ETF versus podílové fondy

Jak v debatě poznamenal její moderátor Jiří Šindelář, posun celého retailového segmentu směrem k ETF, je patrný zejména ve Spojených státech, kde dochází k výrazným odlivům z tradičních aktivně řízených podílových fondů a tato vlna se již brzy dostane také do České republiky. Jak tedy v takové konkurenci masivních přesunů peněz obhájí své místo na slunci právě aktivně řízené podílové fondy?

„Své místo obhájí zcela jistě,“ namítl Daniel Gladiš. „Indexové fondy by totiž bez těchto aktivně řízených fondů nemohly existovat. Indexové fondy nevybírají jednotlivé akcie, ale investují do nich podle předepsaného benchmarku, který vzniká na základě obchodování aktivních investorů. Kromě toho si myslím, že velká výhoda ETF je v tom, že když je člověk koupí, třeba některý z větších akciových indexů, dostane jak výnos, tak riziko daného trhu. Ale to současně může být někdy naopak nevýhoda. Jsou situace, kdy není výhodné výnos, a s tím související riziko, podstupovat. Pokud je konkrétní trh drahý – a on může být drahý deset, patnáct let – tak co má pasivní investor dělat? Pokud se soustředí výhradně na ETF, nemá žádnou jinou možnost než nakupovat. Podílové fondy mají obrovskou výhodu v tom, že mohou zapomenout na indexy a mohou si najít svoji vlastní kombinaci výnosu a rizika. Jinými slovy – nabízejí daleko širší varianty investování než ETF.“

Oba řečníci z platforem reagovali částečným nesouhlasem. Všichni se shodnou na faktu, že  pro oba investiční směry je na trzích místo a vždy budou vedle sebe existovat aktivní i pasivní správci. „Nicméně my vycházíme z čísel,“ poznamenal Martin Luňáček, „a na horizontu deseti, patnácti let je mizivé procento aktivních portfolio manažerů, kteří by dokázali překonat index, s nímž se porovnávají. Trend odlivu z aktivně řízených fondů je jasně vidět a v následujících několika letech bude ještě silnější.“

Radoslav Kasík připomněl, že ETF se dostaly do popředí také díky rozmachu technologií – nejen rozvoji platforem pro investování, ale také dostupností a množstvím informací z trhů, který si každý investor může vyhledat. „Na druhou stranu pasivní trh, jak se možná ukáže v tomto roce nebo v nejbližších letech, vytváří větší anomálie. A tady je prostor pro aktivní investory. Aktivní investování bude chvíli tahat za kratší konec, ale možná budeme překvapeni, že za pár let bude znovu na výsluní a opět se budou hledat portfolio manažeři, kteří dokáží vybírat ty správné investice.“

Debaty na téma aktivní versus pasivní investování se vedou řadu let a navíc běží v cyklech. „Když se vrátíme před minulou krizi do let 2004 až 2008, výrazně převažoval názor, že nemá žádný smysl kupovat indexy a pasivní fondy, že jedině aktivní správa je to pravé,“ zavzpomínal Daniel Gladiš. V letech 1998, 1999 převažoval názor, že nemá smysl se zabývat jednotlivými akciemi, stačí koupit index Nasdaq. A v letech 1994 až 1997 to byl znovu příklon k aktivní správě investic. A i když to aktuálně vypadá, že pasivní investování válcuje to aktivní, pravděpodobně jde jen o další názorový cyklus. Možná už nejsme daleko od doby, kdy se názory zase otočí.“

Daniel Gladiš konstatoval, že ve správě peněz dominuje jedna jediná motivace – a to je nasbírat co nejvíce aktiv do správ. Motivace druhá, tedy vydělávat investorům peníze, je dnes výrazně menší. „A jelikož hromadění peněz do pasivních fondů je mnohem snazší a náklady s jeho správou jsou mnohem nižší, protože pasivní fondy se de facto nespravují, ony běží samy, tak je možné, že budou co se týče velikosti aktiv dominovat. Ale nemusí tomu tak být z hlediska výnosu. Taky je pravda, že aktivně řízené fondy nemohou trh porazit, když jsou velkou částí toho trhu,“ reagoval na slova Martina Luňáčka. „Ale ETF trh také neporážejí, také mají svoje náklady. A navíc pro mě osobně odpadá v případě pasivní správy to nejhezčí, s čím je pro mě investování spojeno, a to je pocit vlastníka jedinečných společností.“

Ale bude se do budoucna dařit lépe aktivní správě? Martin Luňáček si to nemyslí. „Od aktivních portfolio manažerů dlouhodobě slýcháme, že v dobách růstu budou výnosově přibližně na úrovni průměru trhu, možná líp, možná hůř, ale hlavně ochrání majetek v době propadů. Máme k dispozici nejaktuálnější data za první kvartál 2020 a podílové fondy jsou na tom v průměru hůře než v době růstu. Financial Times reportoval, že průměrný americký podílový fond zaostal za indexem o 1,4 %, což je nejhorší výsledek za poslední čtyři roky. Teď je krize a podílové fondy měly „vytáhnout“ svoje esa, vyprodat blízko vrcholu, zahedgovat se, ale ono se to v průměru neděje. Myslím si, že bude rok od roku těžší pro aktivní správce vybírat jednotlivé akcie i vzhledem k tomu, co se teď na trhu děje z pohledu Fedu i z pohledu narůstajících peněz v ETF.“

Daniel Gladiš je naopak přesvědčený, že čím větší objem peněz bude v pasivních fondech, tedy čím menší množství lidí bude aktivně vybírat akcie, tím více bude docházet ke tradům na obě strany, a tím větší plusy tento stav přinese aktivním správcům peněz.

„Březen ukázal, jaká je obrovská nevýhoda některých ETF,“ konstatoval. „ETF na některé dluhopisy, menší akcie, benchmarket dluhopisy atd. mají velký problém, protože ony samy nabízejí prakticky neomezenou likviditu svým vlastním investorům, ale jejich portfolio je téměř nelikvidní. Některá ETF čelila masivnímu výběru peněz a musela hromadně prodávat svoje portfolio, protože nemají jinou možnost – navíc v situaci, kdy je nikdo nekupoval. Najednou byla některá portfolia během týdne o 50 % níž a teprve v tom okamžiku přišli aktivní investoři, kteří tyto akcie nebo dluhopisy koupili a dneska jsou aktiva znovu blízko původních cen. Byl to obrovský transfer majetku od pasivních investorů směrem k těm aktivním.“