Co znamená pojem finanční represe? Kdy konečně spotřebitelé naplno roztočí kola ekonomiky v zájmu vyššího dobra? A jaká je investiční mentalita Němců, Britů, Američanů nebo Francouzů? V pokračování rozhovoru s Pavlem Kohoutem jsme se nejprve zaměřili na rozhodování centrálních bank.
Nakolik světové centrální banky pokřivují trh a jaké to může mít důsledky?
Obávám se, že zásadně a důsledky mohou být velmi problematické. V relativně nejmenších problémech je Amerika. Prožila sice několik vln kvantitativního uvolňování, které ale bylo Fedem prováděno nikoliv bezdůvodně a bylo včas ukončeno.
Naproti tomu Evropská centrální banka se nějakou dobu chovala tak, jakoby žádný stimul ekonomiky nebyl potřeba. Poté jako kdyby ji píchlo šídlo a začala zběsile chrlit peníze na trh. Zběsile do té míry, že aktuálně účetní rozvaha Evropské centrální banky dosahuje asi 40 % nebo 42 % hrubého domácího produktu eurozóny, což je šílená představa. Japonsko – to je ještě větší a tragičtější problém než Evropa. Japonský kapitálový trh je natolik pokřiven, že o investicích v tomto regionu ani neuvažuji.
Bohužel k zásahu centrální banky došlo před šesti lety také v České republice, kdy si skupina velkých kluků z ČNB řekla, že si pohrají s opravdu velkou hračkou a pustili se do tzv. devizových intervencí neboli kvantitativního uvolňování v českých podmínkách. Česká republika tehdy nic takového nepotřebovala. Nehrozila žádná „deflační spirála“ nebo nějaký podobný nesmysl. Intervence vedly pouze k tomu, že většina z nás o něco zchudla, zatímco montovny vlastněné zahraničním kapitálem vykázaly lepší hospodářské výsledky.
Co přesně znamená snižování úrokových sazeb centrálních bank pro běžného střadatele?
Předně je třeba konstatovat, že centrální banky, podobně jako ostatní inženýři lidských duší, mají bohulibé cíle. Touží dosáhnout jistot a prosperity, k čemuž ale nemají mnoho nástrojů. Jedním z nich jsou úrokové sazby. Předpokládá se, že nízké úrokové sazby motivují investory k investování a spotřebitele ke spotřebě. O vedlejších efektech se nediskutuje.
Jenže ony existují. Pokud má běžný střadatel nějaký finanční cíl – tedy potřebuje spořit nebo investovat – musí tak činit delší dobu nebo s větší částkou, než původně zamýšlel. To je přesný opak, čeho chce centrální banka dosáhnout: aby si spotřebitel řekl, nebudu na nic šetřit, nebudu investovat, všechno to dneska utratím, ještě si půjčím a tím roztočím kola ekonomiky v zájmu vyššího dobra, aby rostl hrubý domácí produkt.
Tuto dobu nazýváte finanční represí. Když retailový klient uvažuje o investicích, tak z toho, co jste doposud řekl, mu v podstatě nezbývá nic jiného, než upřednostnit rizikovější investice do akcií, na což ale řada lidí vzhledem k volatilitě akciového trhu prostě není připravena.
Ano, je to tak. Pro novodobé centrální bankovnictví je střadatel něco jako kulak nebo keťas, nežádoucí živel, kterého je třeba ztrestat. Minimálně alespoň tím, že se mu napaří záporná úroková sazba, aby věděl, že své celoživotní úspory má raději prohýřit v zájmu vyššího principu. To je finanční represe.
Doba finanční represe bude bohužel trvat možná ještě mnoho let. Centrálním bankéřům vždy dochází dost pomalu, že dělají nějakou fatální chybu.
Co dělat do té doby? V první řadě je důležité nemít zbytečně peníze jen tak ladem na účtu. Ale i to je někdy menší zlo než investice do dluhopisů. Dluhopisům je vhodné se vyhýbat. Dluhopisy si dneska v podstatě vydělají maximálně na manažerské poplatky ve fondech – a to jen v lepších případech, neboť objem dluhopisů s nominálně záporným výnosem do doby splatnosti postupně ve světě roste.
Finanční represe je ale na druhé straně doprovázena růstem objemu peněz v ekonomice, což obvykle svědčí investicím jako jsou akcie a nemovitosti. Zde jsou příležitosti.
Jak vlastně uvažují centrální bankéři?
Ekonomové v centrálních bankách jsou v podstatě akademici, kteří mají obzor omezený na svoje teoretické modely. Mají utkvělou až paranoidní představu, že ekonomiky stagnují především proto, že spotřebitelé málo utrácí. Ve skutečnosti příčin stagnace může být více, nedostatečná spotřeba může být jen důsledek.
