Jaké investiční příležitosti vidí aktuálně na kapitálovém trhu Jan Maňák, ředitel obchodu pro ČR, Polsko a Slovensko v BNP Paribas Asset Management? „V akciích s nízkou volatilitou, levné jsou regiony jako Japonsko, Evropa nebo rozvíjející se trhy,“ vyjmenovává zajímavé investiční možnosti. „Ale před rokem byly všechny ještě levnější, letos většina regionů zaznamenala nárůst mnohem rychlejší, než rostla ziskovost podniků.“
V oblasti dluhopisů by vsadil na evropské firemní dluhopisy, zejména s vysokým výnosem, protože podpora Evropské centrální banky bude držet výnosy dole. Samostatnou kapitolou jsou evropské ABS, tedy dluhopisy kryté jinými aktivy, které nejsou citlivé na pohyb delších úrokových sazeb, protože jsou emitované jako variabilně úročené dluhopisy.
Recesi globální ekonomiky neočekává. „Pravdou ale je, že americké akciové indexy přepisují nová maxima a letos má většina akciových i dluhopisových tříd aktiv za sebou skvělý rok a růstový potenciál je omezený,“ upřesňuje.
Jak sestavit portfolio v době nízkých úrokových sazeb centrálních bank (a tato doba může trvat řadu let)?
Český investor to má trochu snazší – české dluhopisy zatím nesou rozumný výnos a akcie v regionu střední a východní Evropy jsou také stále docela atraktivní. V rámci globální alokace bych podvažoval americké akciové trhy, které jsou oproti ostatním trhům výrazně dražší. Drahé se mi zdají také globální high yieldové dluhopisy. Dobrou příležitost vidím také v amerických agenturních MBS, což je instrument s nejvyšším ratingem AAA, které umějí odolat postupně rostoucím úrokovým sazbám.
Mezi zastánci aktivní a pasivní správy (ETF) se občas vede až nesmiřitelný boj argumentů. Není to ale tak, že se mohou v portfoliích dobře doplňovat?
V první řadě: já vidím svět jako třípólový. Někde mezi aktivní a pasivní správou je prostor pro různé systematické strategie. Do této kategorie spadá i náš fond globálních akcií s nízkou volatilitou. Během nedávných změn ve fondovém portfoliu jsme se postupně vybavili hned čtyři fondy, dva na americké akciové trhy a dva na evropské trhy, které využívají 4-faktorový model s velmi dobrými historickými výsledky.
Ale když se vrátím k vaší otázce, naprosto s Vámi souhlasím. ETF prokázaly v minulé dekádě skvělou službu na vysoce efektivních trzích, jako jsou třeba velké společnosti v USA. Jednak společnosti jsou pokryté mnoha desítkami analytiků, jednak příliv peněz z centrálních bank přes ETF hnal nahoru akcie všech firem – těch kvalitních, i těch slabých. V takovém tržním prostředí měl aktivní správce problém sestavit portfolio tak, aby překonalo index při vyšších správcovských poplatcích.
Je otázkou, jestli takové prostředí uvidíme i v dekádě před námi. Ale například pro společnosti zahrnuté do indexu S&P 500 může dávat smysl investovat pasivně přes ETF nebo případně přes nějakou systematickou strategii.
Čím je investiční svět méně pokrytý analytiky a čím je méně efektivní, tím větší smysl má použít aktivního správce. Nebo pokud rádi investujete tematicky, aktivní správce může dosáhnout na akcie, které na první pohled s tématem nesouvisí, přesto do tématu patří.
Takže namíchané portfolio může vypadat tak, že velké americké (a případně evropské) společnosti nakoupíte přes ETF, rozvinutý svět přes systematickou strategii a small capové strategie nebo rozvíjející se trhy nakoupíte přes aktivní fondy, jejichž investiční filozofii věříte.
Investovat do dluhopisů přes ETF bych si úplně nedoporučoval. Většina indexů je totiž kapitalizačně vážená, takže velké zastoupení v indexu mají největší dlužníci. A to asi nejsou ti, kterým bych chtěl půjčit nejvíc.
Klienti na jednu stranu „slyší“ na výnosy, ale na druhou stranu vnitřně nechtějí, aby jejich investice prodělávaly. Co s tím z pozice poradce?
