Polovině poradců hrozí vyhoření – to byl název jedné z nejúspěšnějších přednášek letošního jarního FINfestu. Autora této přednášky PETRA JANA KŘENA jsme pozvali do studia. Petr je podnikatel, business lektor, kouč a autor programu Miliónový leader. Na podzimní konferenci opět nebude chybět, tentokrát si pro poradce připraví další aktuální téma: https://podzim2018.finfest.cz/session/vyjimecnost-jinakost-aneb-jak-v-dnesni-dobe-uspet/.
Videorozhovor
MP3 záznam ke stažení zde (25 MB).
MV: Vy sám jste říkal, že jste si vyhořením prošel. Můžete nám to přiblížit a popsat? A vůbec říci co to vyhoření je? (02:24)
PJK: Konkrétně u mě to proběhlo dosti plíživě. A to je jedno z nebezpečích, které syndrom vyhoření přináší. Dlouhodobě tomu člověk nevěnuje pozornost, přestože máte stavy, kdy jdete spát unavený a ráno unavený vstáváte. Nakopnete se do práce, jedete na seminář, motivujete svoje spolupracovníky a tzv. rozdáváte se lidem. Pak přijde fáze, kdy si člověk uvědomí, že se mu energie nedostává zpátky. Největším paradoxem bývá, že se to děje v momentě, kdy business a firma jdou nahoru. Ale radost a potěšení z úspěchu významně klesá. Tehdy se začíná mluvit o syndromu vyhoření. Já jsem to měl úplně stejně. Syndrom vyhoření mě postihl v době mých nejlepších výsledků, měl jsem nejlepší čísla v rámci celé Evropy – té době v OVB. Přesto mi to nepřinášelo radost.
MV: Jak jste to vyřešil? (03:49)
PJK: Poměrně radikálně. Ve firmě jsem ohlásil, že potřebuji tři měsíce dovolenou a po tuto dobu nebudu k zastižení, což způsobilo poměrně velký rozruch. On oficiálně říká, že potřebuje volno. To se moc nenosilo, ale já jsem se těmito věcmi netajil. Udělal jsem si tři měsíce volno a celkově jsem musel přehodnotit svůj přístup k podnikání.
MV: Jak se dá předejít vyhoření? (04:47)
PJK: Způsobů je celá řada. Je možná důležité si říci, co k tomu člověka vede. Tím pádem se můžeme bavit, jak tomu předejít. Jsou vlastně dva důvody, proč syndrom vyhoření přichází. Jeden z důvodů je, že dlouhodobě děláte něco, do čeho vás nutí okolí a není vám to přirozené. Nicméně potřebujete vydělávat peníze. V oblasti poradenství manažeři tlačí na svoje lidi, aby rekrutovali nové spolupracovníky. Oni to dělají, ale vnitřně to tak necítí. A někteří z nich chodí ke klientům, protože by měli, ale hluboký vnitřní smysl v takové činnosti nevidí. Vaše JÁ říká, že to nechce a vy jdete proti sobě. Další příčinou může být fakt, že máme tendenci se srovnávat s ostatními. Kolega má lepší výsledky než já a já chci těch výsledků také dosáhnout. Jdu přes hranici, jdu přes sebe. Stále se s někým srovnávám a teprve až něčeho dosáhnu, dám si volno. To je častá odpověď lidí, když se jich ptám, jestli by nebylo potřeba udělat nějakou změnu. Až dokončím projekt, až se dostanu na danou pozici… Ale pak následuje další, ještě vyšší pozice.
MV: V mnoha firmách existuje ideologie, ideál úspěchu, kdy se poradcům ukazují ti nejúspěšnější. Odpočívat není IN. IN je tvrdě pracovat, vykazovat výsledky a čísla. To, co říkáte je v přímém rozporu s tím, co známe z většiny firem. Asi je pak pro vás těžké jít s tímto do firem a nechat se najmout jakou kouč či manažer s názorem: já ty lidi trochu zpomalím. (07:19)
PJK: Ne ve všech firmách o těchto záležitostech chtějí mluvit a přemýšlet. Ale já tvrdím, že úspěšné jsou firmy, které si uvědomí, že na spolupracovníky je potřeba nahlížet jako na lidi, kteří mají své emoce, životní příběhy, vztahy, rodiny a koníčky.
