Tuzemská průměrná hrubá měsíční mzda v prvním čtvrtletí letošního roku meziročně narostla o 7,0 %, což po očištění o inflaci odpovídá reálnému zvýšení o 4,8 %. Jedná se o pozitivní překvapení, když trh vyhlížel růst pouze o 3,9 %, Česká národní banka pak o 4,2 %. Došlo tak k prvnímu meziročnímu zbohatnutí průměrného zaměstnance po devíti čtvrtletích, tedy od podzimu 2021. Průměrná mzda aktuálně činí 43 941 Kč, mediánová pak dosáhla 36 651 Kč. Kurz koruny na zveřejněná data reaguje posílením z EUR/CZK 24,70 na EUR/CZK 24,67.
Nejsvižnější růst mezd byl zaznamenán v odvětví zdravotní a sociální péče (11,1 %), administrativních a podpůrných činností (10,2 %) a zásobování vodou (10,1 %). Na opačném konci nalezneme mzdy ve vzdělávání (1,9 %), veřejné správě a obraně (2,1 %) a činnostech v oblasti nemovitostí (2,3 %).
Tip: Máme se lépe, mzdy rostou
Z geografického pohledu mzdy rostly nesvižněji ve Středočeském, Plzeňském (shodně 7,6 %) a Ústeckém kraji (7,5 %), nejpomaleji naopak v krajích Vysočina (6,5 %), Jihočeském (6,6 %) a Zlínském (6,7 %).
Aktuální data představují veskrze potěšující překvapení. Mzdový růst překonal i ty nejoptimističtější očekávání, přičemž tažen byl soukromým, nikoliv veřejným, sektorem a odráží tedy situaci v reálné ekonomice. Mzdy opět začaly předbíhat růst produktivity práce, což znamená, že se podíl zaměstnanců na bohatství vytvořeném českou ekonomikou zvyšuje. To lze považovat za přirozený vývoj a určitý návrat směrem k před-krizovému normálu. Roky 2022 a 2023 se totiž v tomto ohledu vymykaly opačným způsobem, když navzdory umírněnému ekonomickému růst zaměstnanci dramatickým způsobem zchudli. Z období zvýšené inflace tehdy vycházel podstatně lépe podnikatelský sektor, který růst vlastních nákladů dokázal nezřídka i s bonusem přenést na spotřebitele a zároveň odolat tlaku vlastních zaměstnanců na zvyšování mezd. To vše paradoxně za situace, kdy míra nezaměstnaností zůstávala nejnižší v Evropské unii a okřídlenou se stala fráze, že „nejsou lidi“. Výsledkem pak byl nárůst ziskových marží v podnikatelském sektoru a pokles podílu mezd na vytvořeném hrubém domácím produktu. Nyní se situace evidentně otáčí, zaměstnanci se osmělují a svou dobrou vyjednávací pozici využívají k vyjednání mzdového růstu převyšujícího výkon ekonomiky, čímž kyvadlo rozdělení bohatství pomalu posouvají zpět. Česká je přesto ještě dlouhá cesta. Průměrná reálná hrubá mzda se aktuálně nachází na stejné úrovni jako v prvním čtvrtletí roku 2018, tedy před dlouhými šesti lety. Středně- a vysokopříjmoví zaměstnanci na tom přesto jsou lépe než tehdy díky zrušení superhrubé mzdy a tedy zvýšení čistých výdělků. To se ovšem netýká nízkopříjmových, jimž tato politika prakticky nijak neprospěla. Právě nízkopříjmoví mají přitom nejvyšší sklon ke spotřebě a jejich zchudnutí tedy pociťuje celá ekonomika. Aktuální mzdový růst ovšem právě v tomto ohled bude představovat vítanou vzpruhu a spotřeba domácností by tak letos měla být tahounem celé ekonomiky. Ve zbytku roku mzdový růst patrně ještě mírně zrychlí, o něco vyšší ovšem bude i inflace a v průměru by se tak reálné mzdy mohly zvýšit zhruba o 4,5 %. Pro Českou národní banku se jedná o pomocný argument ve prospěch zpomalení tempa snižování úrokových sazeb, které podle nás na červnovém zasedání klesnou „pouze“ o 0,25 procentního bodu.
Autor je hlavní ekonom Cyrrus
Nahrávání ...