Vidím několik způsobů, jak se poradci vypořádávají s fenoménem volatility. Ten nejhorší způsob je, že pro jistotu neinvestují vůbec. Často bývá poradce (nebo bankéř) konzervativnější než klient a pro jistotu je pole investic zakázané území, kam se nechodí.
Další – v poslední době oblíbený způsob – je investovat pouze do alternativních tříd aktiv, jejichž rizika se nepromítají to kolísání hodnoty investice. Jde zejména o velmi populární nemovitostní fondy. Po roce 2008 jediný v té době funkční nemovitostní fond poklesl o 15 % a pro investory to byl šok; nepočítali s možností, že nemovitosti umí klesnout. Je třeba investory připravit na možnost, že i nemovitosti mohou klesnout na hodnotě. Do portfolia určitě patří, ale jistě ne 100 % majetku klienta.
Diverzifikace je správné řešení. Má jediný háček: když na trzích roste riziková averze, roste také korelace mezi třídami aktiv a diverzifikační efekt přestává fungovat zrovna tehdy, když jej nejvíc potřebujeme. Ukážu to na panice po krachu Lehman Brothers v září 2008. Všichni na trhu se snažili vyprodat riziková aktiva a utéct do několika málo bezpečných přístavů. I když evropské korporátní dluhopisy měly jen málo společného s asijskými akciemi, padalo vše a korelace všech rizikových aktiv se najednou blížíla jedné.
Pravidelné investování – nedávno vyšel v časopise FOND SHOP zajímavý článek, že ani Bůh nepřekoná pravidelné investování. O efektu průměrování nákladů jistě čtenáři slyšeli hodně. To je určitě správný přístup. Pravidelné investování má ovšem i určité úskalí. Čím déle jej klient provozuje, tím větší je poměr již akumulovaných zdrojů k další, například měsíční investici. Efekt průměrování nákladů tak po delší době investování slábne.
Vzdělávání investorů, příprava klientů na různé scénáře vývoje směřující k dodržení investičního horizontu. Je jasné, že pokud s vámi klient investuje na deset a více let, za tu dobu trhy projdou nejednou panickou příhodou. Volatilita bývá krátkodobá záležitost a v té době je třeba udržet disciplínu a neprodávat, a v ideálním případě pokračovat v nákupech. Právě tyhle nákupy klientům přináší nejvyšší zhodnocení, v nich je kouzlo toho pravidelného investování. Je to emocionálně náročné pro klienta i poradce, když z prvních stránek novin na klienty křičí globální krize a klient má pocit, že musí hodit ručník do ringu.
Podle mého je optimální kombinace posledních tří bodů – edukace, pravidelné investování a diverzifikace, do které patří v přiměřené míře i ty alternativní investice. Naopak zásadně špatně je, pokud poradce odrazuje klienta od investování, protože potom bude mít klient mnohem těžší cestu k dosažení svých investičních cílů.
Je pro vás překvapivý rozmach nejrůznějších alternativních investic v Česku? Čemu tento stav přisuzujete?
Ano, je to pro mě překvapivé. Když pominu vysloveně spekulativní záležitosti jako virtuální měny nebo prašivé dluhopisy zcela neznámých firem, překvapuje mě, kolik poradců a bankéřů rezignovalo na tradiční alokaci aktiv a v podstatě všechny prostředky klientů směřuje do alternativ. Přitom drtivá většina Fondů kvalifikovaných investorů nenabízí žádnou reálnou diverzifikaci, ani regionální, ani typem aktiv. V době přebytku prostředků jsou mnohé alternativní fondy velmi likvidní, ale jak říká Warren Buffett, až přijde její odliv, pozná se, kdo plaval nahý.
Rozmachu hodně pomohla ČNB, když snížila minimální vklad do FKI ze 125 tisíc eur na milion korun. Zejména boom nemovitostních fondů v situaci, kdy ČNB varuje před 15 % až 20 % nadhodnocením nemovitostí v ČR, považuji za alarmující. Uvolnění minimální částky pro investice do FKI se sešlo s rokem 2018, který znamenal záporné výnosy snad pro všechny myslitelné tradiční třídy aktiv, a nemovitosti z něj vyšly vítězně. To ovšem nic neříká o potenciálu do budoucna.
Rád bych vašim čtenářům připomněl, že i přes krátkodobé kolísání jsou akcie dlouhodobě nejvýkonnějším aktivem. Dluhopisy sice v současnosti žádný vysoký výnos nenabízí, jsou ale obvykle vysoce likvidní.
