V polovině března vydala Česká národní banka Dohledový benchmark č. 2 k nabývání dluhových investičních nástrojů do majetku zákazníků nebo investičních fondů. Tento dokument razantně mění dosavadní přístup k nabízení korporátních dluhopisů retailovým klientům i jejich nákup investičními fondy. Zdá se však, že dokument mezi odbornou veřejností vzbudil celou řadu otázek.
O první komentář jsme proto požádali Janu Brodani, výkonnou ředitelku Asociace pro kapitálový trh České republiky (AKAT ČR), která uvedla, že asociace bude v nejbližší době s ČNB jednat ohledně vyjasnění některých sporných bodů a nejasností uvedených v dohledovém benchmarku. Rozhovor navazuje na článek Soumrak korporátních dluhopisů v Čechách?, který jsme zveřejnili začátkem dubna.
Jaké je stanovisko AKAT ČR k Dohledovému benchmarku ČNB č. 2/2019?
AKAT vítá transparentnost České národní banky při informování trhu o přístupu dohledového orgánu. Nicméně se domníváme, že v některých aspektech Dohledový benchmark není zcela jasný, proto musíme tuto otázku s Českou národní bankou diskutovat.
V kterých bodech považujete Dohledový benchmark za průlomový?
Stanovení investičních pravidel pro investiční fondy, u nichž je statut schvalovaný přímo Českou národní bankou. Zejména za situace, kdy benchmark dopadá výhradně na lokální fondy a nikoliv na v České republice nabízené zahraniční fondy, by příliš omezující pravidla pro lokální fondy mohly trh vychýlit směrem k zahraničním produktům.
Ozývají se hlasy, že teď už v podstatě nebude komu korporátní dluhopisy nabídnout. Benchmark klade velký důraz na „hluboké znalosti trhu“ ze strany klienta, na jeho vysokou rizikovou toleranci apod.
AKAT opakovaně zdůrazňuje potřebu řešit otázku nabízení korporátních dluhopisů. Avšak tou nejpalčivější částí trhu nejsou dluhopisy nabízené regulovanými subjekty, ale dluhopisy nabízené zcela mimo regulovaný trh kupříkladu „marketingovými agenturami“. Toto by mělo být prioritou další regulace i dohledového orgánu. To, že dluhopisy nejsou produktem vhodným pro úplně všechny investory je otázka, ohledně které panuje shoda. Dluhopisy nemusejí být vhodné kupříkladu pro investory s nízkou bonitou, nezkušené investory, kteří nemají ochotu akceptovat vyšší riziko nebo jsou vysloveně konzervativně zaměřeni. Pak ale zůstává otázka, pokud takovýto investor dluhopis vysloveně poptává, zda se má poslat mimo regulovaný trh k „marketingovým agenturám“, na dluhopisová tržiště, nebo mu může dluhopis prodat regulovaným způsobem regulovaný subjekt.
Dále jsou v dokumentu stanoveny požadavky na kvalitu, objem a likviditu korporátních dluhopisů; emise nižší než 750 mil. Kč nejsou dle ČNB zpravidla dostatečně likvidní. Znamená to tedy, že v podstatě jedinou šancí, jak prodávat emise nižší (ale i vyšší) než 750 mil. Kč je jít na burzu? Jedině tak budou emise dostatečně transparentní a likvidní?
Burza také není řešením pro všechny, především menší, emise. Toto je spíše otázkou pro Českou národní banku, jakého cíle chtěla ohledně těchto dluhopisů dosáhnout.
Kolik procent dluhopisů je nyní aktivně obchodováno?
Není k dispozici žádné číslo, které by indikovalo velikost trhu korporátních dluhopisů. Poslaneckou sněmovnou aktuálně diskutovaný návrh stanovující povinnost mít pro všechny emise dluhopisů ISIN bude účinný nejdříve koncem tohoto roku.
Kolik procent korporátních dluhopisů, ať už s prospektem nebo bez prospektu, podle vašeho názoru skončí?
Otázkou především je, jaká část dluhopisů vysloveně skončí, a jaká se případně přesune mimo regulovaný trh.
Týká se to jen menších a středních firem, nebo očekáváte, že by se do problémů mohly dostat také některé velké firmy, které jsou podle účetních výkazů silně zadlužené?
Dopady do oblasti malých a středních firem by byly především v případě, kdy by se vyhodnotila pravidla pro možnosti nabízení dluhopisů takovým způsobem, že by de facto nebylo možné investice do dluhopisů klientům vůbec nabízet.
Češi nyní vlastní rizikové dluhopisy za několik desítek miliard korun. Mají se nyní obávat o své investice, když se emitentům zastaví nebo zkomplikuje jejich byznys?
U regulovaných subjektů i nyní platí přísná pravidla pro nabízení korporátních dluhopisů retailovým klientům. Proto záleží především na míře případného zpřísnění podmínek. Bez vyjasnění této otázky Českou národní bankou však toto nelze ani odhadovat.
Tím se dostáváme k finanční gramotnosti, kdy Češi vnímají riziko jinak, než jaká je investiční realita.
Uvědomujeme si historické zkušenosti, kdy vnímání dluhopisů a jejich rizikovosti je ovlivněno zkušenostmi s historicky převažujícími emisemi dluhopisů státních, nebo dluhopisů velkých společností. I proto vnímání rizikovosti dluhopisů širokou veřejností může být silně zkresleno. Při investici do korporátního dluhopisu můžou investoři přijít o celou investovanou částku, což si ne vždy uvědomují.
Mohly by se do problémů dostat firmy, které měly v úmyslu splácet staré dluhopisy vydáním nových emisí?
Není k dispozici ani odhad, kolika a jakých firem by se toto týkalo.
Do jaké míry se situace dotkne investičních fondů?
Dle našich informací by Dohledový benchmark měl dopadnout do oblasti investičních fondů zcela minimálně. Domníváme se, že pokud investiční fondy u méně likvidních korporátních dluhopisů uplatňují dostatečně obezřetný přístup, kupříkladu prostřednictvím oceňovacích modelů a kreditních analýz, pak splňují podmínky stanovené Dohledovým benchmarkem. Nicméně, opět panují nejasnosti ohledně aplikace jednotlivých ustanovení, proto musíme s Českou národní bankou takovéto dotazy řešit.
Děkuji vám za rozhovor.
Dagmar Krátká
Nahrávání ...