Akciové společnosti po celém světě se v poslední době pustily do odkupu svých akcií ve velkém stylu. Podle odborníků může jít o snahu ukázat, že ekonomika není před branami recese, ale také o omezené možnosti jiných vhodných investic. Investoři mohou mít z takového kroku radost, ale nemusí to být terno.
{+}
Odkup akcií je akcionáři přijímán zpravidla pozitivně a letošní rok dělají v tomto směru společnosti svým majitelům radost poměrně velikou, tedy alespoň ty, které se k tomuto kroku odhodlaly. Díky oznámenému objemu odkupů ve výši přes 450 miliard dolarů (podle společnosti Birinyi Associates to může být do konce roku až 540 miliard) bude letošek v tomto směru třetím nejsilnějším v historii. Vždyť také kvůli masivním zpětným odkupům nevypadaly akciové výprodeje ze srpna a září až tak apokalypticky.
Společnosti přistupují k odkupu svých akcií z různého důvodu. Buďto chtějí investorům naznačit, že jejich situace je dobrá a zároveň využijí nízkou cenu k tomu, aby snížily počet akcií a zvýšily zisk na akcii pro akcionáře. Nebo prostě nechtějí, aby naopak docházelo k rozředění akcií při využívání opčních programů managementu, které společnost poněkud nezvládla a na trhu se objevilo velké množství akcií. Kromě ředícího efektu, který určitě nedělá společnosti mezi investory dobré jméno a nepomáhá jejich ceně, je zde nebezpečí jednoduššího nepřátelského převzetí ze strany konkurence. Zpětný odkup pak konkurenci možnost nepřátelského převzetí výrazně zkomplikuje. V současné situaci pak většina investorské veřejnosti vidí jako důvod odkupů akcií jako jedinou možnost pro firmy, jak investovat přebytečnou likviditu, protože lepší možnost na trhu nevidí.
V každém případě tento krok investorská veřejnost většinou vnímá pozitivně, protože vidí, že management společnosti věří a vidí její budoucnost pozitivně. Zejména v dnešní době, kdy na trzích vládne poměrně velká nejistota, může oznámení o odkupu většího množství akcií majitele akcií výrazně zklidnit a zabezpečit růst ceny akcií. Dobrým příkladem je například Warren Buffett a jeho společnost Berkshire Hathaway, když po oznámení záměru zpětného odkupu akcie poměrně výrazně posílily.
Investoři odkup akcií často považují za náhradu, nebo alternativu k dividendám, protože, jak již bylo zmíněno, dochází tím ke zvyšování hodnoty na akcii. Zejména u stabilních společností s omezeným růstovým potenciálem je tak tato alternativa určitě vítána. Vzhledem k tomu, že dividendy podléhají zdanění a dodatečný výnos akcie způsobený zpětným odkupem při dostatečně dlouhém držení ne, může se tento způsob jevit jako výhodnější. A to nejenom pro investory, ale také pro společnost, takto vyplatí zisk investorům bez toho, aby cena jejích akcií klesla.
Celý text si přečtěte na serveru Investujeme.cz.
Nahrávání ...
Děkuji za zajímavý pohled do světa firem skupujících vlastní akcie. Takto sumarizovaný text na toto téma jsem zatím nezaregistroval.
Oceňuji, že pan Kuchta se snaží dívat na výkupy akcií ze všech stran, ale kritické body v závěru článku (pouze na Investujeme.cz) považuji za přehnané.
Za nejrelevantnější považuji poukázání na rok 2007 – akcie nebyly historicky nijak předražené ve vyjádření předpokládaného P/E. Nicméně tržby společností v následné krizi poklesly a zpětně se ukázalo, že akcie byly vykoupeny draze a tudíž pro zbylé akcionáře neefektivně. Nic není tak levné, aby se to nemohlo stát ještě levnější ..
Dalším výhradám rozumím méně. Nemám žádné statistiky, kolik výkupů je financováno externím dluhem, ale vím, že firmy obecně sedí na velkém množství hotovosti ve formě depozit u bank a krátkodobých dluhopsů. Zároveň existují příležitosti na M&A trhu, ale nikdo nemá odvahu při riziku recese expandovat business. Z tohoto pohledu mi přijde logické vykupovat vlastní akcie, z pohledu P/E mimořádně levné a zvyšovat hodnotu pro akcionáře touto cestou.
Firma se zbaví hotovosti v bance s nulovým výnosem a ještě se zbaví rizika, že by jí peníze v bance „zamrzly“. Přitom sníží celkovou bilanci, v aktivech mizí hotovost a v pasivech snižuje vlastní jmění. Rentabilita zbylého kapitálu roste a s ní i cena zbylých akcií.
I firmy,které si na výkup musí půjčit zvyšují hodnotu pro akcionáře. Půjčují si s nízkou úrokovou sazbou a stahují z oběhu drahý akciový kapitál.
Swap mezi dluhovým a akciovým financováním je běžná technika zvyšování rentability vlastního jmění, v současných tržních podmínkách naprosto logická.
A tím jsem vlastně odpověděl i na třetí výhradu.
Vytváření falešného obrazu? Ani náhodou!! Jestliže firma zakoupí část vlastních akcií, nemělo by mít to žádný vliv na celkové tržby a zisky firmy. Ale protože v oběhu je méně akcií, tržby a zisk na jednu akcii logicky rostou.
