Peníze nejsou kryty ničím, kromě důvěry. Pokud lidé přestanou penězům věřit, ztratí veškerou hodnotu. Porozumíte-li penězům, jak fungují, jak je ohrožuje inflace a jakým způsobem je „ovládají“ centrální banky, získáte základ pro ochranu vašeho rodinného bohatství.
Co jsou peníze
Peníze v průběhu času měnily svou podobu. Od mušlí a kamenů s dírou se přes plátýnka do role platidla dostaly drahé kovy v čele se stříbrem a zlatem. Peníze z cenných kovů nejprve doplnily drobné mince z průmyslových kovů a následně papírové bankovky. Praktičnost papírových peněz postupně kovové mince vytlačila, přičemž kovové zůstaly jen drobné.
Papírové peníze byly zprvu podloženy nějakou hodnotou, často zlatem uloženým v sejfech bank, které je vydávaly. I to se ale ukázalo být nepraktickým, a tak postupně státy a jejich centrální banky přešly přes zlatý standard, v rámci něhož si kdokoliv mohl bankovku za zlato vyměnit, k současné fiat měně. Dnes většina peněz nemá ani podobu bankovek (či přesněji nekrytých státovek) a drobných mincí, ale jsou pouze čísly v informačních systémech bank.
Peníze plní trojí roli. V prvé řadě jsou prostředkem směny. Díky penězům nemusíte směňovat jedno zboží za druhé, ale můžete své zboží, služby či práci prodat na trhu za peníze, za které pak nakupujete to, co ke svému životu potřebujete či co vám váš život zpříjemní.
Peníze dále slouží jako účetní či zúčtovací jednotka. V penězích můžete vyjádřit hodnotu všeho, co je finančně vyčíslitelné… a mnohé, co vyčíslitelnou hodnotu nemá.
V neposlední řadě peníze slouží jako uchovatel hodnoty. Vyděláte-li peníze, nemusíte je obratem utratit, ale můžete je držet a využít k zaplacení později. To, že peníze plní funkci uchovatele hodnoty, ovšem neznamená, že to dělají zadarmo. Cenou za přenesení hodnoty do budoucnosti je jejich znehodnocení prostřednictvím inflace.
Jak peníze vnikají
Peníze již dávno nevznikají v tiskárnách cenin a ražebnách mincí. Tedy, vznikají, ale tyto fyzické bankovky a mince tvoří jen malý zlomek vydaných peněz. Naprostá většina peněz dnes vzniká dluhem.
Na začátku stojí centrální banka. Ta je jednak zodpovědná za vydávání „klasických“ papírových a kovových peněz, ale především dodává „likviditu“ obchodním bankám. Už jen toto dodávání likvidity probíhá na dluh. Centrální banka půjčí peníze obchodním bankám, ovšem půjčí je „z ničeho“. Jen do svého účetnictví zaznamená, že „vytvořila“ určitý objem peněz, které půjčila za určitý úrok obchodním bankám. Toť vše.
Přímým působením centrální banky ovšem vzniká jen malá část peněz, které se točí v ekonomice. O zbytek se starají obchodní banky samy. A opět prostřednictvím dluhu.
Když si uložíte peníze v bance, banka si je nenechá „v sejfu“. Banka od vás chce peníze, aby mohla poskytovat úvěry. Vaše peníze tedy půjčí někomu jinému. Vy stále máte vaše peníze na účtu, nic vám nezmizelo. Zároveň ale vaše peníze připutují na účet dlužníkovi, který s nimi zaplatí (ostatně proto si bral úvěr) někomu dalšímu, kdo mu prodal nějaké zboží, službu či nemovitost. „Vaše“ peníze tak vlastníte vy, i ten, kdo je dostal od onoho dlužníka.
Příjemce peněz od dlužníka je nechá ve své bance na účtu. Jeho banka je ale zase někomu půjčí. Nový dlužník penězi zaplatí. A příjemce peněz je bude mít na svém účtu… takto by peníze mohly teoreticky vznikat neomezeně dlouho.
Je několik nástrojů, které brání neomezenému vzniku peněz prostřednictvím dluhu. Tím základním jsou povinné minimální rezervy. Ty říkají, kolik procent z peněz na účtech musí obchodní banka povinně uložit u centrální banky. Nemůže tak půjčit celý objem peněz, které u ní uložíte.
Množství peněz v ekonomice centrální banky navíc řídí prostřednictvím úrokových sazeb. Když chtějí, aby množství peněz vzrostlo, sníží své základní úrokové sazby. Obchodní banky díky tomu získají levnější likviditu (peníze), které mohou poskytnout svým klientům za nižší úrokové sazby. Úvěry zlevňují. Levnější úvěry přilákají více úvěrových klientů, díky čemuž banky mohou „vytvořit“ více peněz. A naopak, pokud centrální banka zvýší své základní úrokové sazby, bankám se zdraží zdroje, což budou muset promítnout do úrokových sazeb pro své klienty… a o úvěry bude menší zájem, banky budou moci „vytvořit“ méně peněz.
Navíc obchodní banky mohou vytvářet nejen „povinné minimální rezervy“, ale mohou u centrální banky ukládat své rezervy i dobrovolně. I k tomu je může centrální banka motivovat svými úrokovými sazbami.
Tento mechanismus tvorby peněz se nazývá bankovní multiplikátor:
Bankovní multiplikátor = 1 / (povinné minimální rezervy + dobrovolné rezervy)
Centrální banky mohou vydávat do oběhu a stahovat peníze z oběhu i dalšími způsoby. Jedním z nich jsou intervence na měnovém trhu. Pokud chce centrální banka svou měnu oslabit, a podpořit tím domácí exportéry, pak začne nakupovat devizy za nově vydané peníze vlastní měny. Tím roste nabídka peněz, které se navíc prostřednictvím bankovního multiplikátoru dále rozmnoží. A naopak, pokud chce centrální banka vlastní měnu posílit, kupříkladu aby snížila domácí inflaci, začne prodávat své devizové rezervy a nakupovat vlastní měnu. Tím ji z oběhu stáhne a spolu s tím, co sama nakoupí, sníží mnohonásobně objem peněz v ekonomice.
Nahrávání ...