Proč je z vašeho pohledu zajímavá alternativa v podobě evropské ABS?
Podle mého nabízí něco na půl cesty mezi tradičními dluhopisy a alternativní investicí. Jsou to vlastně variabilně úročené dluhopisy, které jsou zajištěny dalšími aktivy, obvykle půjčkami soukromým osobám nebo firmám. Fakt, že jsou úročené variabilně, znamená, že investice není citlivá na pohyb delších úrokových sazeb, jak je tomu u tradičních dluhopisových fondů, ve kterých převažují fixně úročené dluhopisy (takzvaně s durací).
Protože na trhy ABS nemá přístup většina drobných investorů, jsou výnosy stabilnější. My očekáváme v rámci ekonomického cyklu výkonnost někde na úrovni 4 % ročně (při dnešních parametrech měnového zajištění z EUR do CZK). Na rozdíl od mnoha jiných alternativních investic stanovuje fond svou hodnotu každý den, každý den je možné do něj investovat a investici je možné odprodat po deseti pracovních dnech, takže s parametry velmi blízkými tradičním fondovým řešením. Mimochodem fond splňuje požadavky regulace UCITS IV jako je diverzifikace, nepoužívá páku.
Čili je to fond s nádechem alternativy, nemá v CZK konkurenci, krátká durace snižuje kolísání, ale zároveň je likvidní, diverzifikovaný do vysokého počtu dluhopisů, které financují hypotéky, spotřebitelské úvěry nebo firemní úvěry po celé Evropě.
To může být i forma zajištění části portfolia proti propadům trhů.
Do určité míry ano, ale je potřeba říct, že pokud by Evropa upadla do silné recese, fond by určitě zaznamenal pokles.
Jaké je konkrétně vaše investiční portfolio?
Mé portfolio je složené ze všech tříd aktiv, akciových fondů, smíšených, dluhopisových i alternativních. Smíšené fondy začínám používat jako ústupovou variantu při odchodu z akciových fondů, vybral jsem fond, který je dostatečně dynamický při své taktické alokaci aktiv. Dluhopisy používám zejména pro lepší cashflow, respektive pro zajištění povinností ze dvou fondů soukromého kapitálu, kde musím počítat s požadavky na navýšení kapitálu. Jsem převážně dynamický investor. Až v poslední době jsem začal část akciové složky překlápět do smíšeného fondu, přeci jen deset let růstu akciových trhů je docela dlouhá doba a významná korekce může přijít. Tím nechci říct, že věštím recesi, pouze se domnívám, že akciové trhy za poslední rok i deset let hodně vzrostly a jejich další růstový potenciál neodpovídá jejich aktuálnímu riziku. V mém portfoliu nemovitostní fondy nenajdete.
Jsou klienti v Česku připraveni na placené poradenství v oblasti investic?
Mám ke koncovým klientům daleko. Ale vidím paralelu v tisku. Placené noviny umírají, protože čtenáři najdou dost alternativních tiskovin zdarma, případně si najdou informace na internetu nebo na sociálních sítích. Ale v poslední době několik novin přešlo do placeného modu, reklama je neuživí. Vznikla celá řada projektů typu Deník N, jiné mají základní neplacenou část a prémiovou placenou (Echo24, nově i iDnes.cz) a čtenáři se znovu učí za kvalitní žurnalistiku platit.
Placené poradenství je na tom podobně. Trpí konkurencí toho běžnějšího, provizního poradenství, které vypadá opticky zdarma. Je jasné, že placené poradenství není pro každého. Myslím, že klienti s majetkem do milionu korun budou mít problém sehnat kvalitního poradce, který by se jim chtěl věnovat. Ale naopak pro klienty s vyšším majetkem je placené poradenství výrazně výhodnější. Sofistikovaný klient si také uvědomí, že je lepší, jestliže poradce platí sám za nezávislou radu, než když poradce platí producent nějakého produktu.
Proti trendu placeného poradenství jde obecný trend mnoha služeb zdarma, který umocnil nástup internetu. Určitá část populace nikdy nebude ochotná za finanční poradenství platit, poměrně velká část populace si to nebude moct dovolit. Souběh placeného poradenství a provizní odměny pro distribuci je optimální i s ohledem na to, že je v zájmu společnosti nabídnout obsluhu finančními produkty co nejširší veřejnosti, tedy i nízkopříjmovým kategoriím.
Děkuji vám za rozhovor.
Nahrávání ...