ: Tato hranice zanikla někdy v r. 2016, ale do určité míry je zachována. Rozdíl je v tom, že na toho investora je kladen nárok ve vztahu znalosti daného produktu a že mu to jeho finanční situace dovoluje. U toho investora, který chce investovat 125 tis. EUR nebo ekvivalent, u toho již nemusí fond zkoumat majetkové poměry. Při takové částce se předpokládá, že investor „ví, co dělá“.

Kdo je vlastně klientem? (07:57)

PH: Jsou to FO i PO. Z hlediska FO jsou to klienti spíše středního a vyššího věku, kteří již nějaké zkušenosti mají. Co se týká firem, tam záleží na jejich cash-flow, jaký kapitál jsou schopni investovat. U těchto fondů je to na delší období cca 3–5 a více let, kdy firma nemůže na tuto investici sáhnout.

1 mil. Kč jako počáteční investice vypadá jako bariéra, která má oddělit ty movitější klienty od těch méně movitějších. Je tomu tak? Je typickým klientem FKI movitý klient s majetkem např. nad 10 mil Kč? (09:07)

EŠ: Je to tak. Pro malého spotřebitele není tento fond vhodný. Jak z hlediska instrumentária, tak z hlediska likvidity.

Jak u Vás probíhá oceňování portfolia majetku? V jaké frekvenci? (11:05)

PH: Obecně nejčastěji oceňování probíhá na měsíční bázi. Celkové ocenění pak jednou za rok. V rámci projektu se však znalecké ocenění může provést kdykoliv, podle toho jak se mění hodnota aktiva.

EŠ: Ono to znalecké ocenění totiž něco stojí. Pak to i snižuje výkonost fondu.

Frekvence oceňování má také dopad na to, že se realizují nákupy a odkupy nebo obchodování probíhá nezávisle? (12:46)

EŠ: Pokud je fond otevřený (umožňuje vstup a výstup), je to referenční cena, která je cenou vstupu a výstupu. Náš fond je právě ten otevřený.

Jaké jsou typické poplatkové struktury těchto fondů? (13:43)

PH: Jsou to:vstupní poplatek, správní poplatek a výstupní poplatek. Je to dané ve statutu fondu. U nás jsou vstupní poplatky 1,5 – 3 %, je to dané objemem. Správní poplatek nesmí překročit 2,2 % a u výstupních poplatků máme po 3 letech 0. Je to dáno principem fungování fondu.

EŠ: Naše struktura je podobná. Správní poplatek je 1,75 %. Vstupní poplatek je omezen 3 %, ale minimum je 1,5 % na té spodní hranici. Je to omezeno objemem těch 3 mil Kč. Ale mohou být, kromě těchto fixních poplatků, také poplatky odvislé od výkonosti fondu. Má to ale i opačnou stranu. Pokud je tam tento motivační prvek, je vyšší ochota brát i vyšší riziko, které může způsobit velkou ztrátu.

Pokračování rozhovoru zde.

Pavel Holečka

Člen investičního výboru Invest Gate Funds SICAV

Pavel získal více než 20 let zkušeností především v oblasti corporátních financí (treasury) a finančních trhů. Nejdříve byl zodpovědný za emitování prvních emisí hypotečních zástavních listů v ČR (dluhopisy) a řízení bankovního dealingu. Od roku 2000 působil v investiční společnosti Živnobanky (ŽB Trust) na pozici portfolio manažera podílových fondů se zaměřením na peněžní a dluhopisové trhy. Následně se věnoval řízení cash flow a likvidity ve společnosti Vegacom a od roku 2007 zastával pozici ředitele financování a treasury v České poště. Od roku 2012 se podílel na vybudování nemovitostního fondu Realita (OPF) na pozici obchodního ředitele.

Emil Štáva

Místopředseda představenstva CARDUUS Asset Management

Emil má více než 20 let zkušeností na finančních trzích v České republice a ve Velké Británii. Devadesátá léta strávil v Praze v dceřiné společnosti Citibank. Později byl zodpovědný za rozvoj a strukturování finančních derivátů pro firemní a institucionální klienty. Od roku 1999 působil téměř 10 let v Londýně, nejprve u Merrill Lynch ve funkci viceprezidenta pro institucionální klientelu ve střední a východní Evropě a poté v Credit Suisse na pozici ředitele pro strukturované financování a dluhové trhy ve střední Evropě. Následně se věnoval řízení osobních aktiv a několika soukromých rizikových kapitálových projektů.