Odklad splátek úvěrů v Covid-19 situaci

V úvodu panelové diskuse komentoval Libor Ostatek graf, který ukazoval osmnáctiletou historii vývoje objemu poskytnutých hypoték v České republice a zároveň podílu nesplácených úvěrů v daných letech. Poukázal na strmý nárůst nesplácených úvěrů v období příchodu finanční krize v letech 2007 a 2008, kdy z úrovně kolem 1,3 % delikvence křivka poskočila na více než 3 %.

„Během posledních deseti let došlo k poklesu podílu nesplácených úvěrů až k úrovni 1 % z celkového objemu poskytnutých úvěrů,“ poznamenal Libor Ostatek. „Nicméně letos jsme se v extrémně krátkém čase ocitli v situaci, která změnila všem náhled na řízení rizika – bankovnímu i nebankovnímu sektoru, ale primárně jde o situaci statisíců domácností.“

Ekonomika v České republice se zastavila ze dne na den a bylo zřejmé, že mnozí lidé přijdou o zdroj svých příjmů. Situaci bylo nutno rychle řešit. Na první podnět Ministerstva financí reagovaly bankovní a nebankovní instituce vlastními programy odkladů splátek úvěrů. Pokud si vzpomínáte, jen dvě banky se proti tomuto kroku důsledně ohradily, přičemž se hned druhý den za svá slova veřejně omluvily. Ve velmi krátké době došlo k řešení také na úrovni vlády a regulativy v podobě úvěrového moratoria.

„Zhruba deset dní jsme vyzývali trh, aby se pokusil nějakým způsobem sjednotit svoji reakci a našel řešení, které by bylo shodou v daném sektoru,“ konstatoval Alex Ivančo z Ministerstva financí. „Teprve poté, co se tak nestalo, jsme přistoupili k řešení – během pěti dnů jsme připravili příslušný zákon a za necelých čtrnáct dní už byl ve Sbírce zákonů. Snažili jsme se do možností odkladu splátek úvěrů vstoupit přiměřeně, aby také na straně věřitelů zákon neohrozil další parametry, které musí sledovat. Zároveň jsme chtěli, aby tento proces byl dostupný všem, na které má koronavirová situace dopad. A snažili jsme se jednoznačně říct, že za využití úvěrového moratoria nebude účtován žádný poplatek.“

Odkaz na časté otázky a odpovědi k úvěrovému moratoriu.

„Než vzniklo vládní moratorium, banky měly za sebou již necelý měsíc příprav a spuštění vlastních programů odkladu splátek,“ navázal na jeho slova Vladimír Vojtíšek z Hypoteční banky. „Pro nás začala první pasivní vlna počátkem dubna (vládní moratorium se týkalo splátek až od května). Nebylo to jednoduché, pro řadu lidí z bank to znamenalo dlouhé  hodiny práce o víkendech. Nestává se mi běžně, že bych v neděli v 17 hodin měl na telefonu dvacet lidí, kteří pracují na zpřístupnění.“

Hypoteční banka napočítala k datu 9. dubna deset tisíc žádostí o odklad splátek. „A podívám-li se na podíl mezi naším privátním schématem a vládním, je to zhruba 1:1. V konkrétním čísle máme aktuálně 19 000 odkladů. Když se podívám na čísla za celou skupinu, tedy včetně právnických osob, leasingů a dalších úvěrů v odkladu, přesahujeme číslo 60 000 (když klient odloží úvěr ze stavebního spoření, hypotéku a leasing, je odklad zaznamenán třikrát, takže je tam přesah). Každopádně je to obrovské číslo a musím říct, že moje odhady to významně překonalo. Nečekal jsem, že tolik lidí o odklad splátek požádá.“ V celkovém měřítku napříč finančním trhem jde o několik stovek tisíc odkladů splátek úvěrů, které klienti ve své situaci využili.

Velmi podobný postup zvolil také nebankovní sektor. „Sami jsme klientům vycházeli vstříc už v průběhu března, kdy se celá odvětví průmyslu a služeb začala zastavovat,“ uvedl Tomáš Konvička. „Co se týče objemu využitých odkladů splátek úvěrů, v případě naší společnosti je to 10 % zákazníků, nicméně dalším 15 % zákazníků jsme umožnili individuální splátkový kalendář bez toho, aniž by tam byly uplatněny jakékoliv sankce nebo jiné finanční postihy. Jsou to klienti, kteří mohli do moratoria vstoupit, ale rozhodli se, že do něj nevstoupí nebo vstoupí později.“

