Češi patří mezi velmi konzervativní investory. S rostoucím věkem se tento přístup ještě více potvrzuje. V důchodu ke spoření většinou přistupují jinak, než penzisté v zahraničí. Jsou mnohem opatrnější a peníze ukládají do konzervativních, jistých, nízkoúročených finančních produktů.

{+}

Podle některých názorů se tím ale ochuzují o možnost lepšího zhodnocení uložených peněz.

Ti, co si ještě před penzí dokázali pořídit vše podstatné a nyní hradí například jen nájem či energie, dokážou většinou spořit i z penze. Průměrný starobní důchod je u nás kolem deseti a půl tisíce korun, což je asi polovina průměrné mzdy. Zhruba 60 procent penzistů by navíc zvládlo z úspor pokrýt vlastní životní náklady minimálně na čtvrt roku.

Řada starších občanů se poměrně dobře orientuje ve spořicích produktech a často má podle odborníků i detailní přehled o různých pojistkách a úvěrech. Většinou ale mají všechny peníze v jedné bance, protože je to pro ně nejjednodušší. Jen výjimečně si ale dokážou spočítat, že by je mohli lépe zhodnotit třeba na spořicím účtu v jiné bance. Senioři často zapomínají totiž na to, že korunu znehodnocuje inflace.

Obliba konzervativních produktů jako vkladní knížky a penzijní připojištění je dáno jejich zvyklostmi. Většinou oceňují, že u vkladních knížek zůstala jejich „tradiční“ podoba a jednoduchost obsluhy. Mají rovněž něco hmatatelného a i přehled o tom, kolik peněž mají uloženo. Rovněž je to dáno tím, že se zásluhou systému dnešní český důchodce na postproduktivní věk příliš nepřipravoval. Očekávají, že se o něj postará stát. A když už něco nastřádá, pak se většinou obává, že o to přijde. Volí proto hlavně konzervativní, státem garantované produkty.

Zatímco například americký penzista často vedle takovýchto možností také investuje. Navíc nespoří pouze na dva až pět let, ale na mnohem delší dobu. Rovněž taky využívají jiné nástroje jako podílové fondy apod.

Nejlépe jak se připravit na postproduktivní věk je začít investovat co nejdříve. V mladém věku by člověk měl investovat dynamicky a s postupujícím věkem by se mělo složení portfolia stále více stávat konzervativním.

Rebalancování portfolia

Váhy jednotlivých tříd aktiv a sektorů v investorově portfoliu se vlivem vývoje trhů v čase samovolně mění. Zpravidla se tím zvyšuje celková rizikovost portfolia. Úspěšné investování začíná správným  rozložením investičního portfolia do různých tříd aktiv a sektorů trhu podle investičního horizontu a vztahu investora k riziku. Počáteční diverzifikací portfolia ovšem role investora nekončí, ale naopak začíná. Struktura na počátku vhodně balancovaného portfolia se vlivem tržních sil v čase mění. Zpravidla se portfolio stává rizikovějším, než je záměr investora. Rebalancování  může za určitých okolností mírně zvýšit výnos portfolia, většinou ale výnos mírně snižuje. Hlavním důvodem rebalancování je podstatné snížení rizika, ne zvýšení výnosu. Pravidelná procedura, která vrací strukturu portfolia do původně navržené diverzifikace, se nazývá rebalancování portfolia. Pokud investor nechá portfolia svému osudu s vědomím, že na počátku přece bylo dobře diverzifikováno, začíná proces, který se nazývá směřování do nebezpečné zóny (drift into danger zone).  Metod rebalancování portfolia bylo vyvinuto nespočet.

Při přípravě tohoto článku byly použity informace z Finanční encyklopedie.
Tuto odbornou publikaci si v případě zájmu můžete objednat za 600 Kč + poštovné přímo od vydavatele – společnosti GPM Invest (tel.: 777 003 674, e-mail: info@gpminvest.cz).

0 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Partneři


Chcete zde mít své logo?

nebo

Příhlásit se jménem a heslem

nebo    

Nepamatujete si své heslo?

nebo

Create Account