Finanční poradenství se dnes zdá být jedním z nejrozšířenějších povolání našeho národa. Pravda, přeháním, ale počet mých známých, kteří se oboru věnují, roste snad geometrickou řadou. Jejich spektrum začíná osmnáctiletými „studenty“ středních škol a končí zasloužilými profesionály ve věku takřka důchodovém.
{+}
Následující slova nejsou kritikou celého segmentu finančního poradenství; profese jako takové si velmi vážím, a proto považuji za nutné rozlišovat mezi opravdovými finančními poradci a prodejci finančních produktů.
Na první problém jsem narazil již v úvodu. Jaké jsou bariéry vstupu do tohoto odvětví, resp. profese? Jinými slovy – kdo může dělat v České republice finančního poradce? Občan ČR starší pětadvaceti let? Kdokoliv bezúhonný s vysokoškolským vzděláním? Kdokoliv se vzděláním ekonomického směru? Kdokoliv vlastnící certifikát o zkoušce z problematiky finančního poradenství? Toto byly otázky, které napadnou průměrně vzdělaného a inteligentního člověka.
Rád bych odpověděl vyjmenováním zcela jasných požadavků, ale nemohu, protože základní požadavky na adepta s patřičně honosným titulem nejsou absolutně žádné. Abych byl přesný, profesní požadavky, jako je časová flexibilita, dobré vystupování a schopnost učit se novým věcem, považuji za zcela irelevantní. V těchto ohledech se ale mýlím, protože právě ony jsou těmi nejdůležitějšími vlastnostmi novodobého finančního poradce.
Pro ilustraci si představme zcela smyšlenou devatenáctiletou slečnu Sylvii, která právě složila maturitu pouze díky ohleduplnosti tamního pedagogického sboru a vyráží na přijímací zkoušky na státní ekonomické školy. Marně, neuspěla s velkou rezervou; soukromá škola vše jistí.
Jako mnoho dalších narazila na chodbě své nové školy na o rok staršího „mazáka“ v obleku s deskami v rukou, který odchytává čerstvě příchozí a s nabídkou seriózní brigády, či práce chcete-li, se dává s nově příchozí Silvií do řeči. Silvie přehlíží nepadnoucí oblek, levné boty na gumové podrážce a košili s krátkými rukávy a ochotně se zapisuje na dvacáté místo ve formuláři, který má mladík naplněný již za dvě přestávky.
Přichází první školení, na kterém se Silvie dozví, že trh je obrovský a neprobádaný, zákazníci ochotně čekají na každém rohu, navíc jim ani vlastně netřeba nějak zvlášť volat, protože po pár úspěšných smlouvách, se kterými vám pomůže váš vedoucí, se noví klienti budou hrnout na základě dobrých referencí.
Dále se mladá studentka dozvídá o výši předpokládaných výdělků a uvědomuje si téměř absolutní zbytečnost obyčejné brigády či praxe u standardní (myšleno společnost nezaložená na principu multilevel) české nebo nadnárodní společnosti; proč taky? Provize jsou velké a trh otevřený.
Silvie si plácne s mladíkem z chodby a navštíví několik seminářů, kde se z obyčejné dívky rázem stane finanční poradkyně. Přeskočíme-li formality typu smlouva a živnostenský list, čímž vznikají devatenáctileté dívce povinnosti typu placení záloh na pojištění apod., což není nijak zvláště složité, ale v praxi to dívce, která dodnes spravovala de facto jen a pouze své několikasetkorunové kapesné nemusí přijít jako ta nejjednodušší věc. Naštěstí pro nás pro všechny existují i poradci daňoví.
Naše mladá dívka běží ještě s mokrou smlouvou, vizitkami (titul finanční poradce nesmí chybět) a v lepším případě s certifikátem domů, kde na ní čekající její první zákazníci, potažmo klienti. Proč právě domů? Nemalý podíl finančně-poradenských společností přímo doporučuje svým novým prodejcům (poradcům), aby začali právě u rodiny a známých.
Na první pohled nemá nápad chybu, ale druhý pohled má jednu naprosto zásadní – a to právě rodinu a známé. Co všechno obnáší zpracovávat smlouvy a radit své vlastní rodině? V první řadě si musí slečna, v zájmu kvalitně odvedené práce, zmapovat – zdůrazňuji – všechny rodinné výdaje, což problém není, dále však příjmy a veškerý majetek. Jinými slovy bude devatenáctiletá dcera o každém z rodiny (nemusí o každém, bohatě stačí rodiče) vědět, kolik vydělává, kolik si kde přivydělal, kolik má u které banky na účtu atd. Připomínám zcela jasný fakt, že i naopak každý z rodiny bude vědět, že jeho dcera, sestra, sestřenice ví o všech všechno. Sociální dopad, který následkem, dovolím si říci, narušení rodinné rovnováhy vznikne, může být naprosto katastrofální, avšak nemusí udeřit hned či v blízké době.
