Zdá se, že americké akcie mají jen jeden směr a jsou odolné vůči všem okolním vlivům. A zdá se to i velkému množství poradců. V poslední době se množí dotazy na to, proč nejde dát do portfolií mnohem více akcií, nejlépe pak sto procent. Akcie vynášejí a jsou odolné vůči čemukoli. Sýrie, Ukrajina a podobné zádrhele, to jsou z pohledu akciových trhů pouze povídačky pro média a retail. Americké akcie loni vydělaly kolem třiceti procent a letos mají na svém kontě už také dvojciferný zisk. A to ještě není konec roku, závěrečný kvartál je přece vždycky ten nejlepší!
Nedávno jsem napsal, že mám poměrně solidní důvody se domnívat, že existuje dost argumentů pro přinejmenším korekci současného růstu. Jeden z nich je právě předmětem tohoto článku.
Letošní růst je jiný
Růst z roku 2014 je zcela jiný, než ten loňský. Jednoznačná preference rizika nad bezpečím se letos z akciových a dluhopisových trhů vytratila. Hovoří o tom grafy porovnávající výkonnost jednoho typu aktiv proti druhému. Vydělíme-li ceny rizikověji orientovaného akciového indexu cenami „bezpečného“ indexu státních dluhopisů, zjistíme z grafu takového poměru, jestli trh preferuje spíše riziko (poměr roste), nebo bezpečí, poměr klesá.
První skupina takových grafů ukazuje na levé straně vývoj zkoumaného páru v roce 2013 a na pravé straně prozatímní vývoj v tomto roce. Horní dvojice ukazuje vývoj rizika vůči bezpečí z pohledu dvojice US akciový index proti US dlouhodobým státním dluhopisům. Jednoznačná preference rizika v roce 2013 nevzbuzuje žádné pochybnosti. V letošním roce jsme ale na frontě „riziko x bezpečí“ svědky zcela odlišného příběhu.
Druhá dvojice je zaměřena na srovnání vývoje amerických akcií velkých společností (indexSP500) oproti mnohem rizikovějším akciím malých firem (index Russell2000). A opět je rozdíl patrný. Nadšení pro riziko zjevné v roce 2013 zcela vyprchalo a na tomto páru vidíme spíše změnu preference k bezpečí. Podobně lze interpretovat také poslední dvojici: poměr mezi akciemi středně velkých společností (riziko) a velkými firmami (bezpečí).
Podobně to vypadá, pokud budeme srovnávat vývoj uvnitř samotných rizikově orientovaných cyklických akcií.
První dvojice je srovnáním vývoje cyklických akcií (riziko) vůči širokému indexu (bezpečí). Sice to není až tak zřetelné, jako u předchozí skupiny grafů, ale i zde je to patrné. Nadšení pro riziko již není takové, jak bylo zvykem a ostrý srpnový výprodej, který prolomil rostoucí trend tohoto poměru, může leccos napovědět. Další dva grafy porovnávají výkonnost klasických cyklických odvětví průmyslu a spotřebního zboží zbytného charakteru vůči indexu. Právě tato dvě odvětví byla zdrojem růstu roku 2013 a tomu také odpovídají grafy. Dnes jsme někde úplně jinde. Cykličtí favorité jsou v roce 2014 spíše poraženými. I zde je tedy situace jiná a o jednoznačné preferenci rizika nad bezpečím, tedy hitu let 2012 a 2013, nemůže být řeč.
A co dluhopisový vesmír? Jak je to s vnímáním rizika tam?
K zástupcům rizika se zde nepochybně řadí dluhopisy s vysokým výnosem, tedy chcete-li high yield dluhopisy. Jejich srovnání nejprve se střednědobými státními dluhopisy, následně pak s korporátními dluhopisy investičního stupně a na závěr také s celým dluhopisovým agregátem ukazuje závěrečná trojice grafů. Změna nálady je i tady na první pohled patrná a zde tedy již opravdu bez dalších zbytečných slov.
 Ing. Václav Pech, Ph.D.investiční analytik společnosti Broker Trust. Pravidelné komentáře autora najdete na http://blog.brokertrust.cz/ |
Jsou bezstarostná léta pryč?
Americké akcie a potažmo také jiná riziková aktiva tedy rostou a všechno se zdá nadále jasné, sluníčkové a zelené. Pod povrchem se ale z mého pohledu skrývá jiný příběh. „Trend is your friend, until it is not!,“ vytane mi na mysli při pohledu na tyto grafy známé přísloví akciových a komoditních obchodníků. Netvrdím, že jsme na hraně armageddonu a čeká nás neodvratně katastrofa. Jen říkám, že optimismus roku 2014 zcela rozhodně není shodný s optimismem roku 2013 a let předešlých. A je možné, že ta nejlepší léta již máme za sebou. Pohádkové výnosy posledních let se mohou v dohledné budoucnosti navracet k číslům průměrným. Konec konců éra kvantitativního uvolňování je pro USA alespoň prozatím zřejmě minulostí a hlasitě se hovoří o zvyšování úrokových sazeb. Že by byla bezstarostná léta skutečně pryč?
Nahrávání ...