V unikátním konceptu bylo na FINfestu představeno několik příběhů z byznysu. Pět řečníků se pokusilo své životní zkušenosti vměstnat do deseti minut. Otevřeně mluvili o dopadech svých rozhodnutí, závratných ziscích i bolestných ztrátách. Nechte se jejich příběhy inspirovat.
„Co považuji za svoji nejlepší investici?“ začal své vyprávění řečnickou otázkou Richard Kunovský. „Pro mě to byla ta, díky které jsem se zbavil strachu. Před třinácti lety jsem si koupil horolezeckou výstroj a začal jsem se věnovat lezení. A důvod? Když jsem byl v deseti letech s rodiči na výletě na Petřínské rozhledně, poprvé v životě jsem zažil, co je to panika z výšek. A tyto pocity jsem zažíval i v dospělosti.“
A nejenom ve výškách – když měl prezentaci před skupinou lidí, zažíval úplně stejné pocity. Jako by měl pod sebou nekonečnou hloubku. Dlouhá léta se těmto situacím vyhýbal.
Ale popořádku – tady je jeho příběh: „Moje dětství mělo do harmonického prostředí daleko. Často mi scházel obyčejný pocit bezpečí anebo jistoty, že věci fungují tak, jak mají. Moji mysl už odmalička provázely obavy z budoucnosti. A sociální dovednosti, které mi scházely, jsem si v dospělosti často nahrazoval workoholismem, tedy prací od rána do večera, a to převážně v naší rodinné firmě. Zhruba po dvaceti letech pracovní kariéry jsem byl na pokraji vyhoření.
Krátce po čtyřicítce se mi navíc rozpadl tehdejší vztah a já měl pocit, že celý můj život je v troskách. Tenkrát jsem vůbec netušil, že za dalších deset let budu žít spokojený život, budu šťastně ženatý, budu mít práci, která mě baví a také často přednášet na konferencích. Ale abych k tomu všemu došel, musel jsem nejprve najít svoji životní rovnováhu. Rozhodnutí, že začnu s lezením, pro mě možná nebyla ani tak volba, jako boj o přežití. Ovšem naučeným reakcím na určité situace se nezbavíte mávnutím kouzelného proutku.
Pravidelně jsem trénoval, pravidelně jsem ve výškách měnil chemii naučených vzorců, hlavně strachu, a nahrazoval ho postupem času užitečnými reakcemi. Nejprve jsem trénoval v malých skalách a krátkých délkách, po letech už vysoko nad ledovcem ve vysněných Alpách. Trénink se mi hodil – vůči stávajícím dovednostem přicházely další: vytrvalost, touha se zlepšovat a také víra, že všechno dobře dopadne.
Dlouho mi trvalo, než jsem se rozhodl opustit jistotu naší rodinné firmy, rodnou hroudu a s tím i spoustu nefungujících vztahů. Když jsem přijel v roce 2011 do Brna, bylo to pro mě cizí město. Nikoho jsem neznal, neměl jsem tam obchodní vazby ani známosti a také jsem neměl žádné zkušenosti v novém oboru, kterým pro mě bylo finanční poradenství.
Velmi rychle jsem se musel naučit, jak potenciální klienty zaujmout, jak odprezentovat obchodní schůzky, musel jsem skousnout desítky, možná stovky odmítnutí. Měl jsem štěstí, že moje první manažerka se ke mně chovala povýšeně a manipulativně – to mě motivovalo a dávalo mi to sílu i myšlenku svůj záměr udržet. Říkal jsem si, že už není cesty zpět.
Začal jsem pravidelně sportovat, to mi pomáhalo. Po ránu jsem běhal a dělám to dodneška. Běhám venku se svým psem – pětačtyřicet minut každý všední den, téměř za jakéhokoliv počasí. A při tom monotónním běhu se mi vybavovaly sny, které se mi pak začaly plnit.
První velké vítězství přišlo po dvou letech. Nejprve jsem dostal diplom TOP klubu ve společnosti Fincentrum, kde jsem začínal. Ale vítězství přišlo tím, že jsem z Fincentra po dvou letech odešel a vydal se vlastní cestou, a to v placeném poradenství, které bylo tehdy v plenkách. Souběžně s tím jsem potkával v Brně současnou lezeckou partu. Později jsem s nimi začal jezdit do hor – i do těch vysněných Alp.
Přestože se mi dařilo v podnikání i v lezení, pořád jsem měl pocit, že bojuji o přežití, že nesmím povolit. Držel jsem se pravidla samurajských učitelů: „Ani na vteřinu si v bitvě nepřipouštěj, že jsi vyhrál, jinak prohraješ.“ Pokud se ale neustále cítíte na bitevním poli, po čase je to vysilující. A tak jsem musel projít procesem odpuštění, i sebeodpuštění – to je možná to nejtěžší vítězství, které mě ovšem posunulo dál. A potom přišly věci, ve které jsem už přestával věřit.
Začal jsem navštěvovat kurz kreslení; bylo tam dvanáct žen a já. Chodil jsem si tam vyčistit hlavu, odpočinout si a naučit se kreslit. Po třech letech z toho nakonec byla svatba. A teď nás čeká s manželkou další výzva – první syn. A vím s jistotou, že mu chceme vytvořit bezpečné prostředí, plné lásky, které se mně dostávalo jen omezeně a jednostranně. Také ho chceme vést k tomu, aby se o sebe dokázal postarat v každé situaci.
A jaké by mohlo být poučení z mého příběhu? Investujte podobným způsobem a vytrvejte. Vytrvejte i tehdy, když budete plni strachu z neúspěchu. Často jsou to jenom vaše negativní myšlenky. Mně se díky jedné investici do horolezecké výstroje podařilo postupně změnit celý svůj dosavadní život. Jak kdysi řekl John Lennon: Nakonec všechno dobře dopadne. A když ne, tak to ještě není konec.“
Richard Kunovský
Investiční poradce, vázaný zástupce VHI s.r.o. Převážnou část svého profesního života strávil v rodinné firmě zabývající se kovovýrobou a ekologickým zemědělstvím. V roce 2011 se rozhodl pro vlastní podnikání v oblasti finančního poradentství, tehdy ještě bez jakýkoliv znalostí v oboru. Po dvou úvodních letech ve společnosti Fincentrum se rozhodl pro budování vlastní značky v modelu placeného poradenství se zaměřením na investiční poradenství. Dnes ve své praxi pomáhá budovat a řídit bohatství svých klientů s cílem čerpat doživotní příjem. Vedle své každodenní práce s klienty veřejně přednáší o prověřených pravidlech investování a finančního chování. Těmito pravidly se sám řídí. Jeho prezentace často mění pohled posluchačů na investiční poradenství. Má za sebou prezentace na vysokých školách, v podnikatelských a networkingových klubech a jednou jako host v České televizi. Od roku 2017 vlastní odborný certifikát EFA. Ve volném čase rád sportuje, věnuje se aktivitám v horách, a také se angažuje v řečnických klubech Toastmasters International.
Nahrávání ...