Zcela jsem opomněl fakt, že schopnost devatenáctileté dívky bez zkušeností (nyní životních) vytvořit kvalitní dlouhodobý finanční plán rodině je více než sporná. Uvědomme si, že finanční poradenství jako takové není zdaleka o nabízení předpřipravených standardizovaných produktů (jedno, zda od banky X či Y), ale právě o vynikajících znalostech problematiky finančních produktů jako celku a zároveň životních zkušenostech, empatii s klientem a nadhledu nad celou situací jedince či rodiny. Vůbec se nezmiňuji o druhém pilíři finančního poradenství, kterým je pojišťovnictví, kde i ta nejmenší chyba v úsudku či znalostech poradce může mít na rodinný rozpočet doslova fatální následky. Mohu se samozřejmě mýlit.
Popřejme nyní slečně Sylvii šťastnou kariéru, která čítá známá nebezpečí typu opadnutí jejího zájmu jako takového či zjištění, že studnice rodinných známých není bezedná a že toto podnikání není sprintem na sto metrů.
Zajímá Vás, jak „poradci“ brání své schopnosti, co je podle autora k práci motivuje a zda právě to jsou ty pravé důvody pro hledání nejlepších řešení požadavků klienta? Přečtěte si celý text na serveru Investujeme.cz.
Mimochodem, jaké máte Vy sami zkušenostmi s některými taky-kolegy? Věříte, že je jejich hlavním zájmem spokojený klient a nebo jejich vlastní peněženka?
Nahrávání ...
Doufám,že u vetšiny poradců je zájem dobře poradit klientovi. Problém je především v tom,že tito lidé nemají zdaleka dostatek informací na to,aby mohli radit ostatním s financemi.Souvisí to samozřejmě také s tím,že jejich vedoucí nejsou motivováni tím,aby poradci dělali kvalitní poradenství. Potom už se dostávám k tomu,že i když narazím na slušného poradce,neznamená to,že mi dobře poradí,protože jeho produkci do značné míry ovlivňuje jeho manažer.
Pane Mičko, asi žiji v jiné galaxii, praxe totiž jasně hovoří o tom, že „finanční poradenství“ začíná „dělat“ naprostá většina nově příchozích kvůli velmi nadstandardnímu výdělku, který je založen na roztáčení nesmyslné provizní spirály za mnohdy diskutabilní produkty…A za jaké produkty jsou nejvyšší provize ???
Souhlasím s tímto příspěvkem.
Přesto chci zdůraznit, že každý nějak začíná resp. začínal v této oblasti. Jenže těch tzv. „běžců na sto metrů“ bývá mnoho a tím, že se nováčci již od svých prvních krůčků honosí titulem „finanční poradce“ na vizitkách, si klienti pak dělají úsudek dopředu i o ostatních finančních poradcích, kteří jim mohou přinést opravdový přínos, ale jsou nuceni prvně překonat překážku dosavadních zkušeností klienta.
Pane Suchý,můj příspěvek nijak neprotiřečí tomu,o čem se zmiňujete. Člověka,který začíná dělat práci finančního poradce samozřejmě motivují peníze,ale to zdaleka není to jediné.Spíše mám tu zkušenost,že začínající finanční poradce chce radit dobře za zajímavý honorář,což se nebije.Otázkou tedy potom je,kdo nováčka zaškoluje a jestli daný vedoucí je zastáncem dlouhodobé a kvalitní spolupráce s klientem,nebo mu jde o rychlý a krátkodobý výdělek.
Ne zcela souhlasím s předchozím článkem. Jak podotkla paní Věčorková – každý nějak začíná. Také jsem před 3mi lety začínal u jisté německé společnosti na 3, a jako prvotní zkušenost to nebylo špatné. Samozřejmě pokud se jako poradce chcete stále posouvat dál, brzy zjistíte že tyto firmy nebudou to pravé ořechové. Ale vždy záleží na přístupu samotného poradce a jestli s něčím uvedeným ve článku souhlasím zcela, pak je to nedostatečná regulace trhu, ale to už není problém společností, které na ní působí.
Také souhlasím s nedostatečnou regulací trhu v tomto oboru, Finančního poradce tak může dělat každý a podle toho to na trhu vypadá. Bohužel pověst finančních poradců je díky výše zmiňovaným „rychlokvaškám“ velice špatná.