Pravidla lichvy jsou v Česku poměrně volná. A poslanci je chtějí zpřísnit. Potíž je, že navrhovaná definice lichvy by dlužníkům spíš uškodila, než prospěla. Ale co jiného lze čekat od komunistů…
V Poslanecké sněmovně je na 16. 12. 2020 připravena novela zákona o spotřebitelském úvěru, jejímž cílem by mělo být vymýtit lichvu. Ta je v českém právním systému definována poměrně volně. Občanský zákoník ji v § 1796 Lichva definuje:
„Neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.“
A jen na okraj: Podnikatelé mají smůlu. Na ty se ustanovení o lichvě nevztahují. Stejně jako další ustanovení na ochranu spotřebitelů v zákoně o spotřebitelském úvěru. Proto rozhodně nelze doporučit přistoupit na praktiky některých poskytovatelů půjček, kteří podmiňují poskytnutí úvěru zřízením živnostenského listu.
Lichvě se věnuje i Trestní zákoník v § 218 Lichva: „Kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.“ V dalších odstavcích pak zvyšuje tresty se zvyšující se rozsahem trestného činu.
V obou zákonech je lichva definována relativně. Záleží především na dvou aspektech: zneužití (tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení, lehkomyslnosti) a plnění v hrubém nepoměru. Nikde není stanovena výše „lichvářského“ úroku a dva případy úvěru se stejnými parametry tak mohou být posuzovány různě podle okolností.
To ale chtějí komunisté změnit. V prvním čtení v je v Poslanecké sněmovně novela zákona, která má do lichvy přinést nové světlo. Z pohledu dlužníků světlo přímo pekelné.
Lichvu by nově měl definovat i zákon o spotřebitelském úvěru: „Roční procentní sazba nákladů nesmí překročit desetinásobek REPO sazby stanovené Českou národní bankou. Překročení stanovené hranice je lichvou.“
Zarážející je již samotné nastavení na 10násobek REPO sazby ČNB, která nyní činí 0,25 %. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) úvěrů by tak nesměla překročit 2,5 %. Do této výše se vejdou maximálně hypoteční úvěry a zamezilo by to poskytování jakýchkoli spotřebitelských úvěrů.
Důvodem pro takto nízkou hranici je pravděpodobně datum, kdy komunisté Stanislav Grospič, Vojtěch Filip, Jiří Dolejš a Hana Aulická Jírovcová návrh připravili. Ten obsahuje datum 22. 1. 2019 a v té době byla 2T REPO sazba ČNB na úrovni 2 %, což by znamenalo limit pro úrokové sazby úvěrů pro spotřebitele 20 %.
Už jen z toho je patrná nesmyslnost takovéhoto ustanovení.
Samotné vymezení lichvy prostřednictvím úroku či nákladů úvěru se na první pohled zdá být rozumný nápad. Každý by např. věděl, že úrok větší než … je lichvářský. Vedle problému se „správným“ stanovením „lichvářského úroku“ (viz komunistická definice přes REPO sazbu ČNB) má úrokový přístup mnohem horší následky.
Ano, i na českém trhu jsou společnosti, které poskytují úvěry s úrokem či roční procentní sazbou nákladů ve výši stovek (i tisíců) procent ročně. Při omezení legální výše RPSN by tyto společnosti velmi pravděpodobně opustili trh. České by zanikly, nadnárodní by se z České republiky stáhly. To by bylo ale jen zdánlivé vítězství tažení proti lichvě. Lidé, kteří jsou ochotni si za takto „nekřesťanských“ podmínek půjčovat, by v Česku zůstali.
Někteří z klientů drahých úvěrových společností by si možná půjčku rozmysleli. Určitě ale ne všichni. Ti ostatní by se s největší pravděpodobností přesunuli na nově prosperující ilegální lichvářský trh. Možné důsledky nejsou zřejmé snad jen komunistům a naprostým idealistům.
Přestane-li klient drahé úvěrové společnosti splácet, přistane mu na účtu exekuce, exekutor mu zabaví, co lze zpeněžit a klient bude splácet, seč mu příjem bude stačit. A když stačit nebude, může využít možnosti oddlužení (osobního bankrotu) a dluhu se legálně zbavit.
Co se ale stane, když přestane splácet klient ilegálního lichváře? Lichvář nemůže jít k soudu a vymoci se svých peněz exekucí. A protože je na straně černé ekonomiky, bude využívat nelegální vymahačské praktiky. Ve srovnání s nimi jsou i čas od času medializované přešlapy exekutorů procházkou růžovým sadem.
Komunistický návrh, doufejme, neprojde. Není to jen v zájmu drahých úvěrových společností, ale především jejich klientů. Načasování novely je ale nešťastné. Vládní strany, které se o komunisty opírají, potřebují prohlašovat celou řadu zákonů v čele se státním rozpočtem pro rok 2021 a daňovým balíčkem prohlubujícím již tak dost černou díru veřejných financí…
Nahrávání ...