Zabezpečili jste finančně sebe i rodinu a ještě vám zbylo „něco stranou“? Pak vyvstává otázka, jak s těmito volnými prostředky efektivně naložit. Tyto peníze totiž většinou leží v bankách na běžných nebo spořicích účtech, na kterých mizivé úroky nepokryjí ani inflaci a zdánlivě výnosy jsou fakticky ztrátové.
Pokud se domníváte, že pouštět se do investování má smysl až v případě většího kapitálu, a tudíž vás toto téma třeba úspěšné míjí, nenechte se mýlit. Zhodnocování úspor má význam v jakékoliv výši, protože ležící peníze jsou vzhledem k běžným poplatkům a inflaci ztrátové.
Už při počáteční myšlence na investování je dobré mít na paměti jedno ze základních pravidel, abyste v budoucnu nelomili rukama nad výdělkem. Ať už inklinujete k jakýmkoliv investičním složkám, nezapomeňte na rozložení disponibilních aktiv do více investičních příležitostí, a tím i rozmělnění možného rizika ztrát, tedy na tzv. diverzifikaci.
Rozdělovat investice se vyplatí
Univerzální návod na optimální investiční portfolio bohužel neexistuje. Vždy jsou na prvním místě finanční možnosti investora a jeho osobní preference. Záleží také, jaký časový rámec je pro něj přijatelný, do jaké míry je ochoten riskovat a snést dočasný pokles hodnoty investice. V první řadě je důležité stanovit si cíle a podle toho si vybrat vhodný typ investice. Zprvu by měla být snaha o zajištění co nejstabilnějšího, ideálně pravidelného a bezpečného výnosu, a nikoliv co nejvyšších zisků.
Příkladem správné i špatné diverzifikace může být portfolio, které obsahuje 20 různých investic. Pokud dejme tomu celou polovinu a k tomu čtvrtinu vašich prostředků investujete do dvou příležitostí a zbylé prostředky rozložíte do dalších 18, nelze tuto diverzifikaci považovat za správnou. V případě krachu hlavních dvou investic, nebo pouze jedné z nich, zbylé položky nedokáží vykompenzovat případné ztráty. Byť se naoko tváří 20 různých investičních titulů v portfoliu jako bezpečná diverzifikace, tudy správná cesta pravděpodobně nepovede.
Ideální stav nastává v případě, kdy žádná z investic nepřekročí 10 % investovaných zdrojů. Pokud se v těchto aktivech navíc objeví i stabilnější výnosy, například z nemovitostí či dluhopisů, dá už se hovořit o optimálně nastavené diverzifikaci. Jednotlivé třídy aktiv by se navíc neměly pohybovat stejným směrem. Portfolio by mělo být sestaveno jak z dynamičtějších investic, které se za přijatelného rizika postarají o vyšší zisky, tak z investic konzervativnějších, které sice negenerují závratné výnosy, ale zato se postarají o stabilní příjem.
Podílové fondy jsou řešením pro začátečníky i pokročilé
Akcie, dluhopisy, nemovitosti, podílové fondy nebo třeba komodity – každý preferuje a snaží se vydělat na něčem jiném. Záleží na osobních preferencích a možnostech, které při výběru vhodných investic většinou rozhodují.
Nejjednodušším způsobem investování jsou podílové fondy. Ty totiž musí ze zákona riziko investic rozložit, a tudíž starost s ideálním rozdělením aktiv řeší za investora. Na tom je v podstatě jen volba typu fondu. Některé se zaměřují na akciové či dluhopisové tituly, jiné typy zase na komodity jako drahé kovy, energie, zemědělské produkty a mnoho dalších. Jiné se pro změnu specializují na určité zeměpisné lokality a jiné oblasti. Výběr je díky celosvětové dostupnosti široký. I tady ale platí, že užší specializace může znamenat vyšší zisky stejně jako vyšší riziko ztrát.
Investoři si mohou vybrat z modelových portfolií či profilových fondů finančních institucí. Volí mezi konzervativními, vyváženými, růstovými a dynamickými modely portfolia, které vždy vycházejí z aktuálního stavu trhu. Doporučené podíly aktiv si investoři samozřejmě mohou, ale nemusí uzpůsobit svým představám, radí se ale pouze v řádu několika jednotek procent.
Kdy může diverzifikace naopak způsobit víc škody než užitku?
Je sice pravdou, že investice by měly být rozložené do více instrumentů, ale jak se říká, všeho moc škodí. Při větším počtu investic se zvyšují výdaje za transakce a různé poplatky. Výše nákladů vám pak zbytečně snižuje profit, nehledě na to, že správa většího množství investic je časově mnohem náročnější. S aktivy rozdrobenými do většího počtu složek po minimálních procentech se samozřejmě procento zisku snižuje též.
Další riziko se týká investic v cizích měnách. Pokud máte například akcie v eurech a koruna vůči euru posílí o 5 %, vaše akcie mají v eurech stále stejnou hodnotu, ale v korunách dojde k jejich 5 % znehodnocení.
U portfolia je nutné brát v potaz také geografickou diverzifikaci. U investic soustředěných pouze do jedné oblasti, byť tou dobou lukrativní, mohou být značným rizikem náhlé ekonomické, legislativní či politické změny. Vzorovým příkladem může být tzv. Brexit, který v loňském roce otřásl britským a evropským akciovým trhem.
Poraďte se, jde o hodně
Určitě není dobré se do investování vrhat po hlavě. V případě, že se chcete investicím věnovat napřímo, je na místě nejdříve věnovat čas nastudování pravidel fungování trhu. Při samostudiu se lze rozkoukat i pomocí různých aplikací, na kterých si lze vyzkoušet fiktivní transakce. Nejsnadněji lze vstoupit na burzovní trh přes internet, kde je nákup či prodej otázkou několika málo sekund. Z bezpečnostního hlediska jsou tyto internetové aplikace srovnatelné s internetovým bankovnictvím. Odpovědnost za případnou ztrátu je však plně na investorovi.
Je dobré mít na paměti, že šetřit v investičních začátcích na makléři, a přitom dávat všanc své úspory, nemusí být nejlepší volbou. Málo kdo si může dovolit bez zkušeností hádat budoucí chování trhu jako odborníci, pro které je investování denním chlebem, a kteří tak dokáží prognózovat budoucí vývoj s větším úspěchem. Nečekané výkyvy na finančním trhu by navíc vyděšeného zmatkujícího laika mohly stát nemalé peníze, kdežto zkušený investiční poradce dokáže nepříjemnou situaci rozvážně zhodnotit a přečkat.
Martin Řezáč, předseda AKAT ČR
Nahrávání ...