A o odklad splátek jste si zažádali? To bude teď jedna z nejčastějších otázek hypotečních poradců směrem ke klientům, kterým budou zprostředkovávat (nejen) úvěr na bydlení. K tomuto příznaku v registrech sice banky dle koronavirového zákona nesmějí přihlížet, tedy nesmí být důvodem zamítnutí nového úvěru, ale jaká je realita? Ptala jsem se zprostředkovatelů a neoficiálně také bankéřů.
Upřímně: nejen podle mého názoru vláda – a potažmo Ministerstvo financí – přistoupily k úvěrovému moratoriu spíše jako k všeobecné podpoře dlužníků. Podpora pro lidi zatíženými úvěrem/ úvěry je jedna věc, ale dopady odkladů splátek pohledem racionálního ekonomického subjektu, jakými banky jsou, je skutečnost mnohem zásadnější. Jak tento rozpor co nejlépe vybalancovat?
Číslo, které významně překonalo odhady
Źádostí o odklad splátek obdržely banky do těchto dní kolem 350 000. I při vědomí faktu, že někteří lidé požádali o odklad vícero dluhů, jde podle střízlivých odhadů o přibližně 10 % jejich klientů a také o 10 miliard korun, které bankéři nechali v oběhu.
Banky se netají tím, že toto číslo významně překonalo jejich odhady. A také ví, že podstatná část žádajících odložila splátky svých úvěrů z důvodu, že bankéři při podání žádostí nijak nezkoumali pravdivost prohlášení klientů o odkladu z důvodu ekonomických dopadů koronaviru a hotovost se v době krize každopádně hodí. Pakliže ale lidé odložili své splátky jen proto, že prostě mohli, může to být považováno za podvod, upozorňují bankéři.
„Dle zákona oznámení o záměru využít odklad splátek obsahuje „prohlášení, že úvěrovaný má v úmyslu využít ochrannou dobu z důvodu negativního ekonomického dopadu pandemie COVID-19 na úvěrovaného“,“ cituje David Eim, místopředseda představenstva Gepard Finance, příslušný odstavec zákona a dodává, že si nedovede představit, jak by se v tomto konkrétním případě dovozoval pokus o úvěrový podvod. „Co to je „negativní ekonomický dopad“? Půjde banka do sporu s klientem kvůli odkladu tří/šesti splátek, které znamenají jen posunutí splátkového kalendáře, přičemž úvěr je stále úročen?“
Je otázkou, jaká škoda vlastně bance vznikne v důsledku odkladu splátek. Zcela jistě jsou to nezanedbatelné administrativní náklady. „Pravděpodobně narušení cashflow, ale předpokládám, že vybalancování takové situace je především pro banku naprosto rutinní situace,“ upřesňuje David Eim. „S trochou nadsázky bych dokonce řekl, že jistina, kterou klient neumoří, je stejně dobrá, jako jistina, kterou banka do portfolia získá novým úvěrem. Samozřejmě je to narušení systému, což žádný systém nemá rád.“
Úvěr je nenárokový produkt
Pojďme dál. Zákon o odkladu splátek, který vstoupil v platnost 17. dubna 2020, výslovně říká, že odklad splátek úvěrů nesmí být důvodem zamítnutí nového úvěru. Ale…
„Po nějakou dobu prostě nelze nezohlednit ani nepřihlížet k prohlášení klienta, z něhož vyplývají jeho možné finanční problémy,“ konstatuje David Eim. „Úvěr je nenárokový produkt a banka má povinnost – nejen zákonnou, ale i morální – posuzovat úvěruschopnost žadatelů.“
Ano, je pravda, že banky nemusí zdůvodňovat zamítnutí úvěrů. S jedinou výjimkou. Klient má právo na „okamžité a bezplatné vyrozumění o výsledku vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, je-li žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta na základě vyhledávání v databázi a o údajích o použité databázi“ – jinými slovy registry.
Předčasné ukončení odkladu? Někde ano, jinde ne
S obezřetnostním postupem bank souhlasí také Linda Fejtková, CEO Aliance finančních poradců: „Ona právě tato nejistota nejen virová, ale hlavně politická a ekonomická, je faktorem obav číslo jedna. Banka je povinna myslet na výhled schopnosti splácet u klientů. Proto u většiny bank přibyla k žádosti o úvěr také čestná prohlášení pro klienty o tom, že jejich příjmy nepoklesly kvůli covid-krizi. Pokud však zároveň klient odložil splátky, což risk banky při schvalování uvidí, je to při zákonné povinnosti posuzovat udržitelnost příjmů na pováženou,“ dodává diplomaticky.