Z modelů používaných centrálními bankami vychází, že by úrokové sazby měly být nízké, nulové, možná dokonce hluboce záporné. Autory modelů už nenapadne, že záporné úrokové sazby by mohly mít devastující vliv na některá finanční odvětví – třeba penzijní fondy nebo životní pojišťovny.
Nedávno server Bloomberg publikoval článek, který pojednával o tom, že penzijní fondy a pojišťovny v Dánsku nebo v Nizozemsku by mohly mít opravdu seriózní problémy, pokud budou záporné úrokové sazby pokračovat ještě několik dalších let. Proč? Jsou totiž z větší části zainvestované do pevně úročených nástrojů, které už žádné výnosy nenesou, naopak jsou pro ně ztrátovým břemenem. Dříve se hovořilo o bezrizikových investicích s jistým výnosem. Dneska se z nich staly bezrizikové investice s jistou ztrátou.
Jaké je vaše akciové portfolio? Do jakých aktiv investujete vy?
Investuji do stejných aktiv jako fond Quant, pro který jsem vytvořil investiční algoritmus. A to jsou ETF na americké indexy S&P 500 a DJIA. Část peněz je v hotovosti a čeká na lepší časy – aktuálně je to 75 % portfolia.
Jak nahlíží na investice lidé v západní Evropě nebo v Americe, kde je tradice postupného budování majetku více zakořeněná než v konzervativní České republice?
Záleží na tom, jestli hovoříme o Švýcarsku, o Británii, o Španělsku nebo o Spojených státech, protože každá země má svoji historii a každá historie byla utvářena jiným sledem událostí. Například vývoj inflace konkrétního státu rozhoduje o tom, jestli jeho občané mají nebo nemají důvěru v dluhopisy.
Nejblíž je nám Německo.
V Německu převládá značně konzervativní, spíše střadatelská mentalita, protože po 2. světové válce bylo Německo oddluženo. V podstatě tak mělo válku zadarmo. Byla zavedena pevná, neinflační německá marka, zatímco spojenci, zejména Británie a Francie, těžce nesli břemeno válečných dluhů.
Němci jsou tedy zvyklí již od 50. let na pevnou měnu, na kterou se mohou spolehnout, a proto důvěřují pevně úročeným nástrojům.
Pravým opakem je Británie. Britská libra byla po válce podstatně více inflační a několik let v zemi dokonce fungoval systém devizových příslibů, podobně jako v Československu za socialismu. Začátkem 70. let si Britové mohli vyměnit maximálně 50 liber ročně za cizí měny. Protože Britům – na rozdíl od Němců – nikdo dluhy neodpustil, museli své závazky zaplatit. A to se nepříznivě odrazilo na stabilitě jejich měny. Takže Britové nejsou tak důvěřiví k pevně úročeným nástrojům, ale zaměřují se především na akcie. Ze všeho nejraději však mají investice do nemovitostí.
Stejně jako Američané?
Velmi podobně. Američané sice nezažili takovou inflaci jako Britové, ale mají jinou mentalitu – jsou více zvyklí riskovat a výkyvy na burze je tolik nerozhodí.
A pokud bychom se vrátili do Evropy a zaměřili se na jižní státy?
Je poměrně málo známou skutečností, že Italové, Španělé nebo Francouzi mají velké problémy s počty. Většina Italů a Španělů není schopná nejjednodušších výpočtů ve finanční matematice, Francouzů asi polovina. Vyplynulo to z mezinárodního výzkumu ratingové agentury Standard & Poor’s (S&P), která se zabývala měřením finanční gramotnosti v několika státech.
Zdroj: https://gflec.org/wp-content/uploads/2015/11/3313-Finlit_Report_FINAL-5.11.16.pdf?x66755
Španělsko nebo Itálie jsou v investování v podstatě zeměmi třetího světa. Tam se sice ví, že nějaký akciový trh existuje, ale v akciích mají obyvatelé jen malé procento úspor. Pokud se podíváte na španělské a italské akciové indexy, tak zjistíte, že je to z dobrých důvodů. Tyto investice v podstatě znamenají se na desítky let s penězi rozloučit.
Mimochodem, Češi s 58 procenty finančně gramotných dospělých na tom nejsou úplně špatně. O jeden procentní bod lépe než Švýcaři nebo Američané. Češi ovšem suverénně vítězí v disciplíně „mindráky a sebepodceňování“. To je ale již jiný příběh.
Děkuji vám za rozhovor.
První díl rozhovoru naleznete zde.
—————————————————————————————————————————
Pavel Kohout bude jedním z řečníků na listopadové konferenci FINfest EFPA spojené s 5. odbornou realitní konferencí. Vystoupí s přednáškou Centrální bankéři komplikují investování a nutí utrácet. Jak tento tend využít ve vlastní prospěch?
—————————————————————————————————————————
Nahrávání ...