Stagflace představuje takový makroekonomický vývoj, kdy se zároveň kombinuje silně zvýšená inflace výrazně nad inflačními cíli centrálních bank s velice malátnou dynamikou HDP s možností ekonomické recese. Západní svět naposledy stagflaci zažil na přelomu 70. a 80. let minulého století.
Tato stagflační perioda byla primárně způsobena zánikem Brettonwoodského systému mezinárodních měnových vztahů dne 15. srpna 1971, kdy tehdejší americký prezident Richard Nixon oznámil ukončení konvertibility dolaru za zlato v pevném poměru 35 dolarů za trojskou unci. Od tohoto okamžiku do dnešního dne proto mezinárodní měnový systém funguje na bázi nekrytých peněz.
Bezprecedentní globální měnový impuls
Nixonův krok znamenal obrovský nárůst rozpočtových deficitů nejen USA, ale také většiny dalších významných ekonomik, protože růst peněžní zásoby již nebyl nijak limitován objemem rezerv fyzického zlata. Tempo růstu globální peněžní zásoby proto prudce zrychlilo. V relativně krátkém časovém horizontu tento vývoj silně podpořil ekonomický růst, nicméně zcela v souladu s rakouskou teorií hospodářské cyklu (Austrian Business Cycle Theory – ABCT) poté došlo k prudkému nárůstu inflace. V USA se míra inflace dostala na přelomu v 70. a 80. let až na 15 %.
V tuto chvíli zažívá globální ekonomika velice podobný vývoj. Kvůli vypuknutí globální pandemie před dvěma lety klíčové centrální banky masivním způsobem zintenzivnily kvantitativní uvolňování neboli nákupy dluhopisů na sekundárních trzích. Tím se do světové ekonomiky prostřednictvím tohoto bezprecedentního tištění nekrytých peněz dostalo obrovské množství nových peněžních jednotek. Přitom čtyři klíčové centrální banky – americky Fed, ECB, japonská centrální banka a čínská centrální banka – za poslední dva roky od vypuknutí pandemie nakoupily dluhopisy v objemu přibližně 10 bilionů dolarů! To je tak velká číslo, že si ho dokonce i investiční profesionálové dovedou jen stěží představit.
Globální peněžní zásoba proto ve výsledku za poslední dva roky zásadním způsobem narostla. Konkrétně podle výpočtů agentury Bloomberg globální peněžní zásoba dle měnového agregátu M2 vzrostla o přibližně 25 % z 80 na aktuálních 102 bilionů dolarů. Tento bezprecedentní globální měnový impuls znamená, že ve světové ekonomice nyní obíhá mnohem více peněžních jednotek než před vypuknutím pandemie, které přitom proudí kolem přibližně stejného reálného množství zboží a služeb. Výsledkem je pak dle výpočtů agentury Bloomberg aktuální průměrná globální míra inflace na úrovni 7,4 %. Přitom na začátku roku 2021 to byla pouze 2 %.
Inflace roste a růst bude
Většina ekonomů připisovala prudký nárůst inflace na nejvyšší úroveň za posledních čtyřicet let nejdříve zhroucení globálních dodavatelsko-odběratelských řetězců kvůli pandemii. Nyní je podle nich dalším silným proinflačním impulsem dramatický růst cen primárních komodit a energií kvůli ruské invazi na Ukrajinu. Nenechte se ovšem zmást.
Primárním důvodem dramatického růstu inflace, který bude téměř s jistotou pokračovat i v následujících měsících, je extrémní kvantitativní uvolňování klíčových centrálních bank, které novými nekrytými penězi financovaly rekordní rozpočtové deficity v klíčových ekonomikách, resp. masivní fiskální stimulaci v rámci boje s ekonomickými důsledky pandemie. Inflace začala silně růst z celkového globálního pohledu již před více než rokem, tehdy si nicméně tohoto palčivého problému většina ekonomů ještě nevšímala. Ovšem znalci rakouské teorie hospodářského cyklu zpozorněli již v průběhu roku 2020.
Pokud jde o růst světové ekonomiky v následujících měsících a kvartálech, pomalu ale přece začínají ekonomové významných finančních institucí postupně snižovat své prognózy dynamiky HDP na letošní a příští rok. A další se budou zcela jistě v nejbližších dnech a týdnech přidávat. Globální stagflace je proto v tomto okamžiku v horizontu následujících dvanácti měsíců velice pravděpodobná. Pokud jde o českou ekonomiku, ta bude stejně jako zbytek Evropy zásadním způsobem válkou na Ukrajině poškozena, mnohem více než třeba USA nebo Čína. Připravme se proto na to, že v červnu či červenci bude česká míra inflace minimálně na 14-15 % a co se týče růstu českého HDP, budeme rádi za černou nulu.
Investoři to budou mít těžké
Pokud jde o akcie, hlavní akciové indexy od začátku roku sice poklesly o 5 % až 10 %, podle mého názoru nicméně na plošné akciové nákupy ještě nenastal optimální čas. Momentálně bych proto spíše vyčkával či se případně orientoval jen na ty nejatraktivněji oceněné akciové sektory, mezi které nyní podle mého názoru patří společnosti zabývající se těžbou komodit a průzkumem a těžbou drahých kovů, např. zlata či stříbra.
Pokud jde o dluhopisy, v tuto chvíli bych ještě rozhodně nepřikupoval dluhopisové emise s delší splatností nad pět let, protože kvůli stále silně rostoucí inflaci a postupné normalizaci měnových politik klíčových centrálních bank v čele s americkým Fedem pravděpodobně budou tržní ceny dluhopisů s delší splatností i nadále klesat. A pokud jde o korporátní dluhopisy, v tuto chvíli bych se orientoval výhradně na emitenty s velice silným kreditním profilem, tedy bez přehnaného zadlužení a se solidní tvorbou cash flow.
Celkem vzato bych v tuto chvíli proto spíše doporučoval celkové investiční riziko v portfoliích investorů snižovat než zvyšovat, protože se domnívám, že je poměrně hodně pravděpodobné, že budou mít investoři v průběhu následujících měsíců příležitost nakoupit cenné papíry za atraktivnější, tedy nižší ceny, neboli příznivější valuace. Tedy s výrazně vyšším očekávaným zhodnocením v příštích letech.
Autor je investiční stratég společnosti Conseq Investment Management.
Nahrávání ...