Když chce klient odklad předčasně ukončit – třeba právě proto, že mu bankéř naznačil riziko zamítnutí nového úvěru z důvodu odkladu současných splátek úvěru – je to u některých bank prozatím neřešitelný problém. „Na druhou stranu si uvědomme tu panickou dobu. Klienti ještě před měsícem toužili odkládat a banky měly pouhých čtrnáct dnů k naprogramování celého systému odkladů, kontroly a dodatků k úvěrovým smlouvám,“ chápe situaci Linda Fejtková. „Podle moratoria mělo jít o odklad květnových splátek, tedy splátek splatných až v červnu (tedy ještě nebyly ani fyzicky ve splatnosti, a ani odloženy). Možná někteří nepomysleli na to, že klienti budou chtít ještě před aplikací odkladu tento odklad rušit. Možná to souvisí i s IT systémy, protože co banky nemají datově ochráněné, naprogramované, metodicky a právně ošetřené, zkrátka nesmí provádět.“
Pardon, já jsem starší
Možná vás napadne, zda tady nejsou minimálně dva zákony v rozporu. Banky, jak vidno, totiž mají ze zákona mimo jiné povinnost důkladně prověřovat úvěruschopnost klienta. A teď k odkladu splátek nesmí přihlížet? Který zákon je tedy nadřazený – Zákon o odkladu splátek nebo Zákon o spotřebitelském úvěru z roku 2016? (viz citace ze zákona na konci článku)
„Ano, i mně připadá, že jde rozpor,“ souhlasí Linda Fejtková. „Ale bankovní sektor není jediný, který je vystaven protichůdným příkazům ze strany vlády, a to i nařízeními nebo vyhláškami. Nejsem právník, ale smysluplné by mi přišlo, kdyby zákon starší a v praxi již běžně užívaný byl nadřazenější, než narychlo ušitý krizový zákon.“
Její slova doplňuje David Eim. „Zákon o moratoriu říká „nepřihlížet“. OK, dejme tomu. Ale zůstává obchodní hledisko a morální hledisko. Kde je obezřetné úvěrování? Jak banka zachází s penězi svých klientů? Má stát říkat „k tomuto rizikovému parametru nepřihlížejte“? Jsou oblasti, kde podle mého názoru angažmá státu hraje svou roli. Tato konkrétní oblast to ale není.“
Rozhodnutí padne na Risku
A nakonec – co říkají samotní bankéři? Neoficiálně jsem mluvila se zástupci pěti bank. Zatímco někteří byli striktní a mimo záznam se netajili tím, že pokud je klient v odkladu, není možné mu poskytnout další úvěr, jiní opatrně odkazovali na rozhodnutí Risku. Tedy, ať klient požádá, zdůvodní, proč žádal o odklad splátek, a pokud na centrále vyhodnotí jeho vysvětlení jako dostačující, může další úvěr získat.
Pokud bych měla jejich slova shrnout: Žádat o nový úvěr, pokud je klient v odkladu splátek, nemusí být průchodné a zamítnutí úvěru je v registrech vidět stejně jako příznak odkladu splátek z důvodu covid-19. Pozor je však třeba dát i poté, protože banky chtějí u zaměstnanců doložit Potvrzení o příjmu (s údaji za 3, 6 nebo 12 měsíců, obvykle jsou to dva z těchto tří údajů), a rozhodující pro posouzení bonity bude nižší z těchto příjmů.
Banky mají každopádně několik úrovní řízení. Pokud je nový úvěr odkládajícímu klientovi zamítnut, má se kam obrátit. „Buď na ředitele pobočky, případně v každé bance existuje institut ombudsmana, kde bych takové stížnosti minimálně komunikovala, aby i daná banka tušila, oč jejich klientům hlavně běží. Na druhou stranu je třeba se obrnit trpělivostí,“ dodává Linda Fejtková.
A jak banky budou situaci s odkladem splátek pravděpodobně řešit do budoucna? „Tipuji, že po omezenou dobu budou u takových klientů obezřetnější,“ říká David Eim. „Bylo by trestuhodné, kdyby nebyly. Po nějaké době odklady splátek přestanou hrát roli. Za rok to všechno bude uzavřený příběh.“
Poznámka pod čarou:
A co konkrétně říká o úvěruschopnosti spotřebitelů Zákon o spotřebitelském úvěru z roku 2016?
Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Nahrávání ...