Změna ukazatelů jako P/E (cena akcie ku zisku na akcii) nebo EPS (Zisk na jednu akcii) je logické vyustění – výkup způsobí, že stejný zisk se rozdělí mezi menší počet akcií. Čili na samotném výkupu nevidím nic trikového. Samozřejmě nevylučuji, že některé firmy výkup slíbí a nedodrží (ostatně, co je příčina a co je následek? Možná se neralizoval výkup, protože cena vzrostla nad úroveň, kterou management považuje z hlediska ROE akceptovatelnou).
Suma sumarum, uvedená negativa vidím pozitivně.
Výkup akcií jejím emitentem považuji za standardní techniku v korporátních financích, výkup akcií je v současnosti dobře načasovaný vzhledem k nízkým cenám akcií, překapitalizovanosti mnoha firem (mimo finanční sektor), nízkým úrokovým sazbám, vysokým objemům hotovosti ve firmách a rizikům budoucího vývoje.
P/E bych nebral moc vážně. To je přesný ukazatel nepřesných čísel. A expected P/E je ještě větší šarlatánství. Z těch dvou čísel je totiž přesné jen to P.
Metodik, jaké E tam dosazovat, je spousta. Někdo používá vážený průměr minulých, někdo poslední zveřejněné, někdo použije to očekávané. Já se přikláním k tomu, že jediné E, které má smysl dosazovat, je to ke kterému dojdu na základě očekávání budoucnosti. Ale výhradně vlastní analýza. U finanční instituce je však analýza na základě veřejných údajů nemožná.
Přebírat hodnoty, u kterých nevím, jak k nim autor došel, je velké riziko. Jednou mi vyprávěl brácha o práci v přední světové bance v Londýně na valuaci jedné veřejně obchodovatelné akcie. Vedli jsme diskusi o jedné firmě a on, že na to dělali valuaci. Já říkám, „jak jste to počítali?!. On: “ dosadili jsme čísla do spreadsheetu, který vytvořil nějaký maník 8 let zpátky. Ani nevíme, jak to počítá „. No a pak otevřete Reuters a oni tam podle toho mají target price a hlavě i ten expected E a vsechny dalsi ukazatele.
Ondřeji, vy máte aparát jaký by Vám velké investiční firmy mohly závidět!
Bez legrace, já tu nemám ambici obhajovat konstrukci P/E a vůbec vypovádací hodnotu tohoto ukazatele. Chci jen říct že za jinak nezměněných podmínek (a pokud by se nezměnila cena akcie), ukazatel P/E by povýkupu klesl, protože na jednu akcii by připadal vyšší získ.
K Vašemu komentáři, čím větší firma, vím více analytiků jí pokrývá. Odhad zisku v Reuters (základ pro výpočet ukazatele P/E) je průměrem velkého počtu odhadů. Kdybych byl sarkastický, řekl bych, že průměr 80 špatných čísel klidně může vést ke správnému výsledku. Říká se tomu zákon velkých čísel.
Věřím na to, že velké brokerské společnosti, které dbají na značku mezi odbornou veřejností mají interní mechanismy jak se vyhnout triviálním chybám. Pokud tomu tak není, tak taková firma v branži nevydrží dlouho.
Na druhou stranu, nemůžu vyloučit excesy typu, jaký popisujete, který se může prodražit pro investora, který nepodložené analýze uvěřil.
Vtipný:-)
To, v co věříte psala odborná literatura možná někdy na začátku 80.let. Dnes už tomu nikdo nevěří. Brokerské domy jako GS, MS nebo ML, byly v 70. letech relativně malé firmy, které se vyšvihly tam, kde dnes jsou právě díky manipulaci s veřejným míněním, aby podpořily své zájmy z emisních transakcí.
A že analytici pokrývají kvalitně firmy? Vysvětlete mi, jak může byť 1000 externích finančních analytiků kvalitně pokrýt třeba BNP Paribas na základě veřejných informací? U finanční instituce nemáte nárok. A nemáte nárok ani u velkého průmyslového či technologického holdingu. Firmy jako VW mají třeba 10 tisíc dceřiných společností. A hodně z nich ani nedohledáte, protože jsou to nějaká imited na Kypru nebo Kajmanech. Musel byste znát finanční pozici každé z nich. Banka Barrings zkrachola kvůli aktivitám jedné divize v Singapuru a aktivitám jednoho člověka. A to byla banka 233 let stará. Ani šéf banky pan Barring neměl tušení, že tam takového šotka mají. A pár dní na to zavřeli krám. Analytici nemají nárok toho vědět víc, než lidé uvnitř firmy.
Ano, co píšete má něco do sebe. Přesto se domnívám, že stávající systém je ten nejlepší ze všech špatných systémů. Buď uděláte analýzu z dostupných dat s vědomím všech omezení, nebo ji neuděláte vůbec. Obávám se, že se stejnou nebo vyšší chybovostí musíte počítat i u Vaší vlastní analýzy, nebo se platu?
V každém případě relevance téhle akademické diskuze k akciovým výkupům je nulová.
I špatně odhadnutý zisk na akcii bude po provedení výkupu vyšší, byť stále špatně odhadnutý zisk na akcii, protože těch akcií, na které zisk rozdělíte bude prostě méně. Míra nesprávnosti Vašeho odhadu do kalkulace nijak nevstupuje.
Já ty valuace zahraničních public společností už nedělám, protože nemám kvalitní informace. Dělám analýzy subjektů. kde se dostanu k pořádným informacím. Hlavně tihle analitici a portfoliomanažeři jsou vtipní. Neumí udělat valuaci firmy o 50 zaměstnancích a pouštějí se do valuace Microsoftu.
Zpětnej odkup jsou hry, kterým moc nerozumím. Když má někdo dost cashe, tak ať si zpětně ty akcie vykupuje.