V případě nebankovních společností však jde o citelný zásah do jejich byznysu, protože jediným příjmem nebankovek jsou příjmy od klientů. Což také Tomáš Konvička okomentoval: „Samotné moratorium vnímá většina společností – včetně nás na nebankovním trhu – jako rozumný kompromis toho, co bylo potřeba udělat pro koncové spotřebitele a toho, co si může nebo nemůže dovolit bankovní a nebankovní sektor a musíme se s tím nějakým způsobem poprat. Ale velmi nešťastné bylo vyjádření paní ministryně financí, které poskytla do médií v neděli na konci března. Tehdy uvedla, že je moratorium připravováno a zveřejnila některé parametry, které nakonec do finálního znění moratoria nevstoupily. Toto vyjádření poměrně značně ovlivnilo vnímání lidí a způsobilo paniku jak na nebankovním, tak – dle mých informací – i na bankovním trhu. Nikdo nevěděl, co se vlastně bude dít. A z mojí pozice nebankovních firem patří velký dík bankám, zejména těm velkým, které následně hned v pondělí začaly vést poměrně intenzivní jednání s Ministerstvem financí a tuším, že ve středu byl připraven návrh, který už byl akceptovatelný.“

Zprostředkovatelé: Pozor na registry dlužníků

Jak se díváte na roli, kterou v procesu odkladu splátek sehrávali a sehrávají zprostředkovatelé? zeptal se moderátor diskuse Lindy Fejtkové. „Myslím si, že role externích poradců byla relativně významná, záleží samozřejmě na tom, jak který poradce komunikuje s klienty,“ konstatovala a rozšířila diskusi o důležité téma možných dopadů na spotřebitele: „Jednou z důležitých rolí poradců bylo také informování o tom, že odklad splátek úvěrů v registru dlužníků vidět bude. Na webu E15 vyšel před několika dny článek, kde klient banky popisuje, že je v odkladu jako fyzická osoba, žádá úvěr na svou firmu a jeho banka mu úvěr neposkytla. Myslím si, že to není jenom banka tohoto klienta, ale jsou to všechny banky, které nahlížejí do registrů. Pokud bych byla riskař banky, tak mě určitě zajímá, nakolik můj klient panikaří nebo ne. A odklady, potažmo krize likvidity u klientů, je možná takový super zátěžový test v praxi.“

Jak dále uvedla, banky dříve uměly lépe rozlišit a vyvážit riskové parametry. „Připadalo mi to funkční a fér, zatímco dneska po novelách zákonů a všech přísných restrikcích – a to nejenom ze strany doporučení, ale i faktického dohledu nad bankami – se podle mého názoru v určitém slova smyslu dusí prostředí pro banky.“

Slovo si vzal Vladimír Vojtíšek, který upřesnil, že v první fázi před zákonem reportovala Hypoteční banka do registrů odklad splátek nikoliv na úrovni příznaků, ale jako splátkové prázdniny bez udání důvodů. „Zákon jako takový hovoří o tom, že pokud dochází k reportingu ke třetím stranám, což je v našem případě bankovní a nebankovní registr, tyto úvěry musí být označeny jako covid situace. Zákon také výslovně říká, že k tomuto příznaku banky nesmějí přihlížet, nesmí být důvodem zamítnutí dalšího případného úvěru. Možná to banky povede k detailnějšímu prověřování úvěruschopnosti takového klienta, což souvisí spíše s ekonomickou krizí, která po této fázi přichází a které budeme čelit.“

Nabídl také jednu praktickou informaci: Pokud nastane situace, kdy klientovi bude zamítnut úvěr na základě odkladu splátek úvěru/ úvěrů, jednotlivé finanční instituce mají své ombudsmany a je dobré se ozvat.

„Teď to vypadá, že banky nemohou zamítnout úvěr, pokud je klient v odkladu,“ namítla nesouhlasně Linda Fejtková. „Některé banky to mají v současné době plošně uvedeno přímo v metodice a vím, že jsou taková zamítnutí úvěrů realitou.“

Diskusi uzavřel Libor Ostatek: „Máme dvě desítky bankovních ústavů, které v této oblasti hrají dominantní roli, mám na mysli samozřejmě i stavební spořitelny, máme tady celý nebankovní sektor. Jsou to komerční subjekty, každý má svůj přístup. Na druhou stranu považuji za důležité, že máme finančního arbitra nebo Českou národní banku, kde si spotřebitel napřímo anebo i ve smyslu vztahu spotřebitel – banka může situaci vyjasnit.“