MV: Když někdo tedy tzv. vyhoří, lze se vrátit zpět? Nebo je člověk nucen ten obor opustit? (09:27)
PJK: Na to není jednoznačná odpověď. Já jsem se po vyhoření, někdy v roce 2010, do branže vrátil. Dělal jsem svoji práci, ale vnitřně jsem cítil, že to dlouhodobě nebude možné. V momentě, kdy už syndrom vyhoření přijde, je velká pravděpodobnost, že člověk bude muset kompletně změnit svůj život.
MV: Jsou finanční poradci náchylní k vyhoření více než ostatní profese? (10:21)
PJK: Stejnou otázku jsem dostal na FINfestu. Je to velmi podobné jako v dalších profesích, kde přicházíte často do styku s lidmi. Finanční poradce je denně postaven před otázku přijetí či odmítnutí klientem. Permanentně musí fungovat empaticky také vůči nadřízeným a manažerům. Je tam neustálé psychické vypětí. Včetně toho, jestli mi dopadne obchod, jestli klient podepíše smlouvu apod. To vše má vliv na to, v jakém psychickém stavu se člověk nachází. Stejně jako lékaři, učitelé tak i finanční poradci a manažeři jsou více náchylní k vyhoření.
MV: Netýká se to většiny populace? Když se zeptáte většiny lidí, zda se těší do práce, pravděpodobně jen menšina Vám řekne, že ano. (11:41)
PJK: To je asi na jiný rozhovor. Nedávno jsem četl statistiku, že přes 50 % lidí skutečně nemá rádo svoji práci a 30 % chodí do zaměstnání jen proto, že musejí vydělávat peníze. Celkem přes 80 % lidí nemá rádo to, co dělá – což je známka toho, že směřují k vyhoření. Existují ale profese, kde to můžete tzv. ošulit, nemusíte být tolik aktivně přítomen. Jsou způsoby, jak se takový stav dá přežít. V pokročilejším stádiu vyhoření přicházejí na řadu zdravotní aspekty. Dlouhodobě máte problémy s dýcháním, se srdcem, můžete mít nadváhu. Jedním z příznaků je i nechuť k sexu. Příznakem je také unikání od běžných vztahů – v rámci rodiny, partnerů, dětí. Člověk uniká sám do sebe, do světa počítačových her atd.
MV: Co by měly firmy dělat, aby předešly vyhoření svých podřízených? (14:51)
PJK: To je skvělá otázka. Orientace firmy pouze na výsledky je špatně. Je potřeba podporovat u spolupracovníků a podřízených jejich osobní rozvoj. Zajímat se o jejich osobní život. Aby to nebylo jenom o tom, že mě podřízený zajímá jenom kvůli splnění 500 bodů.
MV: Vy jste poměrně otevřeně na FINfestu mluvil o své minulosti. Viděl jsem slide z přednášky, který byl výčtem selhání – zdravotních, mezilidských, partnerských. Není to trochu sebemrskačské? (16:32)
PJK: Je důležité lidem ukázat skutečnosti natvrdo a být transparentní. Mám pocit, že v dnešní době se hodně hovoří a ukazuje úspěch – pozlátko. I v OVB tomu tak bylo. Tleskalo se těm nejúspěšnějším, rozdávaly se poháry. Málokdy se dozvíte, jakou cenu za to člověk musel zaplatit. To, že hovořím o svých selháních, přeci patří k životu. Ze zkušeností si lze vzít ponaučení. Bez toho, co jsem prožil, bych dnes nebyl tím, kým jsem.
MV: Na podzim nás čeká další FINfest. Rád Vás tam znovu pozvu jako řečníka. Co připravujete? (26:53)
PJK: Přemýšlel jsem nad tím, jaká témata mohou poradce zajímat, získávám podněty a mám zpětné vazby z jarního FINfestu. Přednáška by se dala shrnout sloganem: Úspěšná firma ve 21.století. Berte to jako pracovní název. Ve 21.století nelze úspěšně budovat firmu bez ohledu na osobní rozvoj zaměstnanců a spolupracovníků. Jak to skloubit a jak s tím pracovat? To vnímám jako velké téma.
